Lidé v Bělorusku vyšli v ohromných davech do ulic. Od 9. srpna protestují proti oficiálním výsledkům prezidentských voleb, které údajně vyhrál stávající prezident Alexandr Lukašenko se ziskem 80 % hlasů. Opoziční kandidátka Cichanouská skončila s 10 % druhá. Můžeme již s určitostí mluvit o tom, že letošní prezidentské volby v Bělorusku byly zfalšované? Máme o tom dostatek věrohodných informací?

Bohužel v našich médiích mnohdy dochází k zjednodušení a použití mediální zkratky k dosažení bombastického mediálního titulku. „Zfalšované volby“, kdybych již měl použít takovýto termín, tak bych místo kriminální terminologie šel do té sportovní. Tyto volby nebyly fair play, ať již v přístupu k propagaci, tak represivním nátlakem na protikandidáty. Je bez diskuze, že autoritářský prezident Lukašenko udělal vše, aby si naklonil nebo i uplatil voličskou veřejnost. Ať již zlepšováním svého obrazu jako sportovce, úspěšného muže, státníka držícího v šachu světové vůdce, negociátora ukrajinského konfliktu.

Pochybuji ovšem, že by byl logisticky schopen podvrhnout miliony volebních lístků, aby byl rozdíl tak markantní. Dokážete si představit ty stovky volebních okrsků, ve kterých by musely být vyměněny skoro všechny lístky? A to nemluvím o tisících členů volebních komisí, kteří nejsou slepí a věřte, vždy se někdo prořekne. Vždyť i u nás máme tyto případy a bohužel každé volby provází chyby v komisích. I proto jsem odpůrcem korespondenční volby nebo dokonce elektronických voleb. Pokud si ještě někdo myslí, že počítače jsme schopni tak zabezpečit, že není možno provést s daty manipulaci, je člověkem šťastným ve své naivitě.

V neděli v Minsku opět proběhla masová demonstrace, navzdory překážkám ze strany vlády se na ní objevilo přes 100 tisíc lidí. O čem to svědčí? Mohou tyto demonstrace svrhnout Lukašenkův režim?

Jedná se o jasné a zřetelné vyjádření velké skupiny občanů. Každý politik by měl takové projevy  lidí velmi pečlivě vnímat. A obzvláště ty autoritářské politické elity, které se rády zaštiťují názorem lidu a často hovoří o tom, co si prý lidé přejí. Je to samozřejmě i reálná zpětná vazba pro vyhodnocení nálad ve společnosti a ve svém důsledku může ignorování nespokojenosti vést ke změně, protože přeroste v názor většiny. I proto jsou snahy dostat co nejvíce lidí na náměstí. Oblíbeným lákadlem na plná náměstí, které se používá i u nás,   je vystoupení známých osobností a kapel. Proto sem lidé přijdou za zábavou a o politiku jim mnohdy vlastně nejde. To je už vypočítavost a public relations, ne občanský projev názoru.

Bělorusku chybí jasná opoziční figura. Prezidentská kandidátka Cichanouská, za kterou se opozice nakonec sjednotila, se objevila až pár měsíců před volbami, a to jen proto, že její manžel, který měl původně na prezidenta kandidovat sám, byl zatčen. Může to pro budoucnost Běloruska představovat problém? 

Zatím tento dojem nemám. Sleduji tuto situaci a vnímám i kroky prezidentské kandidátky. Svým útěkem ztratila u mnoha lidí důvěru, protože jestli tvrdíte něco o represích občanů režimem, a potom je v tom necháte a utečete, nemůžete být ten, který v krizi stojí se svým lidem a řeší ji. A naopak pokud  má pravdu stávající prezident, tak se brzo objeví nový vůdce se silnou podporou „svobodného světa“ i neúspěšné kandidátky  a bude nabízet jednoduché řešení spojené s nabídkou rychlého připojení k EU.

Senátor Pavel Fischer nabádá, aby Česko neprodleně uvalilo sankce na konkrétní představitele Lukašenkova režimu. Je to cesta, kterou máme jít?

Pana senátora Fischera bere vážně už jen on sám, a tak nemá cenu komentovat jeho názory.

Jak hodnotíte reakci české vlády k situaci v Bělorusku a neobvyklou aktivitu premiéra Babiše v této věci?

To je docela pozoruhodný vývoj reakcí, souhlasím. Člověk by si myslel, že ještě před nedávnem tu u nás nebyly demonstrace a není tu výrazné rozdělení společnosti přetrvávající od prezidentských voleb. Jako by tu nebyl nevybíravý a mnohdy sprostý útok na demokraticky zvoleného prezidenta, jako by tu nebyl stálý  tlak na kriminalizaci premiéra Babiše. Copak si to ve vládě nepamatují? Copak si nepamatují slova pana Babiše, neodstoupím? To podrývá důvěryhodnost těchto výroků. Geopolitika vyžaduje trochu nadhledu, a pokud se odpoutáme od konkrétů, můžeme zahlédnout i důvody těchto reakcí. Nebudu se proto pouštět do spekulací a počkám si na vývoj situace, a ta opravdu není tak lehce čitelná.