Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové? Co lze hodnotit kladně a co naopak záporně?

Končící rok s sebou přinesl zejména volební porážku myšlenek a vizí autentické levice subjekty, které byly vygenerovány ze zcela odlišného ideologického základu. Některé z nich se přitom prakticky ještě nedávno nalézaly poměrně hluboko v „politickém podpalubí“. Monotematické hnutí Tomia Okamury, nezdravě ambiciózní a rádoby všeznalí Piráti, při vypnutém počítači však mimo dobovou realitu, a především oligarchická struktura politické divize Agrofertu zaznamenaly významný nárůst voličů.

Musím podotknout, že k tomu bohužel došlo za totálně pasivní rezistence ještě před čtyřmi roky nejsilnější politické strany, sociální demokracie, což se fatálně promítlo nejen do jejich celkového volebního výsledku, ale také udělalo celé levicové scéně „medvědí službu i do budoucna“. Občané v „míře více než vrchovaté“ podlehli sice tradičním, ale o to více laciným a již ošuntělým vábničkám „poctivého miliardáře, který nemá potřebu krást“, ale rovnou také spadli do osidel nepřiměřeného a uměle řízeného strachu či například sugesci nezbytnosti a dokonalosti digitálního světa.

Co bude podle vás podstatné u nás v roce 2018? Na co je třeba se soustředit a které věci „ohlídat“?

Poměrně důležitými se stanou prezidentské volby, ale přece jen až zásadními budou říjnové volby do obecních zastupitelstev. „Ohlídat“ by se měli naši vrcholní exekutivní představitelé, aby například při jednání o mechanismu zabývajícím se mimo jiné přerozdělováním migrantů, Dublin IV., neudělali nějaký krok, který by mohl ČR následně nevratně poškodit. Ne nepodobně, jako tomu bylo v souvislosti s Lisabonskou smlouvou, jež potom vedla k zásadní ztrátě státní suverenity a podle mého názoru již dokonce hraničila s vlastizradou. Hlídat „potřebuje“ i samotný premiér, aby stále a spolehlivě vysvětloval své rychle přibývající „podnikatelské“ nejasnosti a podezření, počínaje trestním stíháním v kauze „Čapí hnízdo“.

Jak tipujete výsledek prvního a druhého kola prezidentské volby?

Domnívám se, že výsledkový scénář prezidentské volby je i pro apolitického člověka snadno čitelný a nejspíše bude také i jednoznačný. Z prvního kola postoupí jako lepší Miloš Zeman v doprovodu Jiřího Drahoše, přičemž v kole druhém zvítězí dosavadní prezident. Ostatní kandidáti příliš šancí nemají. S troškou nadsázky lze říci, že se jedná o kompars „osmi Havlů“ a jednoho herce v hlavní roli Zemana, a přesně tento aspekt určí i konečný výsledek.

Funkční období prezidenta Zemana se chýlí ke konci. Jak ho hodnotíte?

Mandát prezidenta Zemana hodnotím jako zrealizovaný na naše předchozí poměry dobře, i když některé mé představy také zcela nenaplnil. Jsem spokojený s jeho úzkým kontaktem s občany, kdy za nimi prakticky nepřetržitě dojížděl do regionů a reflektoval jejich skutečné problémy, nebál se otevřeně a neideologicky komunikovat s „kavárensky“ opovrhovaným Ruskem a Čínou, či správně pojmenovával očividné problémy naší země i Evropy spojené s migračními vlnami.

Na straně druhé mne osobně mrzela Zemanova až kontraproduktivní podbízivost nejen směrem k EU a NATO, ale také k Andreji Babišovi. V tomto ohledu se domnívám, že se Zeman nyní chce takticky svézt na vlně aktuální voličské podpory hnutí ANO, a získat tak rozhodující část hlasů Babišových voličů pro svoji vlastní prezidentskou volbu. A takováto úlisnost mně přijde až státnicky nedůstojná. Ani rychlé přijetí eura, které současný prezident prosazuje, nekoresponduje s mým názorem. Summa summarum: Zemanův končící prezidentský mandát bych ohodnotil známkou 3, tedy že byl dobrý. Ale doufám, že ten druhý bude minimálně chvalitebný. Svůj hlas mu v lednu ještě odevzdám a v případě jeho zvolení budu mnohem kritičtější než doposud.

Výraznou osobností, která rozčeřila doposud klidnou debatu před prezidentskými volbami, je Mirek Topolánek. Jak ho hodnotíte jako kandidáta a jakou má šanci?

Jméno Mirek Topolánek se stalo synonymem velkého úpadku české politické kultury. Etapu jeho premiérování hodnotím jako jednu z nejtemnějších dob „celkově krušného polistopadového“ vývoje naší země.

Proč?

Kdybych to měl konkretizovat, tak za jeho vlády a politické dominance ODS se u nás nekontrolovatelně rozbujely korupce a klientelismus a jejich dozvuky a následky pociťujeme ještě dnes. Pro mne to nebyl „chlap s gulama“, jak ho někteří souputníci nazývali, ale spíše jakýsi buran, který většinou dříve mluvil, spíše tedy skoro řval a ukazoval vztyčený prostředníček, než přemýšlel. I z těchto důvodů se eventualita jeho postupu do druhého kola prezidentské volby limitně blíží nule.

Mirek Topolánek u nás prosadil v parlamentu vámi zmíněnou Lisabonskou smlouvu, která zakotvuje společnou migrační politiku. Je v ní stanoven princip společné imigrační politiky, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků a která se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni… Měli by to voliči při své volbě zohlednit?

Zcela jistě, i když v tom nebyl přirozeně sám. Nechci se zbytečně opakovat, ale tento kolega, známý a dokonce přítel mnohých pravicových „rádobydemokratických papalášů, kmotrů, a dokonce odsouzených filutů“ nepřinesl naší zemi snad vůbec nic pozitivního. Když bude český volič hodně rozšafně naladěn, pan Topolánek i přes štědrou dotaci do volebního klání od miliardáře Křetínského odejde v prvním kole prezidentské volby s maximálně tři až čtyřmi procenty hlasů voličů.