V druhém kole prezidentských voleb prohrál Andrej Babiš a zvítězil Petr Pavel. Napsal jste článek: Prezidentští kandidáti a energetika. Jak se v tomto stěžejním tématu současnosti orientují?

Úplně mimo není ani jeden z nich. U Babiše je problém, že něco jiného říkal a pak udělal. Takže mu to bylo vlastně jedno, jen když to přineslo politické body. Před prvním podpisem Zelené dohody pro Evropu (Green Dealu) vystoupil na Evropské radě s velmi rozumným projevem, ale půl roku poté tu dohodu, která s rozumným přístupem k energetice nemá nic společného, podepsal. Dost to o něm vypovídá. Páteř bychom asi těžko hledali.

Co se týče budoucího prezidenta Pavla, tak jsme s ním před rokem uveřejnili rozhovor. Podle něj by šlo říct, že si to trochu představuje jako Hurvínek válku. Když jsem pak viděl jeho předvolební program, s nímž vyhrál volby, tak ten už byl uměřenější a střízlivější. Celý jeden bod byl věnován energetice. Přišlo mi velmi důležité, že v něm poukazuje na energetickou bezpečnost. To je dost zásadní věc. Píše se tam o modulárních reaktorech, energetickém mixu a zdá se, že se poučil a obklopil lidmi, kteří o problematice něco vědí. Jeho pozice je podle mě vcelku realistická.

Jsou jeho poradci přes energetiku odborníky na svém místě?

Má je přiznané na svých stránkách v odkazu Můj expertní tým. Je v něm Michal Mareš, který třeba pět let působil jako energetický diplomat na českém velvyslanectví v Moskvě a pracuje jako nezávislý konzultant se zaměřením na jadernou energetiku. Ale i Jakub Maščuch, expert na inovace v energetice. To nevypadá jako špatný výběr. Zdá se, že ti pánové nejsou dogmatiky a jsou otevření různým názorům.

O modulárních reaktorech už mluví kdekdo. Ale nejsou stále jen "hudbou budoucnosti"?

V současné době není v komerčním nasazení žádný modulární reaktor, byť se o nich mluví dlouho. Certifikace již některé projekty dostaly, ve výstavbě je však zatím jen jediný. Řekněme, že do konce desetiletí lze očekávat, že už někde skutečně fungovat budou. Na těch se budou sbírat první zkušenosti. Pak ale bude velmi dlouho trvat, než firmy rozjedou výrobu natolik, aby mohly zásobit trh. Masové nasazení je možné očekávat až za dalších patnáct až dvacet let.

S jadernou energií je to všude jako na houpačce. Německo ji opustilo po výbuchu ve Fukušimě, ale Japonsko už obrátilo, prodlužuje životnost stávajících "jaderek" a chce postavit nové. Evropa už také obrací...

Jádro je v takzvané evropské taxonomii, což je netržní nesmysl, kdy Evropská unie řekla, co bude podporovat a podle toho se banky rozhodují, do čeho budou strkat peníze. (Taxonomie v EU platí už od roku 2020. Nařízení počítá s klasifikací hospodářských činností, technologií a zdrojů podle toho, jak jsou ohleduplné ke klimatu. Pozn. Red.) V takové době už jsme žili před více než třiceti lety a děkuju, nechci. Nicméně to neznamená, že v taxonomii jádro bude navždy. Vždyť plyn je tam také, ale jen dočasně. Jádro má stále mnoho nepřátel. Především Rakousko, Německo a Lucembursko. Němci si nakonec loni řekli, že prodlouží životnost svých posledních jaderných elektráren do jara, jako by těch pár měsíců mohlo něco vyřešit.

Francouzi naopak mají většinu elektřiny z jádra, ale hodně se nyní poukazovalo na jeho údajnou nespolehlivost. Měli totiž odstavenou polovinu flotily jejich jaderných elektráren, ale tam se jednalo o francouzský styl uvažování. Kašlali na údržbu, což by třeba u nás Úřad pro jadernou bezpečnost nedovolil. Nicméně nyní se tamní "jaderky" vrací do provozu a v dlouhodobém výhledu energetiky v rámci Evropy, tedy podle Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E), bude od roku 2040 Francie v podstatě jedinou evropskou zemí, která bude mít exportní potenciál. A proč? Protože má jádro. I proto chce stavět další jaderné elektrárny, protože jde o stabilní zdroj, který navíc nešpiní skoro ničím ovzduší. Takže boj o jádro v Evropě vůbec neskončil, jen jeho odpůrci nemají nyní nabito.

