Od amerických voleb uplynul týden a vlna vzrušení pomalu opadává, i když volby nejsou ještě finalizovány. V těch prezidentských je jasno, i když výsledky také ještě nejsou uzavřeny v 8 státech. V sedmi z nich se očekává vítězství Donalda Trumpa. Pouze v jednom okrsku Nebrasky předpověď favorizuje Kamalu Harris. V počtu volitelů vyhrál Trump poměrem 312 ku 226, ale vyhrál i celkovým počtem hlasů o 3,2 milionů voličů.
Přesto je zarážející, že týden po uzavření volebních místností je v Arizoně a v dalších státech sečteno 98.5 % až 99 % hlasů. V Arizoně to znamená, že ještě chybí asi 190.000 volebních lístků. Jistě se dá většinou předpokládat, že se jejich držitelé prostě neobtěžovali k volbám jít nebo daleko pravděpodobněji je neposlali poštou.Vinen je jednoznačně příliš liberální systém v těchto státech, který umožňuje korespondenční volbu dlouho před vlastním dnem voleb, velmi volnou identifikaci voličů a takzvané sběrné urny, které stály na chodnících některých měst zcela bez dozoru.
Chovají se obchodní řetězce v ČR poctivě?Anketa
V Senátu mají už republikáni zajištěnou většinu 52 ku 47. Ve hře je ještě Arizona favorizující demokrata a Pensylvánie naopak republikána. Protože v Pensylvánii bude rozdíl méně než 0,5 % (asi 32.000 hlasů), bude se přepočítávat manuálně. Chybí zkontrolovat 20.000 korespondenčních a 60000 prozatímních lístků – to jsou volební lístky voličů, kteří nemohli prokázat totožnost, bydliště či jiný z vyžadovaných údajů. Komise budou mít co dělat do Vánoc.
Daleko napínavější je to ve Sněmovně reprezentantů, kde ještě ani jedna ze stran nesklidila potřebných 218 hlasů. Republikáni mají zatím 216, demokraté 207. Do voleb měli těsnou většinu 220 ku 212 republikáni. V sázce je 9 volebních okrsků. Jasná předpověď je pouze na Aljašce, kde republikáni vedou o 4 %, a pravěpodobně v Arizoně, kde jsou napřed o 1,9 %; ve zbývajících 7 okrscích jsou rozdíly pod jedno procento.
Dost čísel. Překvapuje mne, kolik času stále věnují volbám v USA česká media. Zejména ČRo+ je v tomto směru neúnavný zpovídáním politiků, různých amerikanistů a těch „nejlepších komentátorů“. Donalda Trumpa většinou představují jako populistu. Přiznávám, že pořádně nevím, co populista je. Z různých definic – od české wikipedie přes Webstera nebo Groliera – je to politlk, který slibuje voličům to, co chtějí slyšet, aniž by to myslel vážně. Tím rozhodně Donald Trump není, bez ohledu na jeho nabubřelé přehánění (konec války na Ukrajině, deportace 20 milionů ilegálů). Během prvního volebního období z těch rozumných a splnitelných slibů splnil většinu, přes veškeré házení klacků pod nohy ze strany zakopané byrokracie. Takže, je ještě populista, který plní sliby, tím opovrženíhodným populistou, nebo naopak konečně politikem, který jenom nežvaní? Na posouzení budeme mít čtyři roky.
Podle mne největším problémem českých komentátorů je můj odhad, že z těch mnohých, téměř dvouhodinových, Trumpových proslovů na předvolebních shromážděních, nevyslechli celý ani jeden. Pokud by se neprohlašovali za experty, ani bych se jim nedivil. Proslovy byly po chvíli nudné, velmi repetitivní, úroveň angličtiny chudá a pro Evropana nemístně optimistická, co se budoucnosti USA týče. Ale na rozdíl od Harrisové Trump v nich měl zabudované základní principy jeho politiky, programů a ideologii vládnutí. Vždy trval na téměř neohraničené svobodě projevu, jakou zavedl v síti X Elon Musk, snad s jednou výjimkou; kriminalizoval by pálení americké vlajky.
V každém projevu Trump zdůrazňoval ekonomickou nesmyslnost překotné dekarbonizace, Green Dealu, Pařížských dohod a nutnost Spojených států stát se energeticky nezávislými zvýšenou produkcí fosilnch paliv i alternativních zdrojů, zejména jádra. Jedním z jeho argumentů bylo, že Putina lze udolat prudkým zlevněním fosilních paliv, neboť to je jeho hlavní zdoj příjmů. Proto důraz na „Drill, baby, drill“.
