Při čtení zpráv z ekonomiky musí mít dnes neobeznámený čtenář pocit, že se sype úplně všechno. Jednou nejsou čipy, pak zase že po Novém roce dojde hliník, vystřelily ceny všech energií, pozorujeme i nárůst inflace. Co se to děje? Mají podle vás tyto problémy nějaké společné příčiny?

Ano. Společná příčina zde je. Zkráceně bych jí nazval politikou. Celý systém dodavatelsko-odběratelských vztahů za normálních okolností funguje sám od sebe. Problém nastává v okamžiku, kdy politické elity (a je jedno, zda sedí v Bruselu, Pekingu, Washingtonu nebo v Praze) do toho systému začnou zasahovat. Ty zásahy mají různou podobu.

Dobroserové na celé zeměkouli si totiž bláhově myslí, že jsou chytřejší než všichni ostatní a začnou prosazovat své pošahané vize. Namátkou: cla, nekonečné tištění ničím nekrytých peněz, ekošílenství, covidmánie, ekonomické sankce, nerespektování jiných států a kultur... atd. Zákonitě dojde k tomu, že se celý funkční systém naruší. Je to, jako když z přehrady vyndáte jednu cihlu. Zdánlivě se nic moc nestalo, ale narušíte rovnováhu. A to se právě teď děje.

I nastupující předseda vlády Petr Fiala začíná připravovat občany na to, že nás čeká krutá zima, kdy může být problém s energiemi. Jak se nám to v 21. století, kdy máme pocit, že naší moderní civilizace se problémy tohoto typu nemohou týkat, mohlo stát?

Odkážu na předchozí odpověď. Pokud se na základě nekompetentních rozhodnutí politiků a zelených neomarxistů v Evropě zavírají jaderné a uhelné elektrárny, pokud se blbne s emisními povolenkami, pokud nejsme schopni z ideologických důvodů zprovoznit Nord Stream 2 (v návaznosti na soustavu plynovodů Opal a Eugal) a dostavět Temelín, pokud je v oběhu víc peněz, než je zdrávo, tak se to prostě musí někde projevit. Zase jsme u toho, že do čistě odborných záležitostí kecá kdejaký aktivista a politik, který se jen snaží zalíbit, ale o problému nemá nejmenší ponětí.

Chcete příklad? Rakousko v letech 1972-78 postavilo za ohromné peníze jadernou elektrárnu Zwentendorf. Navzdory zdravému rozumu se z toho stalo politické téma, na kterém naháněl body tehdejší kancléř Bruno Kreisky. Po Kreiskym dnes neštěkne pes, ale „díky“ jemu se nikdy nezprovoznila elektrárna, která měla pokrýt 10 % rakouské spotřeby elektrické energie. Dnes se na ni „zeleně“ nainstalovaly fotovoltaické panely, které za celý rok vyrobí tolik energie, kolik by ta elektrárna vyrobila v běžném provozu za 15 minut! No, není to Kocourkov?