„Z ekonomického pohledu si stojím za tím, že tato válka (myšleno sankční) bude mít jen poražené. Vyostření vztahů mezi mocnostmi také neprospěje nikomu. Dovolím si však komentovat jen ekonomické věci, a ty nejsou a nemohou být pozitivní ani na jedné straně," ohodnotil. 

Rozhovor poskytl ParlamentnimListům.cz v pro sebe významný den. Od 1. srpna je totiž hlavním ekonomem společnosti Deloitte, kam přestoupil po čtrnáctiletém působení v Patria Finance. V Deloitte nahradil ve funkci Luďka Niedermayera, který byl zvolen europoslancem.

Třetí várka sankcí EU vůči Rusku už zasáhne i ropný průmysl, obchod se zbraněmi či pětici ruských bank. Bude pro ruské hospodářství bolestivá?

Tentokrát jsou sankce rozsáhlejší, neboť se týkají klíčovějších odvětví pro ruskou ekonomiku, jako je energetika a finanční sektor, takže mohou mít už citelný dopad. Zejména evropské sankce, které jsou o něco rozsáhlejší.

Na stagnaci ruské ekonomiky doplatí podle vašeho textu v MF Dnes nejvíce jeho sousedé - Bělorusko, Ukrajina, Arménie, Estonsko a Litva. Jak pocítí tuto situaci naše ekonomika?

Přímá expozice české ekonomiky vůči Rusku je omezená, na žebříčku dovozců do Ruska jsme na 16. místě s podílem 1,8 procenta, export do Ruska činí 3,7 procenta z celkové produkce. Tudíž by recese či zpomalení ruské ekonomiky měly mít jen nevýznamný dopad na tu českou. Nicméně toto platí pro českou ekonomiku jako celek, nikoli pro jednotlivá odvětví. Důležité je, že na ruské vývozy spoléhají v rostoucí míře němečtí výrobci automobilů. A pro ně dodávají klíčové subdodávky české firmy. Což už může mít viditelný dopad pro jednotlivá odvětví české ekonomiky.

Na konci výše uvedeného textu píšete, že z ekonomického pohledu nemá tato (sankční) válka žádné vítěze, jen poražené. Vím, že jste ekonom, a ne politolog. Ale přesto. Může mít tento souboj vítěze politického? Neboli změní Rusko pod tíhou sankcí svoji politiku vůči Ukrajině?

To je těžké říci. Z ekonomického pohledu si stojím za tím, že tato válka bude mít jen poražené. Vyostření vztahů mezi mocnostmi také neprospěje nikomu. Dovolím si však komentovat jen ekonomické věci, a ty nejsou a nemohou být pozitivní ani na jedné straně.

Budoucí vývoj by nám mohly napovědět sankce a embarga v minulosti. Namátkou OSN zavedla sankce třeba proti Íránu či KLDR, Američané  mnohaleté embargo vůči Kubě. Jak zafungovaly, změnily skutečně postoj sankcionovaných zemí?

Je otázka, čeho měly ty konkrétní sankce dosáhnout. Pokud jsou ekonomického charakteru a míří na to, aby nějakou ekonomiku poškodily či omezily, pak není nic jednoduššího, než je postupně stupňovat, až dosáhnete požadovaného účinku. Třetí vlna sankcí vůči Rusku je opravdu silným kalibrem. Ruská ekonomika přitom chřadla už i bez sankcí viditelně od počátku minulého roku dávno před krizí na Ukrajině. Takže v současné situaci pro ni bude úspěchem na konci roku alespoň stagnace. Spíše ale roste pravděpodobnost recese.

Myslím ale, že při sankcích jde hlavně o politický nátlak. Nejde prvoplánově o zničení něčí ekonomiky, ale spíše, aby ten stát přistoupil na politické podmínky toho, kdo ty sankce zavádí...

To je samozřejmě logické, co říkáte. Takovéto sankce nejsou cílem samy o sobě, ale sledují dosažení nějakých jiných cílů. Ale do nějakých politických kontextů se pouštět nemohu.