Od listopadu se stále více mluví o napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Německu je vyčítáno, že zdržuje dodávky zbraní na Ukrajinu, a ti, kteří chtějí bránit Ukrajinu, naříkají, že západní státy se Ruska tolik nebojí, zatímco ty východní s tím mají zkušenost. „Kdyby byla skutečně pravdivá tvrzení o tom, že Rusko skutečně hodlá napadnout jihovýchodní Ukrajinu, nebo dokonce obsadit celou Ukrajinu, jak tvrdí britské ministerstvo obrany, pak by postoj Německa byl takový, jak se ozývá – že podkopává spojenectví a solidaritu. Problém ovšem je, jestli to, co nám předestírají západní média, k čemuž se také přidává řada politiků u nás, je pravda. A to my nevíme,“ upozornil generál Andor Šándor.

„Německo má zdrženlivý postoj, protože je ve hře více věcí. První je psychologický aspekt toho, že Německo by se blížilo vojenské konfrontaci s Ruskem. Reminiscence druhé světové války je zcela namístě. Druhý fakt je – a kancléř Scholz to řekl jasně – že Nord Stream 2 není otázka politická, ale hospodářská. Němci nechtějí přijít o plyn, kterým chtějí sanovat svoji zelenou politiku, pokud jde o odstavení jaderných elektráren a konec uhlí. Na druhou stranu Němci řekli, že pokud padne výstřel (myslím teď obrazně), končí Nord Stream 2. Tohle Rusové velice dobře vědí,“ domníval se.

Určitou neblahou historickou zkušenost s Ruskem, respektive Sovětským svazem, mají nejen státy Pobaltí, ale také právě Ukrajina. „Nejde jen o rok 2014, kdy Rusové anektovali Krym, ale i před druhou světovou válkou, kdy Stalin brutálně Ukrajinu drancoval. Pak je tu historická zkušenost Polska, která je nemalá a nijak zářná. Je ovšem třeba říci, že polská hysterie je přehnaná. Deklaroval bych ji na jednom faktu – v roce 2014 prohlásil polský ministr zahraničních věcí Sikorski, že mu volal Putin a řekl mu, že když bude chtít, tak do dvou týdnů je v Kyjevě. Poté Sikorski přiznal, že si to vymyslel,“ připomněl generál. „Všechny strany by se měly zklidnit ve věcech, které dělají. Jak Rusové, tak i Západ, protože konflikt na jihovýchodní Ukrajině, do kterého by NATO zcela jistě nezasáhlo, by měl dalekosáhlé dopady minimálně na Evropu, Českou republiku nevyjímaje,“ je si vědom Šándor.

Byla by to velká řežba a Rusové by získali rozvrácenou zemi

Už měsíce slýcháme, že se Putin připravuje na invazi na Ukrajinu. Jaký to však dává smysl z vojenského hlediska? Ukrajinci se vyzbrojují, byla by to asi pěkná řežba, stojí mu to opravdu za to? „Smysl to nedává žádný. Kdyby Rusko chtělo zabrat jihovýchodní Ukrajinu, mohlo to udělat už dávno a nikdy nic takového nevykazovalo. Všichni ti, co čtou satelitní snímky a rozumějí tomu, musejí dobře vědět, v jakém rozložení ruská armáda na té hranici je. Jak daleko jsou od svých domovských posádek, zda se budují nějaké mezisklady pro zásobování, což by vykazovalo známky nějakého konfliktu. Když se dívám na těch málo snímků, které vidíme, ruská armáda ani není rozmístěná takzvaně mimo boj. Je seřazena jakoby na nástupišti. Po mém soudu to nevykazuje žádný prvek toho, že by byla připravena k útoku tak, aby zaútočila na jihovýchodní Ukrajinu. Na druhou stranu by nebylo zase tak složité, aby se do této situace přetransformovala. Útočit z Běloruska s počtem vojáků, který se tam nachází, tak aby šli na Kyjev a takzvaně sevřeli v kleštích Ukrajinu, z hlediska vojenského nedává smysl. Ukrajina je veliká země a určitě by se západ Ukrajiny bránil velmi vehementně,“ je přesvědčen.

„Rusové si také velmi dobře pamatují, jak velké partyzánské hnutí působilo na Ukrajině za druhé světové války v týlu německé armády, ale někteří bojovali i proti Rudé armádě. Ostatně velitel ukrajinského frontu Vatutin byl zabit právě ukrajinskými partyzány a oni dobře věděli, po kom střílejí. Rusko moc dobře ví, že to nemůže udělat, a hlavně jaký by k tomu mělo důvod? To, že se tu hraje vysoká hra o nervy, balancování na hraně, to je evidentní. Přibližování se vojsk k sobě vždycky povede ke zvyšování napětí,“ konstatoval.