Co považujete za hlavní průšvih roku 2013?

Pokračovala neblahá fragmentace politiky, což vyústilo v její další slábnutí. Až takovému, že výkonná moc nebyla před veřejností schopna čelit zbobtnání státu, jenž k obhajobě svého zbobtnání zneužil před občany slovo „nezávislost“.  To, mimo jiné, skončilo pádem legitimní, přestože neoblíbené, vlády – za zvláštních a stále nejasných okolností i průběhem.

To, že se to stalo, je věc jedna, ale to, že se na to politikové neptají, že nechtějí jasné odpovědi i to, že se možná dokonce obávají už odpoutaného státu, to považuji za podstatný nákrok do „nových“ časů.  Nebo jinak. Proč se neptáme, co se to u nás stalo, že v Praze stojí rozestavěná stavba za 28 miliard a politikové sbírají odvahu jak rozhodnout o jejím dokončení? Potřebujeme viditelnější důkaz zneprůchodnění systému politického rozhodování?

Co naopak považujete za úspěch uplynulého roku?

Že by mi něco významně úspěšného utkvělo v paměti, tak to si nemohu vzpomenout. Ale přece, vyšla řada zajímavých knih.

A co podle vás bude symbolizovat úder hodin o půlnoci na Silvestra?

Vstup do nového roku 2014 bude, myslím, vstupem do období Šesté republiky. Jiné, nové, změněné. Jak hluboká to bude změna, uvidíme.

Jak to myslíte? Co míníte Šestou republikou?

Nepočítám-li období nacistického Protektorátu a vypustím-li krátké období poválečné „košické“ republiky mezi lety 1945 až 1948, byla polistopadová republika v pořadí Pátou republikou. Ta trvala mezi lety 1989 až 2013. Nyní začíná právě ta Šestá.

A kde byl ten zlom? Byly to podzimní předčasné volby?

Nabízí se nejprve otázka, co se v předčasných parlamentních volbách v říjnu 2013 vůbec stalo. Řekl bych, že nic. Výsledky předčasných voleb potvrdily pouze to, k čemu jsme v Čechách kráčeli po léta předtím. Zatímco se na podzim v předvolební kampani politické strany malicherně přely o to, kolik bude stát zubní plomba a zda se mají prvňáčci učit anglicky, polistopadová demokracie kolem nich se hroutila. Nikdo si toho nevšímal. Nikdo z vůdců tomu nevěnoval pozornost.

Jakých vůdců?

To je dobrá otázka. Právě konec Páté republiky je charakterizován absencí vůdců. Žádná z významných politických stran vůdce neměla a každá z významných politických stran podlehla přesvědčení, že politik již není odpovědný svému voliči, ale má jej přednostně zajímat to, co o něm píší média.

Že se nemá již zabývat tím, co konkrétního a praktického pro své voliče dělá, jak věrný je slibu, jenž dal prostřednictvím volebního programu a jak plní voličovy zájmy.  Politik konce Páté republiky podlehnul představě, že smyslem jeho práce je loudit a žebrat o vrtkavou a povrchní přízeň českých médií a podbízet se bezejmenným tvůrcům veřejného mínění.