Nelze nezačít zprávou o údajném zákazu fotografování na ulicích evropských měst. I ParlamentniListy.cz přinesly informace získané od Pirátů, v nichž se uvádí: „Na zasedání Výboru Evropského parlamentu pro právní záležitosti dne 16. 6. 2015 byl přijat návrh zprávy k autorskému právu, který na celoevropské úrovni navrhuje zrušit svobodu panoramatu. Hrozí, že turisté, amatérští fotografové i běžní kolemjdoucí, kteří si vyfotí sochu, mohou být žalováni.“ A zmiňují, že pro návrh hlasoval i český europoslanec Pavel Svoboda. Vy tvrdíte, že jde o kachnu. Můžete prosím i našim čtenářům vysvětlit, jak to tedy je? Když půjdu po Praze a vyfotím si Karlův most a snímek umístím na Facebook, budu za to nějak popotahován?

Pokud si v Praze vyfotíte Karlův most, nic vám nehrozí. A to z řady důvodů. Za prvé nejsme vůbec v žádném legislativním procesu. Z našich debat kolem jedné zprávy nemůže vzejít žádná norma, která by něco dovolovala, omezovala či zakazovala. Opakuji to už tisíckrát všude možně – nejsme v legislativním procesu. Zdá se, že to pořád není srozumitelné. Druhá věc, která je na té pirátské kampani lživá, je ta, že Karlův most není chráněn autorským právem. Tudíž diskuze se o Karlově mostu vůbec nevede.

Jasně. Ale já jako turista nemám přehled o tom, která budova je autorský chráněná, a která není?

Teď se dostáváme k té debatě. Uvedl jste příklad Karlova mostu, tak jsem vám odpověděl. Můžeme se bavit o tom, jak by to bylo s Tančícím domem. Tady je jiná situace, protože Tančící dům má architekta, který, jestli se nemýlím, je stále živ. Takže tady je autorské právo chráněno. My jsme se vůbec nedostali tak hluboko v diskuzi, abychom měli jasný postoj, jak to bude s Facebookem či Wikimedií. Která požadují, že když umístíte fotku na tato média, ručíte za to, že máte autorská práva k tomu je tam umístit. Domnívám se, že i jako turista dokážete odlišit Karlův most a Tančící dům. To už ale spekulujeme, co by, kdyby, protože, opakuji, nejsme v žádném legislativním procesu.

Takže jde o to, že někdy v budoucnu by se mohlo stát, že bych si tu fotku Tančícího domu nemohl dát na Facebook bez souhlasu držitele autorských práv?

Tam je strašně moc neznámých a proměnných. Zatím jsme se dohodli v právním výboru – jednom z orgánů Evropského parlamentu – že hrubě by ta hranice užití na pomezí komerčního a nekomerčního mohla vést. To, co způsobuje paniku, jsou podmínky Facebooku, Wikimedie a dalších, které po vás požadují záruku, že máte autorské právo k chráněným dílům. Což samozřejmě nemáte jako běžný turista. Jestli legislativní proces na tohle téma někdy začne, budou se hledat veřejné zájmy. Které by měly odůvodnit, že souhlas autora není třeba. Veřejným zájmem může například být encyklopedická činnost Wikimedie. To je určitě veřejný zájem, proč ne. Ale tak daleko jsme se prostě ještě nedostali.

Kdy tedy padne v této věci nějaké rozhodnutí a mohlo by začít platit něco jiného než dnes?

Evropská komise slíbila, že se podívá na otázky autorského práva a udělá kolem toho diskuzi. Slíbila, že přijde s něčím koncem roku, ale nevíme, co to bude. Vůbec netušíme, jestli v jejích návrzích bude právo panoramatu, či nikoliv.

