Konferenci zorganizovaly v minulém týdnu Nadace Železná opona, Evropské hnutí v České republice a Informační kancelář Evropského parlamentu v Evropském domě. Zazněla na ní celá řada názorů, vzpomínek i poznatků lidí – odborníků, i těch, co se pohybovali v politice. Některé věci přitom padly veřejně možná úplně poprvé. Ale zpět k Polreichovi. Proč naznačil, že je třeba začít rokem 1968?
„Mělo to totiž své zákonitosti, muselo se to tak vyvíjet – celá společnost. Začátek se odrážel na kulturním, politickém i filozofickém poli, ve filmech… Bortil se celý dosavadní svět. Já v té době působil v New Yorku a musím říci, že tam byly se mnou dva druhy Sovětů. Zpravodajci, kteří nám drželi palce a jen říkali: ‚Pomalu a opatrně.‘ A pak Sověti-zabijáci. Ti byli servilní, jako vždycky tyhle typy jsou. Pak přišla invaze. Já rezignoval a vrátil jsem se domů,“ popsal začátky toho, co se pak dělo až se zpožděním v roce 1989 bývalý diplomat a zpravodajec Miroslav Polreich.
Jméno, o kterém dnešní mládež nic neví, přitom...
A jak dodal, měl po návratu ze Spojených států možnost se napojit v Československu na někoho, koho si vážil, poněvadž měl vysokou hodnotu inteligence a znalosti. „Bohužel, současná mládež o něm přitom asi nikdy neslyšela – jmenoval se profesor Jiří Hájek. „Mrzí mne to, když jsem byl pozván na přednášku na vysokou školu mezinárodních vztahů pro pátý ročník, ani tam neznal vůbec nikdo ze studentů toto jméno. To má určitě svoje vážné důvody,“ připomněl Polreich. (Jiří Hájek zemřel v roce 1993. Byl československý politik a diplomat, ministr zahraničí za Pražského jara, který v srpnu 1968 protestoval v OSN proti sovětské invazi. Později se stal mluvčím Charty 77. V roce 2013 mělo být Hájkovi uděleno in memoriam státní vyznamenání, jeho syn Jan Hájek však odmítl účast na aktu předávání kvůli nesouhlasu s některými kroky prezidenta Miloše Zemana. Vyznamenání tak uděleno nebylo. Pozn. red.)
Jak Miroslav Polreich vzpomíná, v roce 1989 bylo na území Českolovenska 300 tisíc sovětských vojáků. „Já se jich však nebál. Věděl jsem, že jestli chceme něco změnit, musíme změnit centrum moci. A to bylo v Moskvě. Spojení na ni bylo. Ovšem, kdo z vás četl celostránkový článek již zde zmiňovaného profesora Hájka v Izvestiji z roku 1988? Asi nikdo, tady se o tom zřejmě nesmí snad ani mluvit. Jisté je to, že tenkrát z toho, co tam a jak otevřeně a kriticky napsal, tady bylo na ÚV KSČ povstání. To samé napsal Miloslav Havelka, ale nikde se o tom dočtete. Proč? Vždyť to patří k historii. V jakém prostředí to tedy teď zase žijeme?“ zeptal se Polreich ve svém vzpomínání.
A postupně se dostával k tomu, co uvedl na počátku – tedy proč on vnímal start všeho, co se událo v roce 1989, v Pražském jaru.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová