Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl oslovit Evropany prostřednictvím otevřeného dopisu. Podle jeho slov musí Evropa hledat svou budoucnost, bránit se zneužívání nenávisti a v mnoha aspektech sjednotit své kroky. Souhlasíte, že jsou to pro dnešní Evropu palčivé otázky?

Toto je vaše shrnutí dopisu prezidenta Macrona. Myslím, že jeho návrh spočíval spíše na třech pilířích:  svoboda, ochrana a pokrok. Macron hovoří o naléhavosti v reakci na rozdělení, strach a status quo. Vyjadřuje potřebu dělat více pro svobodnější a bezpečnější Evropu. Rozumím tomu a myslím, že takto vyjádřené potřeby jsou sdíleny, kromě extremistických skupin, většinou evropské populace. Tedy, ano, Evropa stojí před mnoha palčivými otázkami.  Ale ne všechny zazněly v Macronově dopise. Ta nejpalčivější nezazněla. Otázka obavy, zda zde vedle států nevzniká neuchopitelný a nečitelný orgán, či nadstát chcete-li, který uniká našemu chápání i kontrole a který do budoucna bude řídit naše směřování v zájmu obecného dobra. A myslím, že právě tato obava je podněcována nacionalisty, kterým Macron vyhlašuje křížovou válku. Podle mého jim ale současně nechtěně zatápí pod kotlem pomyslné vařící se nenávisti a rozlévá kyselinu strachu, když ve jménu svobody a demokracie slibuje zřízení institucí, které nemají daleko do přízvisek inkvizičních.

Souhlasím tedy s pojmenováním výzev, které stojí před Evropou, ale ne s cestou, kterou Macron navrhuje. Vlastně se bojím, aby právě jeho nadšený zápal pro rychlejší a užší Evropu nevyvolal přesně opačnou, tedy odstředivou reakci.

Emmanuel Macron podle vás navrhl pod heslem svobody „zřízení institucí, které spíš než ke svobodným rozhodnutím naopak mají vést k dalším kontrolám a užší regulaci oblastí, které jsou již nyní regulovány a kontrolovány“, nyní tyto instituce dokonce přirovnáváte k inkvizičním. Kde konkrétně spatřujete nebezpečí Macronova plánu?

Ve špatném načasování? V neprovedené analýze toho, co bylo uděláno špatně a co například vedlo k brexitu? Určitě je možné lakonicky uzavřít, že za brexit mohou dezinformační kampaň a manipulace. To je ale podle mého jen část pravdy. Těmto kampaním totiž někdo musel dát živnou půdu. A tou je právě tento trošku archetypální strach z neomezené nadvlády. A podle mého je jedno, zda je tento strach racionálně podložený obsahem unijních smluv či prostě jen tak poletuje vzduchem a padá na vše. Je tu. A řešením není navrhnout další instituce a kontroly a podtrhovat požadavek solidárnosti a vzájemnosti. Pocit sounáležitosti s nějakým projektem nelze vynutit kontrolami a dohledem. To už tu bylo mockrát a nefunguje to.

Nejdřív musíme řešit tu zaznívající obavu ze ztráty vlastní totožnosti. Myslím totiž, že právě tento strach o vlastní identitu a životní prostor byl na počátku mnohých vzdorů a revolucí proti nadvládám. Klidně bych udělala v Unii i krok nazpět v integraci, aby tyto rozpoutané emoce ztratily živnou půdu. Nebo bych prostě jen nedělala další krok k užší Evropě.

Znáte tu ohranou historku, jak Marie Antoinetta v reakci na to, že Pařížané nemají na chleba, navrhla spásné řešení, ať jedí koláče. Stejně tak v době, kdy se lidé napříč Evropou bojí o to, aby jejich osud a identita nebyly „ukradené“ evropskou chobotnicí, zní Macronův sen o sjednocené a ještě úžeji spolupracující Evropě.

„Nositeli demokratických hodnot a její ochránci v rámci Evropské unie musejí zůstat občané, jakkoliv jsou chybovační, ne placení úředníci – zaměstnanci. Demokracie pod dohledem přestává být demokracií,“ napsala jste minulý týden na svém webu. Jak lze optikou vašeho prohlášení vnímat slova Václava Klause mladšího, který si ve Sněmovně s použitím příměru o židovském výboru postěžoval, že v Česku jen schvalujeme to, co nám předloží z Bruselu?