Koncem minulého roku jste spustil projekt NedlužímStátu.cz, kde může každý občan snadno zjistit, zda náhodou nemá u státních institucí dluh například na daních, na povinném pojištění, či třeba zda nezapomněl na nějaký poplatek obci, kde bydlí. Proč podle vás podobnou věc není schopna zorganizovat státní správa? Je to ostuda?

Trendy digitalizace jdou rychle dopředu a my se rozhodli využít expertní know-how dobrovolnické skupiny Česko.Digital a ukázat, že je způsob, jak se se současnou roztříštěností státních institucí lze vypořádat. Lidé velmi často netuší, že i neuhrazených deset haléřů může vést k velkému průšvihu. Chtěli jsme jim dát nástroj, jak co nejjednodušeji zkontrolovat, zda žádné dluhy vůči státu nemají, případně kde všude mohou existovat. Soustředili jsme proto vše na jedno místo, odkud mají možnost rovnou potřebné formuláře pro jednotlivé úřady vyplnit a odeslat. Věříme, že se státní správa inspiruje a ve výsledku to bude prospěšné pro všechny strany.

Předpokládám, že projekt NedlužímStátu.cz může mnohé lidi zachránit od nepříjemných oplétaček s úřady, od exekucí, a tak podobně. Jsou tyto „zapomenuté“ platby, na které projekt cílí, pro českou společnost problém? Kolik lidí se podle vašich odhadů touto cestou dostává do problémů?

Podle aktuálních statistik ministerstev běží v současné době vůči fyzickým osobám více než 600 tisíc exekučních řízení v celkové výši přes 55 miliard korun. Nejčastěji lidé dluží na zdravotním pojištění následované sociálním pojištěním, daňovými nedoplatky a pokutami. Ovšem velkou část vymáhané částky tvoří penále a náklady na exekuční vymáhání. Zdravotní pojišťovny, na rozdíl od Finanční správy či Celní správy, bohužel vymáhají své dluhy i prostřednictvím soudních exekutorů. Tím se výsledná dlužná částka významně navyšuje a pravděpodobnost splacení celého dluhu snižuje. Řešení se nabízí v odpuštění příslušenství u starých dluhů vůči státní správě v případě splacení jistiny. To by pomohlo desítkám tisíc občanů, kteří mohou navíc být ekonomicky zasažení současnou koronavirovou krizí.

Projekt NedlužímStátu.cz můžete vyzkoušet ZDE

Již vaše dřívější projekty se věnují otázkám předlužení, exekucí a osobních bankrotů. Ještě pořád je u nás v exekuci skoro každý desátý člověk. Jak s touto statistikou podle vás pohne covid?

Do exekuce se člověk nedostane přes noc. Vládní balíčky podpory pomáhají částečně brzdit finanční problémy občanů, případně je odkládat. Na druhou stranu čím déle bude uzavření ekonomiky trvat, tím horší dopady můžeme očekávat. Současná situace se tak v exekucích plně projeví nejdříve se zpožděním jednoho až dvou let. Zatím tedy nárůst exekucí nepozorujeme. Pokud se nám díky aktuálně projednávaným změnám exekučního řádu a insolvenčního zákona podaří vyřešit staré, nevymahatelné exekuce, a lepší přístup k zákonnému procesu oddlužení, můžeme se tak navíc na novou možnou exekuční vlnu připravit a maximalizovat tak pomoc lidem, na které současná situace měla vážné finanční dopady. Jen tak se nám podaří v horizontu několika let snížit míru předluženosti.

Projekt Mapa Exekucí můžete navštívit ZDE

Máte i přehled o tom, kolik rodin je řekněme na hraně důstojné existence, kterou jim mohou covidová omezení a s nimi spojený propad ekonomiky sebrat?

V Česku žije v příjmové chudobě téměř každý desátý člověk. Ta je stanovena částkou necelých dvanáct tisíc korun na jednotlivce. Příjmová chudoba je ale pouze jedním z mnoha ukazatelů, který sám o sobě není dostatečně vypovídající, zaměřuje se zejména na příjmovou nerovnost v dané zemi. Světový institut OSN pro rozvoj ekonomického výzkumu (UNU-WIDER) odhaduje, že koronavirové pandemie prohoubí celosvětovu chudobu minimálně o osm procent, má jít o největší propad za uplynulých 30 let. Obdobný trend se dá očekávat i v Česku.

Které skupiny ekonomicky aktivních obyvatel jsou podle vás v tuto chvíli nejzranitelnější?

Stejně jako za ekonomické krize v roce 2008 jsou velmi zranitelnou skupinou živnostníci a malé firmy. Česko má obrovský podnikatelský potenciál, který ovšem systematicky nerozvíjí. Pandemie živnostníkům a drobným podnikatelům navíc zasadila citelnou ránu. Vysokoprahovost institutu oddlužení v letech po minulé krizi byla klíčovým aspektem pro současnou vysokou míru exekucí v Česku. Pokud nechceme udělat stejnou chybu, neměli bychom dále odkládat implementaci evropské směrnice na zkrácení oddlužení pro podnikatele z pěti na tři roky a dle doporučení ji rozšířit i na spotřebitele. Současně bychom měli využít aktuální novelu exekučního řádu k odstranění nezdravého trhu s exekucemi.