Ostatně i u nás stále pokračuje bouřlivá diskuse okolo jádra. Sdružení Calla, která bojuje proti jaderným úložištím, pořád něčím straší. Ale, čeho se bojíme? Zavrtá se to 500 metrů pod zem v olověných schránkách a zabetonuje do jílové směsi bentonitu. Co se s tím pak tady v Česku asi může stát? Zemětřesení nebo sopečná činnost tady v nějaké větší míře nehrozí. Nahoru se to prostě nedostane. Lidé bydlí v Příbrami či Jáchymově. A jak je to možné, když se tam těžil smolinec? To prostě moc nesedí.

Nedávno se objevila úžasná zpráva, že na Islandu zprovoznila jedna švýcarská firma přístroj na lapání oxidu uhličitého (CO2) z ovzduší. CO2 je totiž, podle EU a panelu IPCC naším největším nepřítelem. Větším než Rusko. Vysáli z atmosféry tolik CO2, kolik vyprodukuje asi osm tisíc automobilů za rok.  Odsátý CO2 smíchají s teplou vodou a jakoby injekcí to vstříknou do země, kde to po nějaké době zkamení. Nicméně Island je geologicky i vulkanicky aktivní. Ostatně, proč je Island takovým rájem ekologů? No, protože je vulkanicky aktivní a z toho berou geotermální energii. Pod povrchem se tam tedy pořád něco vaří. A pakliže tam naperou ten CO2, tak ho nějaká sopka může vyhodit zpět do ovzduší. To v Česku s uloženým jaderným odpadem nehrozí.

U nás to je s jadernou energií také dost komplikované. Stále se hovoří o dobudování Dukovan, nicméně nikdo se nemá k činům...

Většina lidí vnímá stavbu v Dukovanech, která se chystá, jako něco zásadního. Ale tak to není. Jde jen o náhradu bloků, které už tam mají, ale dosluhují. Jejich životnost se dá samozřejmě prodloužit o několik desítek let, ale primární úlohou nové stavby je náhrada dosavadních bloků. Čili zásadní zlepšení naší energetické bilance může přinést až výstavba dalších dvou bloků v Temelíně.

Zrovna Andrej Babiš tendr na dostavbu Dukovan zastavil. A kvůli němu se to celé zpozdilo. I teď se, pravda, nabírá určité zpoždění, ale to zásadní jde na Babišovo triko. Podle současných vizí by měly v roce 2036 teoreticky jít nové bloky v Dukovanech do zkušebního provozu. Dřív to nebude, ale je pravděpodobnější, že se to zpozdí. Řekněme ale, že v roce 2040 bycho mohli mít v síti energii z nového bloku v Dukovanech.

Nezpožďují a neprodražují se nicméně dostavby jaderných bloků všude na světě?

To je pravda, ale velký vliv na to má i postupné zpřísňování nároků na bezpečnost. Nicméně my to potřebujeme. Nic jiného nám nezbývá. Nechceme uhlí, jsme závislí na dovozu plynu a jádro je tudíž jediným stabilním zdrojem, který do budoucna můžeme mít.

Trh s energií u nás ovládá pět velkých firem. Málo konkurence znamená diktát vlastních vyšších cen. Neškodí to trhu?

To je sice jednoduchá otázka, ale není na ni moc jednoduchá odpověď. Je třeba se na to podívat jinak. Kde ty firmy elektřinu, kterou nám pak prodávají, nakupují. Nakupují ji na energetické burze v Lipsku, nebo v Praze. Jde tedy hlavně o to, jak ty firmy jsou kapitálově silné. Jestli si to mohou nebo nemohou dovolit, jaké mají rezervy, jaké analytiky, jestli si dokáží nasmlouvat dlouhodobé kontrakty nebo obchodují na spotovém trhu, který se tak strašně líbil v Bruselu. (Spotový trh je veřejně přístupný finanční trh, na kterém se s aktivy obchoduje okamžitě. Kupující kupuje od prodávajícího aktivum za fiat měnu - měna s nuceným oběhem - nebo jiný prostředek směny. Dodání aktiva je často okamžité, ale závisí i na tom, s čím se obchoduje. Pozn. Red.)

Když firmy nebudou postupovat rozumně, tak jich bude méně. Pro volný trh platí to "čím více, tím lépe," na druhou stranu asi nechceme opakovat situaci, jaká nastala po krachu Bohemia Energy, který znamenal ukončení provozu pro zhruba 600 000 odběrných míst elektřiny a 300 000 odběrných míst plynu.
Mít za každou cenu spoustu dodavatelů energie, kteří na to vlastně nemají, není ono. Také jsou lidé, kteří říkají, že by v tom měl mít výraznější roli stát. Ale to je na dlouhé ekonomické diskuze. Faktem ale je, že elektřina už dnes je něco jako pitná voda. Bez ní jsme v háji. A pokud si máme na elektřinu připlácet čím dál tím víc, jak v důsledku chce Brusel, tak pravděpodobně nezbyde nic jiného, než aby v tom národní státy hrály nějakou zásadnější roli.

Hned v několika médiích jsem si přečetl, že kdo si nepořídí na střechu soláry, okrádá vlastní rodinu. Co vy na to?

Je to podobné heslu, které se po hospodách neslo za komunistů: "Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu!" A ta dvě hesla jsou spojené nádoby, protože dnes stát přispívá na ty soláry, dotací až dvě stě tisíc korun. Když za komplet fotovoltaiku na střechu dáte nějakých 400 000 korun a zhruba polovinu potom dostanete od státu. Ale kolik lidí si může dovolit dát 400 000 korun a víc anebo si je půjčit a pak je splácet? Možná vyšší střední třída a bohaté vrstvy. Ostatně, když s lidmi z těchto vrstev mluvím, tak si to zcela solidárně uvědomují. Někteří mi přímo řekli, že je to úplný nesmysl, protože oni si nakonec mohou dovolit si tu fotovoltaiku pořídit za své kompletně. Ale ostatním, kteří mají taky domek, jen nemají tolik peněz navíc, na to nikdo nepřidá.

Takže, můžete-li, pořiďte si fotovoltaiku na barák. Tím nic neskazíte, ale ani nic nezachráníte. Ale proč ne. Jen nejde o skutečné vyřešení energetické situace.

Další zpráva, co oblétla tuzemské média, byla, že u německého uhelného dolu zatkli protestující klimatickou aktivistku Gretu Thunbergovou. Ono to ale bylo trochu jinak...

Byl jsem dost překvapený, že jsem o Gretě asi tři čtvrtě roku neslyšel. A tak jsem si to přečetl. Nejdřív zprávy o velké a drsné zatýkačce, pak celé video z "místa činu", kde si s ní policisté normálně povídají a novináři fotí selfíčka. Pro mě to není překvapení. Ona není „nejostřejší tužkou v penále“, ale umí vystupovat na divadle a ví, jak se připomenout. To děvče nicméně není úplně v pořádku. Jestli se ona dostala do role klimatické Johanky z Arku, tak se s ní logicky lidé chtějí vyfotit. Nicméně to nic nevypovídá o tom, jestli dělá správnou věc. Podle mě nedělá. Snad ani Pán Bůh, a to se rouhám, nezařídí vše tak rychle, jak by to to děvče a její souputníci chtěli. Ale je to nezajímá, že mají nerealistické požadavky. Ona jede do obce Lützerath, ve které už několik let vůbec nikdo nebydlí a protestuje proti její demolici, která je potřeba kvůli rozšíření nedalekého uhelného dolu. Protože Německo se bez elektřiny z uhlí neobejde. Prostě si myslím, že Greta nepatří do seriózního zpravodajství, protože to není člověk, s nímž se dá seriózně diskutovat o tom, co je energetika, co potřebuje, co potřebuje společnost od energetiky a tak dále. Greta je extremista. Bohužel jsou názory takových lidí slyšet, kdežto ty jsou umlčovány.

