Rozhovor na ekonomické téma začnu trochu neobvykle. Na Facebooku jste zveřejnila příspěvek, který reagoval na útoky novinářů na prezidenta Miloše Zemana, jenž podle nich při projevu před velvyslanci chybně umístil blbouna nejapného na Madagaskar místo na Mauricius. S odkazem na zdroje z 19. století včetně Ottova slovníku naučného jste upozornila na to, že za blbouny nejapné byli v tomto případě prezidentovi kritici. Co vás vedlo k tomu zapochybovat o tvrzení, s nímž přišel jeden komentátor a další se k němu houfně přidávali?

Na blbounovi nejapném se ukázal problém současné politické diskuze, respektive nediskuze. Oponenti prezidenta Zemana – ale prakticky kohokoli, kdo vystupuje s jasně formulovanými nemainstreamovými názory - jsou příliš líní, než aby se pustili do věcné diskuze. Chytají se proto sebemenšího stébla pochybení. Totéž jsme ostatně nedávno sledovali při pokusu o mediální a později i stranickou popravu Václava Klause mladšího stran zapojení Turecka do války v Afghánistánu. Nehledají se argumenty, nýbrž jen zástupné problémy. Pokud by se komentátoři tvrdě opřeli do obsahu projevu, jistě bych si výskyt blbouna neověřovala, byť jej mám v hlavě také spojeného – očividně správně – s Madagaskarem. Samozřejmě, že na umístění jednoho vyhynulého ptáka absolutně nezáleží, pokud však chceme hrát se slovíčky, tak se vším všudy. Přiznávám však, že já jako člověk omylný a chybující bych vítala spíše diskuzi faktickou.

Podle Příručního slovníku jazyka českého z roku 1935, na který odkazujete, se v tomto případě stali novináři v duchu charakteristiky blbouna nejapného „nechápavými, neobratnými, nepozornými či neobratnými, nerozumnými, pošetilými či nepřípadnými“. Doporučujete brát média s velkou rezervou vždy, nebo jen v případech, kdy autorům zatemní mysl jejich věčný boj s Hradem?

Média je samozřejmě nutno brát s rezervou vždy. Vždy v naší historii sloužily jednotlivé listy konkrétním zájmům – a je to tak v pořádku. Když vám dojdou domů reklamní letáky obchodního řetězce, také nečekáte, že vás budou objektivně informovat o celém potravinářském sortimentu českého trhu. Víte, že vám jen předloží své konkrétní přednosti. S médii je to obdobné. Je ovšem zajímavým jevem, že se u nás vymezují proti Hradu se zvláštní oblibou, ať na něm sídlí kdokoli. Tím však nezpochybňuji práci mnoha kvalitních a poctivých novinářů – redaktorů, komentátorů – které nalezneme snad ve všech médiích. Chyba je spíše na straně přijímače, když chceme objektivní a jedinou pravdu dostávat naservírovanou denně za 18 Kč na 18 stranách. To by bylo příliš snadné. Nespoléhejme se pouze na proroky a kazatele jediné pravdy v žádných médiích.

Server Britské listy, jenž je znám svým velice kladným vztahem k migraci, citoval z hospodářského serveru Bloomberg, podle něhož švédská ekonomika raketově nastartovala v důsledku příchodu uprchlíků. Desetimilionové Švédsko přijalo za posledních pět let asi 600 tisíc migrantů a tato skutečnost podle Bloombergu vyvolala příkrý hospodářský růst. Švédsko nyní nejenže patří k hospodářsky nejrychleji rostoucím zemím v Evropě, ale příchod uprchlíků také pomáhá vyřešit problémy stárnoucího obyvatelstva. Co těmto informacím říkáte?

Copak já – důležitější bude, co tomu řeknou 9. září ve volbách Švédové. Zatím se zdá, že ony skvělé dopady migrace jaksi nejsou ochotni ocenit, když podle průzkumů favorizují pravicovou stranu, která migraci příliš netleská. Migrace navíc rozhodně demografický problém nevyřeší. Jak jsme psali už v roce 2016 ve sborníku IVK „Masová migrace – záchrana, nebo zkáza Evropy“, tak jednak dnešní migranti jednou zestárnou také a důchodový systém bude muset řešit jejich penze, jednak je statisticky známým jevem, že druhá generace migrantů má výrazně nižší počet dětí, takže ty už také přestanou na své rodiče i původní obyvatelstvo vydělávat a konečně – u těchto migrantů je výrazně nižší míra zaměstnanosti žen.

Mimochodem, nezaměstnanost občanů cizího původu je ve Švédsku 20 procent oproti celkové míře nezaměstnanosti 6,8 procenta. Podle zprávy publikované švédským ministerstvem financí jeden migrant ze švédské státní kasy dostane v přepočtu průměrně o 180 tisíc Kč více, než kolik do ní odvede. Ostatně, ve Švédsku dnes žije více než 8 procent muslimů, v roce 2017 prý bylo chlapecké jméno Mohammed 21. nejčastějším. Pro zajímavost u nás je to Ondřej.

Pokud však Švédům tento model vyhovuje, přejme jim to – je to více či méně jejich problém. Tak, jako jsme si nenechali vnutit švédský daňový systém, není důvod, proč by nás měla inspirovat švédská migrační politika.