Rok 2022 je ve znamení vysoké inflace způsobené zvláště vysokými cenami energií. Jak tuto těžkou situaci zvládala naše vláda?

Vláda se tváří, že inflace málem neexistuje, a tak se o zvládání inflace stará jen ČNB. My, střadatelé, kterým inflace požírá úspory, nevidíme úzkou koordinaci politiky měnové a fiskální, tedy společné úsilí ČNB a vlády. Už i guvernér Michl musel veřejně vyzvat vládu, aby odvedla svůj kus práce, který odvést má. Ale o žádné vážné fiskální korekce se vláda nepokouší. Neustále si hledá nejrůznější výmluvy. Nevyužívá situace k rozhodným škrtům na výdajové stránce rozpočtu, které by jí snad i veřejnost – právě s ohledem na vnější situaci a při vhodné komunikaci – mohla odpustit. Ne, naše vláda vysoké inflaci nijak nečelí, dokonce na mě působí dojmem, že jí vyhovuje. Vyšší inflace jsou pro ni i vyšší příjmy, i když v samotné podstatě příjmy fiktivní.

Máte v ní nějaké „oblíbence“? Mnohé asi napoví vaše glosa „Vyhraje závody v beznadějnosti Síkela, Jurečka nebo někdo jiný...“

Ne, v této vládě žádné oblíbence nemám. Neposuzuji výkon vlády podle výkonu jednotlivců, ale podle výkonu celku. A ten považuji za strašidelný. A kdo vyhraje závody v beznadějnosti? To bude boj. Síkela? Jurečka? Langšádlová? Bek? Lipavský? Rakušan? Neexistující ministr životního prostředí? Tragéd ministr zemědělství? Ministr školství jako člověk z jiné planety? Nebo to bude nakonec sám Fiala? Kandidátů je mnoho.

Co si myslet o tom, že kvůli současné energetické krizi nenastal odklad či zmírnění některých věcí v rámci tzv. Green Dealu?

Kvůli energetické krizi k žádnému zmírnění Green Dealu nemohlo dojít, protože tenhle zrůdný bruselský program je oné energetické krize příčinou. Dělat něco vážného s energetickou krizí by znamenalo rozbít a rozprášit samotnou ideologickou podstatu „boje za klima“. A to dnes není ochoten udělat nikdo ani v naší vládě, ani v okolních evropských zemích, natož v Bruselu, který je úrodným pařeništěm všech těchto nápadů.

Jak se díváte na zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035, který schválil Evropský parlament letos v červnu? Může být prosazovaná elektromobilita spásou, když ceny energií tak stoupají. Má to nějakou logiku?

Zákaz prodeje aut se spalovacím motorem je ohromným krokem zpět, kamsi do nepředstavitelné minulosti. Bude znamenat výrazné snížení životní úrovně normálních lidí, odstřihne je od relativně laciného druhu dopravy. Lidé si musí svým autem dojet k lékaři, nakupovat, do zaměstnání. Jak to budou dělat? Koupí si elektromobily? A kdo elektřinu do těchto vozů vyrobí? Elektromobilita se stane způsobem přepravy pro bohaté. A dojde k tomu vůbec? Vždyť už nyní slyšíme z Německa či Velké Británie, že velkorysou podporu elektromobility si tyto země již nemohou dovolit. Prostě je to celé postavené na hlavu. Zdravý rozum přestal být základním předpokladem a hybatelem normálního politického rozhodování. Politika „útoku“ na spalovací motory je obětí zrůdné ideologie environmentalismu, která ve své podstatě člověka nenávidí. A měli bychom si to hodně rychle uvědomit.

Rada EU a zástupci Evropského parlamentu se koncem roku 2022 shodli na reformě obchodu s emisními povolenkami. Zatímco evropští politici nad návrhem vyjádřili spokojenost, zástupci českého průmyslu ho kritizovali. Podle nich zvýší náklady, dál zdraží elektřinu a teplo a znevýhodní český průmysl, který je hodně energeticky, a tedy emisně náročný. Co si myslíte vy?

Zase, důsledek „boje za planetu proti člověku“. Celé obchodování s emisními povolenkami je gigantický „nápad“, jak z firem a lidí vytáhnout peníze. Je to prostě jiný druh zdanění. Je to způsob, jak zdražit energie, teplo, pohonné hmoty, nyní i bydlení. To, že se evropským politikům „reforma“ líbí, není překvapení. Emisní povolenky a podobné nesmysly jsou produkty jejich myšlení a důsledky vládnutí „z dálky“, tedy vládnutí voličem nekontrolovatelného. Samozřejmě podstatou reformy, o které se bavíme, je rozšíření působnosti emisních povolenek třeba na bydlení a budovy, ale podstatou je také další snižování jejich množství. Je-li něčeho méně a méně, bude to dražší a dražší. A kdo to zaplatí? Spotřebitel. A ještě něco si v této souvislosti připomínejme. Reformu obchodu s emisními povolenkami dotáhlo do konce „slavné“ české předsednictví. To tedy máme být na co hrdi!