Česko nyní prochází nejprudším propadem reálných mezd ze zemí OECD i v dosavadní samostatné historii. Za letošek budou nižší o osm až devět procent. Jaké budou nejmarkantnější dopady této skutečnosti?

Nemá smysl mluvit o celkových číslech, má smysl mluvit o struktuře. Bohužel, strukturu nemá statistika v tuto chvíli k dispozici. Z toho, co je evidentní, plyne, že inflační spirála, která nemá obdoby za posledních třicet let, nejvíc postihuje lidí s nízkými a velmi nízkými příjmy. Je to dáno tím, že struktura výdajů jejich domácností obsahuje velký podíl potravin a služeb spojených s bydlením, což znamená nájemné plus energie. A tihle lidé se dostávají velmi masívně do neřešitelných finančních problémů. Zdvojnásobil se počet půjček. Podle mě si v tuto chvíli mnou ruce lichváři, protože lidem, kteří nemají zaručený příjem a mají vyšší výdaje než příjmy, už žádná slušná banka nepůjčí, neboť tyhle půjčky či úvěry jsou v podstatě nesplatitelné. Takže se tu rozvíjí nová spirála zadlužení domácností, nové kolo exekucí v rozsahu, proti němuž bylo to minulé kolo procházkou růžovým sadem.

Na situaci kterých dalších skupin populace stojí za to upozornit?

Vzhledem k tomu, jak je postaven zákon o valorizaci důchodů, se podařilo během letošního roku prostřednictvím tří valorizací výrazně snížit dopad cenové spirály na seniory, což je velmi pozitivní jev pro seniory samotné. Samozřejmě zas je to diferencované. Senioři, kteří mají nadprůměrné důchody, si toho ani nevšimli. Ti se středními důchody si udrželi jakžtakž kupní sílu a těm, co mají důchody podprůměrné nebo velmi nízké, to nestačilo. Takže opět je efekt cenového růstu diferencovaný podle příjmové situace.

Navíc rodiny, které ještě měly úspory, mohly a pořád ještě mohou z úspor čerpat. Ale úroky, které banky připisují k jejich běžným účtům a které jsou kolem jednoho procenta, ale spíš méně, což při roční inflaci, která může být ročně někde mezi 16 a 18 procenty, jsou zanedbatelné. Pokud mají spořící účty, tak je to úročení veselejší, kolem 5-6 procent, ale pořád je to jen třetina inflace. Tak je třeba říci, že i ty rodiny, které mohly v nouzi čerpat ze starých úspor, jsou na tom špatně, protože se jim úspory znehodnocují v rozsahu asi tak jedné šestiny původní kupní síly. Čili jestli tam měly sto korun, tak dnes mají 83-84 korun poměřeno na kupní sílu.

Může i na inflaci, drahotě energií a celkovém ekonomickém marasmu někdo profitovat?

Nu, pojďme k té lesklejší stránce problému. Vysoce příjmové osoby, ať to jsou senioři nebo zaměstnanci, o manažerech vůbec nemluvím, si té inflace v podstatě ani nemuseli všimnout, protože jejich vysoce nadprůměrné příjmy jsou v takové výši, že jim to v podstatě nevadí. Podívejte se na prodej průmyslového zboží, toho luxusnějšího, jako jsou automobily, hi-tech televizory a další, tak těmto lidem je to jedno. Paradoxně na tom ještě vydělávají, protože řada lidí je nucena doplňovat své úspory z prodeje nemovitostí včetně bytů, ale i chalup, chat a tak dále. I když ceny už nerostou a jsou pořád ještě relativně vysoké, tak to pro bohaté znamená úžasné rozšíření jejich kupních možností, protože nabídka nemovitostí na trhu bude stoupat. Protože mnozí lidé potřebují peníze, tak se zbavují majetku. Dochází tedy opět k obrovskému majetkovému přesunu, kde střední třída – chudí je nikdy neměli – přichází o majetky, poněvadž je v nouzi musí prodávat. A bohatí si svoji majetkovou pozici tímhle způsobem dál posilují.