Českými sdělovacími prostředky teď cloumá strach z možných amerických cel, která určitě přijdou. Ale už nikdo se nezabývá příčinou Trumpova rozhodnutí. Bere se to jen jako jeden z rozmarů nepředvídatelného vládce s diktátorskými sklony. O tom, že evropská cla na americké zboží jsou podstatně vyšší než americká cla na evropské zboží – víte třeba, že německé automobily dovážené do USA jsou cleny 2.5 %, zatímco americké do Německa 10 %, a k tomu dodaněny VAT na dopravu? Jak to, že to od expertů nikde neslyším.
Ale ta cla, to není jediná obchodní sféra, v níž jsou Spojené státy znevýhodněny. Stejně častým nástrojem jsou dotace uvnitř EU.
Victor Davis Hanson je vynikající historik a zároveň kalifornský farmář. Nedávno jsem ho slyšel v debatě o jeho poslední knize „End of Everything“ (kterou vřele doporučuji, vysvětlující rychlý zánik mocných říší, (Théby, Kartágo, Řím a Byzanc, velmi poučné pro dnešní stav atlantické civilizace) – zmínit se na stejné téma. Během debaty vzpomínal, jak převzal rodinou farmu a jak je posledním farmářem, který ještě přežívá, pouze proto, že není na příjmech z farmy závislý. Všechny farmy v okolí, které produkovaly převážně hrozinky, zbankrotovaly. Příčinou byly dotace EU do zemědělství evropského jihu, který byl na pokraji hospodářského kolapsu.
EU tehdy dotovala každou tunu vyvážených hrozinek 800 dolary. Přestože kvalitou byly evropské hrozinky horší než kalifornské, američtí výrobci konkurenční tlak nepřežili. Vláda USA věrná principu volného trhu se do hospodářských vztahů nevměšovala. Podobných příkladů je daleko víc ve všech odvětvích mezinárodního obchodu.
Čeští interpreti zdá se, čerpají hlavně z toho, čemu říkám (otrocky přeloženo) „zvuková nakousnutíčka“. A tak se do omrzení opakuje Trumpovo údajné plošné zvýšení cel, zatímco on vždycky zdůrazňoval, a ilustroval epizodkami z mnohých jednání s politiky EU i Asie, že půjde o reciproční cla. EU se hlavně děsí, že Trump zvýší cla na evropské automobily. Udělá to, pokud EU nesníží cla na americké automobily.
Trump, tradiční vyjednávač k recipročním – nebo chcete-li odvetným – krokům bude přistupovat unilaterálně. EU považuje za byrokratické monstrum, s nímž se nedá pružně jednat. Takže nějaké plošné zvýšení cel než symbolické nebo varovné od něj hned po nástupu do funkce nečekám.
Pokud by evropští novináři naslouchali Trumpovým, ne vždy obratným, bonmotům, neztratili by spánek ani nad jeho výhrůžkami o vystoupení z NATO. Jeho obchodnický přístup ilustruje epizoda z jednání s představiteli EU o financování NATO z minulého období, kdy požadoval ona pověstná 2 % DPH, na což mu tuším Macron odpověděl, že to nemohou zaručit, a co pak bude dělat. Na to Trump s úsměvem odpověděl, že je nechá Rusům… – „a už druhý den jsem měl telefonáty od vládců z EU, že to nebude problém a začaly přicházet miliardy“, řekl tak nějak Trump (nechce se mi to hledat verbatim, ale vždycky to bylo podobné). Prostě to jen dokumentuje jeho obchodnickou taktiku z pozice síly, a nikoliv skutečné odhodlání předhodit Evropu Rusům. Ve stejné době dodal Ukrajině pár tisíc protitankových Javelinů, jejichž dodávku předtím nepovolil Obama. Mám za to, že právě z tohoto důvodu ze sebe Trump někdy dělá obhroublého blbce, ovšem s přesvědčivými výsledky.
Teď sledujeme výběr osobností do Trumpova kabinetu. Vždycky si, na rozdíl od předchozích demokratických prezidentů, jako zkušený manažer vybírá do klíčových funkcí chytřejší a vzdělanější lidi, než je sám. Zatím považuji všechny kandidáty – snad až Matta Gaetze, ale jeho nominace může být politickým vnadidlem (o tom později až budu vědět více) – za velmi dobrý výběr…
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka