Premiér Petr Fiala ve středu zmátl nemalou část veřejnosti, když prohlásil, že občané zaplatí za bydlení maximálně 30 % svých příjmů, v Praze 35 %. „A to včetně všech poplatků za vodu a energie. Veškeré náklady nad 30 % jejich příjmů je jim stát připraven uhradit,“ dodal. Zapomněl ovšem, že výše této pomoci je legislativně zastropována prostřednictvím takzvaných normativů. Během čtvrtka navíc slíbil, že vláda zváží zvýšení maximální částky k proplacení, aby více odpovídala současným vysokým nákladům na bydlení. Je to rozumná reakce na prudce rostoucí ceny energií, s nimiž si nebude schopno poradit čím dál víc domácností?

V tomto bodě jsem poněkud zmatená. Nejsem si jistá, zda premiér vyslovil to, co vyslovit chtěl. Možná měl na mysli něco jiného a chybně se jen vyjádřil? Možná chtěl říci třeba něco v tom smyslu, lidé dostanou kompenzace ještě jiným způsobem než „jen“ skrze příspěvek na bydlení? Třeba skrze dotace poskytovatelům energií, kteří pak lidem náklady dál sníží? Těžko říci, opravdu nevím, zda se tady část vyjádření „ztratila v překladu“, anebo zda se premiér prostě spletl.

Každopádně pojďme si to zasadit do kontextu. Převládající veřejné mínění i prezentace stávajícího stavu z úst politické reprezentace je takovéto: Ekonomika zpomaluje a čelí vysoké inflaci. Stát proto musí občanům vysoké náklady ze sociálních důvodů kompenzovat, a proto musí hledat dodatečné finanční zdroje. Rovnou konstatujme, že toto pojetí je pomýlené.

Realita je následující: Vláda skrze veřejné výdaje a navýšení veřejného dluhu ve spolupráci s centrální bankou a její expanzívní monetární politikou navýšila peněžní zásobu a spotřebitelskou poptávku, aniž by ovšem toto navýšení spotřebitelské poptávky bylo kompenzováno zvýšením nabídky. Výsledkem nutně zcela v souladu s ekonomickou naukou musela být stagnace – či v našem případě dokonce snížení – ekonomického výstupu, ovšem za současného zvýšení cenové hladiny. Jinými slovy a více lidově řečeno: Muselo dojít k inflaci a ke zchudnutí obyvatel. Neboli to, co původně bylo zamýšleno jako sociální krok, tedy rozdávání peněz, ve skutečnosti muselo vést a také skutečně vedlo k pravému opaku, tedy ke zchudnutí lidí.

Ministerstvo financí připravilo návrh na zastropování marží čerpacích stanic a distributorů pohonných hmot. To spolu s plošným energetickým úsporným tarifem, s příspěvkem 5000 korun na dítě a s daní z nepřiměřených zisků dělá podle některých hlasů ze středopravé Fialovy vlády tu v ekonomice nejvíce levicovou po roce 89. Nelze však zmíněné kroky spíše než jako levicové označit za nevyhnutelné tváří v tvář možná nejhorším ekonomickým problémům, jimž tato země za posledních téměř 33 let čelila?

Ano, je to levicové řešení, a je to hlavně nefunkční řešení. Ono to totiž vůbec není řešení. Jde o toto: Každá další snaha o vybrání a přerozdělení dodatečných peněz na zmírnění sociálních důsledků inflace povede k pravému opaku zamýšleného: Ještě více sníží hospodářský růst a opět se přetaví do inflace.

Snažíme se tu „řešit“ inflaci a další ekonomické problémy přerozdělováním, ale pokud přehodíme peníze z hromádky A na hromádku B, budeme pořád stejně chudí! Přerozdělování peněz a dotace neřeší vůbec nic! Vidíte, kam jsme se dostali s vyhazováním peněz a s dotacemi, které běžely za Babišovy vlády – tady jsou kořeny toho, proč dneska je u nás inflace vyšší než v jiných zemích. Nijak jsme si nepomohli. Jenom jsme problém se zchudnutím odsunuli v čase zhruba o dva roky, takže se složil ve stejnou chvíli efekt drahých energií a množství peněz v oběhu, a dopad je tak drtivější než v jiných zemích. To přerozdělování a státní regulace nám nepomohlo, ale ublížilo, teď vidíme důsledky. A pořád to chceme „léčit“ tím samým, co ty problémy způsobilo.