V Praze na Letné stály před koncem roku „klimatické hodiny“. Teď bychom tam  mohli instaloval hodiny, které by odpočítávaly čas, za jak dlouho se vrátíme do středověku, když se vše bude dít podle slečny Grety a jejich kamarádů. Pokud nebudou stabilní dodávky elektřiny, tak se se náš současný život bude zpomalovat, až se zastaví.

Máte v rukou studii, která dokazuje nerealistické požadavky klimatických aktivistů. Pochlubte se...

Nemůžu se chlubit cizím peřím. Vím od ní od Jaroslava Čížka, což je spoluzakladatel spolku Realistická energetika a ekologie. Pochází od Finské geologické služby (GTK). To, co říká, je naprosto fatální pro veškeré plány na bezemisní svět. Emisemi myslím CO2, protože na všechny ostatní emise už se kašle.

Celý svět by měl přejít do roku 2050 na bezemisní energetiku, což je podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při Organizaci spojených národů (OSN) nezbytná nutnost, mimo jiné proto je třeba jezdit v elektromobilech, na které přísahá Brusel, Kanada a tak dále. Proč rok 2050? Protože zabráníme oteplení planety o 1,5 až 2 stupně Celsia. To samozřejmě nestihneme, protože Čína řekla, že bude klimaticky neutrální v roce 2060 a Indie v roce 2070. Aby bylo jasno, Indie má dneska stejné emise CO2 jako celá Evropská unie a Čína má třicet procent světových emisí.

Od roku 2035 se má po Evropě jezdit jen v elektromobilech a spalovací motory se přestanou prodávat mnohem dříve. Ale zpět ke studii GTK.

Když dělali Finové zmíněnou studii, tak brali údaje k roku 2018. Tehdy bylo na světě těsně pod 1,4 miliardy automobilů. Kdybychom je nahradili jedna ku jedné elektromobily, tak to spotřebuje do baterií zhruba polovinu světových zásob lithia. Nicméně baterie bude za osm až deset let k ničemu a bude třeba ji vyměnit. A dalších 1,4 miliardy baterií zlikviduje druhou polovinu světových zásob lithia. A co bude potom? Po nás potopa. Přitom nejde jen o lithium, ale i o kobalt, nikl a s jejich zásobami je to podobné.

Někdo může namítnout, že baterie lze recyklovat, ale to není vůbec vyřešené. Evropa recykluje třeba plasty tím, že je vyváží různě po světě. Navíc recyklací nikdy nelze dostat stoprocentní obsah baterie zpět. S takovou tedy ve světě za dvacet let zmizí lithium, ale i ostatní vzácnější kovy. A je dobré si připomenout, že nad většinou ložisek těchto kovů má kontrolu Čína.

Ostatně v Evropě mizí hluboko v archivech jedna kritická či varující studie za druhou. V roce 2015 se objevila studie, že celkové emise zemního plynu - je k tomu totiž třeba připočítat těžbu a přepravu, při nichž uniká metan, který je násobně skleníkovější než CO2 - jsou stejné jako z uhlí. Další studie z roku 2018 jasně říká, že nemůžeme být závislí na dodávkách surovin z totalitních režimů, jako je třeba Rusko.

Když to všechno shrneme, tak tedy...

Klimatičtí aktivisté prostě chtějí francouzskou revoluci včetně gilotiny a dalších tehdejších libůstek. To je prostě šílenství, kde nefunguje rozum, přestože rozumné údaje jsou k dispozici. Ostatně ani rozumní lidé neříkají, jak je skvělé pálit uhlí. Jsem sice z portálu iUHLI.cz, ale pálení uhlí mi také zatraceně smrdělo a s chutí jsem tomu odvykl. Všichni víme, že čím čistší přírodu budeme mít, tím je to pro nás lepší. Ale my také musíme mít něco místo zrdojů, které využíváme dnes. Něco spolehlivého. A to nemáme!

Jaderná fůze?

Kéž by...