Považujete za správné, že prezident Miloš Zeman přijal rakouského prezidentského kandidáta Norberta Hofera ze Strany svobodných?

Jednak se v Čechách návštěva Hofera používá především k útoku na prezidenta Zemana, aniž by se rozebíraly aktivity prezidentských kandidátů v Rakousku, ať už Hofera nebo Van der Bellena, což je škoda, protože ztrácíme druhou půlku pohledu. Druhá věc je, že Miloš Zeman byl také těsně před tím, než byl zvolen prezidentem, přijat rakouským prezidentem, tehdy sociálním demokratem Fischerem. A nejsme jedinou zemí, kterou prezidentský kandidát Hofer navštěvuje před volbami, těch zemí je více. Faktem je, že návštěva se neuskutečnila na pozvání Miloše Zemana, ale že ji zprostředkovala rakouská ambasáda. Je otázka, nakolik je to intervence do voleb nebo ne. Zatímco bruselští politici, i když to slovo politici ve spojení s Bruselem bych moc nedával, se samozřejmě svými sympatiemi v komentářích netají, jsou k Hoferovi dost negativní, takže v předvolebním klání preferují toho druhého. Takže bych s tím hodnocením návštěvy u českého prezidenta byl opatrný.

Někteří komentátoři se zamýšlejí nad tím, co vlastně oba politiky – Miloše Zemana a Norberta Hofera - spojuje. Evidentně mají různé názory na Benešovy dekrety, na jadernou energetiku, ale nemají ani zcela shodný názor na migrační krizi, byť samozřejmě Hoferovo stanovisko je vůči přijímání migrantů tvrdší než stanovisko jeho protikandidáta Van der Bellena, ale není zdaleka tak naprosto odmítavé jako postoj Miloše Zemana – nepřijímat nikoho z arabského světa. Mají tedy vůbec něco společného?

Co se týká Benešových dekretů a Temelína, za dob, kdy jsem byl velvyslancem v Rakousku, jsem nabyl dojmu, že každý rakouský politik, který jede do Česka nebo se setkává s českým reprezentantem, ať jsem to byl já nebo někdo z vlády, tak místo Dobrý den říkali Temelín a Benešovy dekrety. To je v Rakousku – bohužel – naprosto normální a sociálně demokratičtí předsedové vlád stejně jako představitelé za stranu lidovou jiným způsobem české politiky neoslovovali. A vždy, když jeli do Česka, v rozhovorech říkali, že základním problémem bude debata o Benešových dekretech a Temelínu. Z tohoto pohledu tedy Hofer naprosto zapadl do rakouského schématu. Měli bychom si uvědomit, že Rakousko se po druhé světové válce ještě nevypořádalo s poválečným uspořádáním, což jsou Benešovy dekrety, a na druhé straně je proti atomové energii. Když sem pojede Van der Bellen, bude říkat úplně totéž. Možná v pořadí Temelín a Benešovy dekrety. Kdybychom měli hledat shodu, neměli bychom tady nikdy žádného rakouského politika. Pokud jde o migrační otázku, Rakousko je obecně v jiné situaci. Řekl bych, že konsensus kolem odmítání a regulace až zastavení přílivu migrační vlny se stává právě díky Svobodným součástí politiky také sociální demokracie a strany lidové. Každá z těchto stran nominovala jednoho z ministrů, který je v tom nesmírně razantní. V Rakousku je ten pohled samozřejmě trochu jiný, navíc jsou pod tlakem cesty, kterou na začátku otevřeli jako součást jakési humánní pomoci, což se ukázalo jako nepříliš správné. Nikdy tedy nebudu očekávat, že bude mezi rakouskými a českými politiky absolutní shoda. To nelze. Nejde o to, aby ukazovali, že jsou shodného myšlení, ale že se spolu dokáží setkat. To je cíl, s kterým sem Hofer přijel.