Možná bych měl vysvětlit, v jaké fázi teď jsme. Výbor pro právní záležitosti, jemuž předsedám, má jednu z rolí – nejen legislativu – ale i dívat se na to, jak jednotlivé členské státy implementovaly tu směrnici do svého zákonodárství, a jak to funguje. Prostě sledujeme, jestli ta evropská úprava má smysl a přináší nějakou přidanou hodnotu, nebo ne. K tomuto jsme zadali zprávu, zpravodajkou byla vybrána Pirátka Julia Reda. Načež ona zneužila svého postavení zpravodajky. Měla nám poskytnout informace, jak se v jednotlivých státech EU tato směrnice implementuje, jaké jsou s ní problémy, jestli jsou kolem toho nějaká soudní řízení atd. O tom se od ní nedozvíte nic. Místo toho se dozvíte její představy o autorském právu. Dlouhou dobu jsme diskutovali o tom, jestli jí máme tu zprávu zrušit an bloc, protože nedodržela zadání. Anebo zda ji máme akceptovat a otevřít to pozměňovacím návrhům. Aby výsledný produkt, ta zpráva, odpovídala představě právního výboru. Nakonec převážilo mínění, že půjdeme touto druhou cestou. Že otevřeme debatu, abychom na ni měli více času, kdyby Evropská komise ke konci roku s něčím přišla. Tím, že tato zpráva bude eventuálně schválená příští týden na plénu, tím to skončí. Nebude mít žádné normativní pokračování. Nebude předána komisi či radě, aby něco vypracovaly. Prostě tím to skončí.

Turista si tedy může bez obav fotit obrázky ze své dovolené. Jak to bude příští léto?

Předpokládám, že to, s čím komise přijde, se bude hlavně týkat postavení různých platforem. Zda je to pouhý nosič nějakého obsahu, za něž ručí někdo jiný. Nebo zda je tam nějaká odpovědnost za obsah. To znamená, že když si koupíte na eBay parfém Channel, a ukáže se, že to není Channel, ale nějaký podvrh, jestli za to eBay odpovídá, nebo ne. Tohle budou velké diskuze. Jestli to mám odhadnout, tak je to na léta, než se parlament na něčem v tomto dohodne.

Tento týden směřuje velká pozornost na řeckou krizi. Jak to dopadne asi neví nikdo. Ale co by bylo pro Řecko a EU lepší. Aby Řecko zůstalo v eurozóně, nebo aby přešlo na svoji měnu?

Osobně si myslím, že by Řecko mělo zůstat v Evropské unii a přejít na drachmu. Řecko musí projít nějakým očistným procesem. Obávám se, že na drachmě bude jasně viditelné pro Řeky, že když si zvolí krajně levicovou vládu, že to má svoje náklady. Samozřejmě jim to nepřeji. Ale když budeme mít černého pasažéra v eurozóně, jako je Řecko, bude to poškozovat euro jako takové. A poškozovat nás všechny. Vidíte jak euro klesá vůči dolaru. Už bylo několik záchranných programů pro Řecko, jejichž podmínky Řecko neplnilo. Takže domnívat se, že další bude plnit, vyžaduje jistou dávku optimismu. Myslím, že euro bude mít lepší pověst bez Řecka. Aniž bych tím vylučoval možnost návratu Řecka někdy v budoucnu do eurozóny. Mám pocit, že by prospělo všem, kdyby Řecko eurozónu opustilo.

Velkým tématem jsou i imigranti. Jak má Evropa současnou uprchlickou vlnu řešit? Máme přijímat jen politické (válečné) uprchlíky? A co bude s tou většinou ostatních, takzvaných ekonomických imigrantů?

Uprchlík je člověk, kterému jde o život. Tady musíme, v míře přiměřené našim možnostem a přiměřené angažováním ostatních států, dostát tomu, že jsme lidi a že jde o život. Pokud jde o ty, kteří hledají lepší ekonomický život, tady si myslím, že si máme velmi pragmaticky vybírat, koho potřebujeme, a koho ne. Ty, které nepotřebujeme, prostě vracet. Připomínám, že Evropská komise nedávno vydala statistický údaj, podle kterého za 10 až 15 let bude v Evropě chybět 17 a půl milionu pracovníků. Tady máme v protisměru demografickou krizi EU, na kterou musíme myslet. Ale znovu shrnuji – u uprchlíků v míře přiměřené býti otevřený, v případě ekonomických migrantů si vybírat.