Podle odhadu Českého statistického úřadu vzrostl hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně o 2,7 procenta. To hospodářství Německa, našeho největšího obchodního partnera, ve druhém čtvrtletí meziročně vzrostlo pouze o 0,4 procenta, což je nejhorší výsledek za posledních šest let. Proč roste česká ekonomika výrazně rychleji než německá, která už nějakou dobu hlásí špatná čísla?

Data jsou velmi zajímavá. Ukazují, že česká ekonomika zatím moc nereflektuje vývoj ve světě a hlavně v Německu, jehož ekonomika už padá. Nicméně první známky zpomalení už máme i u nás. Tak třeba průmysl v červnu po očištění o vliv počtu pracovních dnů reálně meziročně klesl o 3,8 procenta. Hodnota nových zakázek se meziročně snížila o 9,9 procenta. Také slovenská ekonomika doplatila na svou velkou orientaci na automobilový průmysl. Jeho průmysl už klesá. Slovensko tedy už na Německo reaguje výrazně.

A co že to pořád mám s tím Německem: Poslední data z Německa jsou vážně alarmující. Podle tento týden zveřejněných statistik poklesla německá ekonomika ve 2. kvartále mezičtvrtletně o 0,1 procenta. Německé exporty v červnu kolabovaly, meziročně poklesly o 8 procent. Průmyslová výroba meziměsíčně poklesla o 1,5 procenta. Důvěra investorů v německou ekonomiku v srpnu opět propadla a je na nejnižší úrovni od konce roku 2011. Německá vláda přitom letos už snížila očekávaný růst na 0,5 procenta. Byla však pořád přehnaně optimistická. Ostatně německý Institut pro makroekonomiku a makroekonomický výzkum oznámil, že na základě nejnovějších údajů roste podle něj riziko recese v Německu ve třetím kvartále z 37 na 43 procent.

Důsledkem je, že se jasně sází na další snížení úrokových sazeb ECB – to je nejčastější prostředek, jak se státní instituce snaží proti recesi bojovat. Jenže výsledkem dalšího snížení úroků bude jen další růst cen německých nemovitostí a jejich nedostupnost.

Nyní je tedy otázkou, jak dlouho se budeme tvářit my, že náš největší ekonomický partner, Německo, nemá problémy. České ekonomice pomáhá, že má nejnižší nezaměstnanost v EU. Jenže trh práce má určité zpoždění, ve čtvrtém kvartále to už pocítíme. Další výrazné zpomalení růstu je otázkou měsíců, a ne kvartálů.

Lze skutečnost, že prakticky všechny tuzemské velké banky hlásí za letošní první pololetí růst objemu úvěrů, což je obecně příznakem prosperující ekonomiky, považovat v tuto chvíli jen za pozitivní zprávu?

Spíš než za znak prosperující ekonomiky bych to označila za známku silné domácí poptávky. A tu my skutečně silnou máme. Jsou to dvě různé věci: To, zda ekonomika roste, nebo to, zda lidé mají hodně peněz, utrácejí a berou si úvěry. Jedno sice často vede i k tomu druhému, ale taky to tak vždy být nemusí. Česká ekonomika jako celek, pokud počítáme všechny její složky, sice už zpomaluje, ale jak už jsme říkali, domácnostem pomáhá nízká nezaměstnanost a vysoký růst mezd, což v nich vzbuzuje optimismus. A tedy tyto domácnosti také neváhají brát si úvěry. Ostatně kdo by neměl chuť se zadlužit, když jsou úrokové sazby tak neuvěřitelně nízké!

Ministryně financí Alena Schillerová informovala o tom, že pro malé živnostníky s ročním příjmem do jednoho milionu korun připravuje její úřad změnu zákona, po níž by bylo možné měsíčně platit minimální základy pojistných a k tomu 500 korun, celkem tedy přibližně pět a půl tisíce korun. Poplatníkovi, který by se pro tento jediný odvod rozhodl, by se tak výrazně snížila administrativa. Odpadla by mu povinnost podávat daňové přiznání, nechodily by na něj daňové kontroly, nemusel by platit účetní služby. Nestala by se tato měsíční paušální daň nejvstřícnějším krokem státu za všech vlád, co tu kdy byly? Nebo není až takový důvod nad tímto návrhem jásat?

Uvidíme, co z toho ještě vyleze, já jsem principiálně k jakýmkoliv takovým návrhům nedůvěřivá, pokud je neuvidím v praxi – praxe se často může od vzletných slov dost lišit. Víme, že vláda hledá další peníze do rozpočtu, kde se dá, takže se mi nechce věřit, že by živnostníkům cokoliv odpustila… Ale pokud by skutečně záměr dopadl tak, jak je dneska prezentováno, pak by to jistě administrativu hodně snížilo, a to je při dnešním stavu skoro víc žádoucí než snížení samotných odvodů.

Momentálně se celosvětově obchodují dluhopisy s negativním výnosem v objemu 15,8 tisíce miliard dolarů, na začátku roku to bylo 8,4 tisíce miliard dolarů. Kupříkladu za desetiletý německý vládní dluhopis o nominální hodnotě 100 eur zaplatili v červenci investoři 102,64 eura, takže jejich průměrný roční výnos bude činit minus 0,26 procenta. Ještě méně uvěřitelně působí zpráva, že dánská Jysk Bank zavedla hypotéku s fixní desetiletou sazbou ve výši minus 0,5 procenta, takže žadatel i s úroky zaplatí méně, než činí výše jeho hypotéky. Můžete mi objasnit motivaci toho, kdo půjčuje, když ví, že zpátky dostane méně?

Je to těžko představitelné, ale banky byly centrální bankou vmanévrovány do situace, kdy se jim skutečně víc „rentuje“ půjčovat za záporný výnos. I banky jsou totiž klienti, a to klienti centrální banky. A díky tomu, že dnes jsou peníze bezhotovostní, má-li komerční banka na svém účtu peníze, musí je mít uloženy u centrální banky. Bezhotovostní peníze si prostě nenacpete do trezoru. A centrální banka pro komerční banky stanovila ještě víc záporné úroky, než jaké komerční banky nabízejí svým koncovým klientům. Takže pokud banky nedávají úvěry, v podstatě jsou centrální bankou „pokutovány“. Jsou tedy nuceny půjčovat, ať chtějí, či nechtějí.

A to není všechno. Aby se komerční banky vyhnuly tomu, co jsem právě popsala, snaží se peněz, které jim centrální banka vnucuje, zbavit všemi možnými způsoby. A jedním z těch způsobů je, že za ně nakupují dluhopisy, akcie a další cenné papíry. Nakupují i věci, které mají minimální hodnotu – pořád je to ale pro banky výhodnější, než si peníze nechat a platit z nich pokutu v podobě záporných úrokových sazeb. A k čemu to vede, když banky vytvářejí tak obrovskou fiktivní poptávku po různých cenných papírech? K tomu, že tyto cenné papíry jsou nesmyslně předražené.