Vy jste se vloni objevil na akci, kde prezident Liberlandu Vítek Jedlička prezentoval pivo Liberbeer. Proč? Sdílíte některé jeho politické názory? Jste proti členství v Evropské unii?

Akci „Na pivo s prezidentem“ – tak se akce oficiálně jmenovala – jsem navštívil, neboť jsem byl pořadateli požádán, abych zhodnotil před novináři představované nové pivo, Liberbeer. Tato akce mne ale zajímala i z hlediska samotného Liberlandu, prezentovaného na místě panem Vítkem Jedličkou a panem Janem Purkrábkem. Nebyl bohužel čas a prostor bavit se o všech současných tématech, ale určitě nás spojuje víra ve svobodný stát, kde jeden zákaz nenásleduje předchozí a člověk není omezován stále novými nesmyslnými příkazy, vyhláškami, regulacemi a kdy mně není podsouván jeden jediný „správný“ názor, tak jak se to děje v současném světě, v ČR, respektive zejména v celé EU.

Osobně nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem Evropské unie, negativa jsem spatřoval již na začátku devadesátých let, což jsem vyjádřil i v některých svých článcích. Bohužel, jednostranná propaganda v médiích zabránila jakékoliv otevřené diskusi a referendum tak výrazně poznamenala. Věřím, že dnes by referendum dopadlo zcela jinak. Jenže opakovaná referenda o EU jsou nepřípustná (smích), opakovat se mohou/mohla – jen ta se „špatným“ rozhodnutím, jako v Dánsku či v Irsku.

V čem podle vás EU poškozuje naše svobody a neprospívá České republice? Vyplatilo by se nám nebýt v EU?

Myslím, že Evropská unie měla zůstat v mantinelech EHS, proti takovému společenství by mohl málokdo cokoliv namítnout. Tedy společenství svébytných států s volným obchodem, vzájemně spolupracující nejen v ekonomické rovině. Nikoliv však s jednotnou měnou a neexistujícími hranicemi. Což platilo z hlediska možných rizik – ohledně pašování zboží, drog, zbraní, ale i lidí – kdysi, a o to více dnes.

EU má dnes – s ohromným deficitem skutečné demokracie – tendenci rozhodovat naprosto o všem a různými omezeními, směrnicemi, nařízeními se o to patřičně snaží. Směřujeme k tomu, že nám bude určeno (samozřejmě v rámci „jen a jen dobrého úmyslu“) to, co smíme jíst, pít, kolik, co smíme dělat (či spíše co vše nesmíme dělat) a hlavně co si máme myslet. Pozvolnými krůčky plujeme do totality, kterou mnozí z nás zažili, a proto se mi současný stav příčí, i se svou veškerou mediální propagandou v lecčems shodnou s obdobím před rokem 1989.

Nejsem ekonom, abych dokázal spočítat všechny peněžní přínosy od EU, a naopak její mínusy. Osobně si však myslím, že forma rozdělovaní europeněz prostřednictvím dotací (často zcela absurdních a na absurdní projekty) je spíše zejména velkou příležitostí pro jisté jedince, jak si přilepšit. Všeobecně se dá říct, že jsem proti jakýmkoliv dotacím, protože pokřivují trh.

Nicméně jsou věci, které se penězi zaplatit nedají. Svoboda a bezpečí. Z těchto důvodů budu odmítat EU dokonce i v případě, kdyby každému z nás dotovala výplatu třeba sto tisíc korun měsíčně. Protože jsou důležitější věci pro budoucnost národa a našich dětí. Otázka je, kolik lidí by takto reagovalo, když se nechá „uplatit“ daleko levněji. Paradoxní je, že svobodou a bezpečím často (ale zavádějícím způsobem) argumentují i lidé, kteří EU naopak vynášejí do nebes.

Nechtějte tedy po mně, euroskeptikovi, vědět, zda se nám vyplatí nebýt v EU. Výsledek je jasný. (smích)