Je doba gest a siláckých konstatování. Podle odboráře Dufka by mohly restaurace ekonomicky padnout, protože je jich dost. Co říkáte na toto prohlášení? Je jistě zvláštní od pána, který je mj. znám kauzou hodinek za sto tisíc korun, provokativně ukazovaných při jedné televizní diskusi...

Hodinky jsou „šperkem muže“, to bych mu byl ochoten odpustit, pokud je tedy nabyl vlastní pílí. Co je ovšem neodpustitelné, jsou Dufkovy ubližující výkřiky, které nejsou u odborových předáků výjimečné. Každá krize vygeneruje nové „Gottwaldy“, a rád bych se mýlil v tom, že pan Dufek tímto výkřikem zahájil dlouhodobější obsazování mediálního prostoru z důvodu, který prozatím zná pouze on.

Hotely a restaurace se již nyní potýkají s nedostatkem kvalitních pracovníků, a pokud dlouhodobost současných hygienických omezení způsobí další odliv pracovníků z gastronomie do nyní „stabilnějších segmentů trhu“ – stavebnictví, strojírenství a tak dále, nebo do ciziny, může to v budoucnu znamenat vážný problém pro celou českou gastronomii.

Současný radikální zásah vlády se moc nepovedl a mnoho restauratérů dodnes nemá ani dílčí kompenzace za první vlnu. Je nutné tento segment trhu narovnat, nikoliv „dorazit“.

Současná omezení vyvolají stamiliardové ztráty a pokud by došlo i k masovým krachům a propouštění, bude situace ještě horší. Všichni odboroví předáci by se tedy měli „modlit“, aby zůstalo co nejvíce ekonomicky soběstačných subjektů, bez pomoci státu, protože pokud nám stoupne nezaměstnanost na dvouciferné číslo, projeví se to zřejmě i na zvyšování zdanění práce a opět odboráři budou mezi prvními, kdo to bude kritizovat.

Druhou věcí je pak prohlášení ministra Havlíčka, že koncem listopadu nebo začátkem prosince by mělo vypuknout totální rozvolnění a měly by se otevřít všechny obchody, restaurace, služby, sice za přísnějších podmínek... – ruku na srdce, kdo to bude dodržovat, takové „lapálie“, jako místa u stolu nebo povinná hygiena...

Ministr Havlíček zřejmě pouze balancuje stupňující se napětí ve společnosti. Rozvolnění by mělo být, ale logické a systémové. Je nesmysl nechat otevřené supermarkety a kompenzovat to uzavřením drobných provozoven – prodejen i služeb.

Za jediné funkční režimové opatření považuji vyhrazenou prodejní dobu pro seniory při první vlně. Pokud bych měl použít terminologii dříve zmíněné gastronomie, tak například v kuchyních smíte na jednotlivých stanovištích klidně provádět hygienicky zcela protichůdné procesy, avšak v režimu přesného časového rozlišení.

Jinými slovy, není nutné jedny kvůli druhým omezovat, pokud je dokážeme časově oddělit a chránit; současně je ale neomezovat na jejich právech a potřebách.

No a právě nejnáchylnější skupina, tedy senioři, by měli být chránění. My ale kolem sebe vidíme, jak stovky či tisíce seniorů denně migrují mezi supermarkety podle toho, kde zrovna jsou slevy, zatímco kadeřnice, která je celý den sama na pracovišti, vždy s jednou zákazníci, nesmí mít otevřeno.

Není to žádný hygienický režim, je to jen neefektivní „šikana živnostníků“ – a neprokazatelná ochrana zdraví je realizována na úkor prokazatelné ekonomické a sociální ztráty.

Česká vláda se zaklíná opatřeními v zahraničí a navrhuje rádoby symetrické kroky s cizinou, ale už zapomíná říct i druhou část – že většina podnikatelů v Německu či v Rakousku sedí doma na stoprocentní mzdě a je jim dokonce refundován zisk podle jejich podnikatelské výkonnosti v posledních třech létech.

V zahraničí tedy vlády přebírají finanční odpovědnost za ekonomický dopad hygienických omezení. V Česku tímto dopadem vláda zatížila samotné firmy, podnikatele a živnostníky. Neprůhledný systém pobídek a dotací je jen zmírnění dopadu, ne férová kompenzace způsobené ztráty.