Letošní evropské volby, jichž jste se také jako lídr kandidátky hnutí Vědci pro ČR zúčastnil, nepřinesly drtivou výhru euroskeptických sil, naopak uspěli Zelení a francouzský prezident Macron. Vrcholné orgány EU obsadili výhradně Západoevropané. Dostaly země V4 za vyučenou?

Netěší mě příliš „úspěch“ Zelených ani prezidenta Macrona. Na druhou stranu považuji za nesmyslné řeči kolem neúspěchu zemí V4. Jestli dostaly země V4 za vyučenou? Fandové levicově-liberálního establishmentu si to možná myslí.

Když se podíváme na aktuální situaci, tak ve vedoucích funkcích jsou občané, jestli to dobře počítám, pěti zemí EU, a ta má stále ještě 28 zemí. Země V4 byly vytlačeny, či „nepřibrány“, do vedení institucí EU, protože se tak establishmentoví politici domluvili. Že kolem vytvořili divadlo, které v očích mainstreamových médií svaluje vinu na ně samotné, to je vedlejší. Ani nevím, jestli je to prohra. Spíše je to hanba těch, kteří se tak domluvili. Na druhou stranu výběr těchto lídrů mě moc nenadchl, nepřijde mi, že to jsou ti nejschopnější z možných.

Měli bychom se zamyslet nad tím, abychom se přidali k „západu“, přestali kverulovat a přijali euro? Jsme nevděční vůči starým zemím EU, jak někdy slýcháme?

Na tomto příkladu se ukazuje, kdo ve skutečnosti vyostřuje vztahy v EU. Země V4 to nejsou. Metoda je průhledná. Zkušení lídři západních zemí museli vědět, že levicový fanatik Frans Timmermans je pro země V4 nepřijatelný. Ovšem Ursula von den Leyenová, která pana Timmermanse nahradila, je krok z bláta do louže. Podezírám Německo, že trik s Timmermansem byla jen cesta, jak prosadit vlastního člověka. Ale to už je jen moje spekulace. Nicméně tvrdit, že bychom kvůli těmto pragmatickým hrám velkých zemí měli přehodnocovat naše stanovisko, by bylo absurdní. Kdybychom to udělali, byl by to ústup a projev slabosti. A slabost se v politice, a v té mezinárodní zvlášť, neodpouští…

Nejsem zastáncem odchodu z EU, za stejně nesmyslné ale považuji ten zmiňovaný příklon k „západu“.

Vděk je nesmysl a není pro něj žádný důvod, nemůže být principem našeho členství v Evropské unii. To by mělo být založeno na rovnoprávnosti. Slaboduché vyhrožování některých EU lídrů a politiků, jako že když se nepřizpůsobíme, budeme potrestáni, je cestou k rozpadu EU. A také svědčí o slabé úrovni těch politiků pronášejících bláboly tohoto typu.

Migrace do Evropy coby bezpečného přístavu pro obyvatele Afriky i Blízkého východu se dostala do nové fáze tím, že si Carola Racketeová, kapitánka lodě Sea-Watch 3 plné migrantů, vynutila vjezd do přístavu Lampedusa. Pro Německo se stala hrdinkou, v její prospěch se vyslovuje tamní vláda a ministr zahraničí Heiko Maas se dokonce rozhořčuje nad tím, že by v Itálii chtěli kriminalizovat snahu o záchranu životů. Může za těchto okolností italská vláda ustát své rozhodnutí, že uzavře své přístavy nevládním organizacím, které naloďují migranty u libyjských břehů a vozí je do Evropy? Co z diametrálně odlišných postojů Itálie a Německa může vzejít?

Myslím, že je podstatné pojmenovat tyto aktivity zcela dle skutečnosti – jde o pašování lidí do Evropy, jejich transport od afrických břehů, přesednutí na menší lodě a pak vydírání s cílem je prostě dostat do Evropy.

Pro mě je Carola Racketeová fanatická zelená aktivistka, bolševik a především zločinec. A to bez jakýchkoli „ale“. Prostě zločinec. Pašerák lidí. Jestli to může italská vláda ustát? To se uvidí. Ale v každém případě by měla pokračovat v této své politice proti ilegální imigraci a pašování lidí. Dokud to půjde. Protože pokud je něco správné, má se to dělat. Ať se levicově progresivističtí politici kdekoli v Evropě třeba staví na hlavu. Rozhodnost a odvaha Mattea Salviniho je příkladem politikům napříč Evropou. Nevím, co vzejde z odlišnosti postojů Německa a Itálie. Postoje Itálie jsou správné a to je důležité. And nothing else matters…  Je pro mě velkým zklamáním například postoj představitelů Paříže, kteří navrhují její ocenění.