V předchozí části rozhovoru jsme skončili u toho, že se export demokracie západního typu do zemí, které jsou na konci středověku, neosvědčil. Nemyslíte si ale, že v tomto ohledu selhává i celá agenda boje za lidská práva? Ostatně ten byl velmocemi, ať už západními či východními, vždy brán dost selektivně. Podle toho, kterým mocenským zájmům to mělo posloužit...

Ano. Saúdská Arábie si ze dne na den popraví čtyřicet čtyři lidí a zakáže šachy. Civilizovaný svět k tomu mlčí, protože Saúdy potřebuje. To je pokrytectví. První, čím by se dalo v tomto ohledu začít, by bylo pojmenování pravého stavu. My si některé věci velmi idealizujeme a neřekneme na rovinu, že třeba přehlížíme přešlapy prezidenta Recepa Erdogana, protože je Turecko členem NATO. Právě on nechal před třemi lety demonstranty postříkat z vodních děl nějakou kyselinou nebo chemickou látkou. Několik demonstrantů, z těch sto tisíců, bylo popálených. Saúdská Arábie už se úplně blíží Severní Koreji. A přesto nikdo nic neudělá. Je třeba to pojmenovat. Ale dál jsem v koncích, jako jsou v koncích všichni. Současný stav světa je tak rozjitřený, že nevím, co by ho uklidnilo. Ostatně i na Putina se začíná nahlížet mírněji. Už se mu začínají promíjet různé věci. Jedná s francouzským prezidentem a tak. Je si toho vědom. Neuvěřitelně posílil. Chápu, že tady není osoba, skupina či organizace, která by vyřešila nejpalčivější problémy světa, ale možná by se mohlo začít na nižších úrovních. Vezměme si, co v Česku způsobilo pro a proti uprchlické krizi. Jak to rozhádalo kamarády, že spolu nejdou ani na pivo.

Myslím si, že rozdělení národa začalo už přímou volbou prezidenta, pokračovalo konfliktem na Ukrajině a teď se přelilo do uprchlické krize...

Nicméně uprchlická krize vše vyhrotila asi nejvíc. To je hrozně nezdravý trend. Začal bych obrušováním těchto hran. Pozoruju, jak lidé pro a proti uprchlíkům nechtějí navzájem slyšet argumenty. Je pravda, že už o uprchlické krizi bylo všechno řečeno. Těžko kdo řekne novou větu, kterou ještě nebylo slyšet. Obě strany jsou zabarikádované na svých pozicích a s tím by chtělo něco udělat. Měli bychom se o to pokusit.

To je na hodně dlouhé lokte. Chce to moře porozumnění a oceány trpělivosti...

K tomu můžu říct konkrétní příklad. Dvacet let se znám s Jiřím X. Doležalem. Ne, že bychom spolu chodili na kafe nebo si zahulit. Ale vždycky jsem ho bral za hodnýho a křehkýho kluka, co si kolem sebe vystupováním na veřejnosti vytváří určité brnění, aby mu nikdo neublížil. Prostě jde o obranu. Měl jsem k němu vždy určité sympatie, i když jsem mu to nikdy neřekl. A teď, jak občas pozoruju ty jeho výplody a tu brutální antiuprchlickou propagandu, tak jsem z toho vedle. Občas mi to chodí na Facebook, tak jsem to musel zablokovat. Nedlouho před tím, když měl ještě manželku, občas jsme někam zašli. Vzal jsem přítelkyni a šli jsme s nima na jídlo a tak. Teď bych to ale nedal. Jeho názory mě tak iritují, připadnou mi tak hloupý a škodlivý, že mi to přetavilo celých těch dvacet let, co jsem ho bral za fajn kluka. To je dost nezdravý stav.

Myslíte si, že by se v zemi našel někdo, kdo by byl silným soupeřem Miloše Zemana pro příští prezidentské volby?

Obávám se, že vyhraje i podruhé. Mě Zeman nezklamal, mě překvapil. Netušil jsem, že po Václavu Klausovi, hlavně po konci jeho hradního angažmá, přijde ještě něco horšího. Zemana každý znal. Já jsem nevěřil, že svou funkci bude takovým způsobem zneužívat. Připadá mi jako masochista. Užívá si toho, jak vypouští věty. Podle mě vždycky večer přijde domů, zapne si televizi a těší se na Události, komentáře a pak jde blaženě spát. Bohužel to není taková sranda. Je to prezident. Fakt jsem si nemyslel, a zase jsem se zmýlil, jako už kolikrát, že bude tak děsný. Nicméně jeho popularita, díky uprchlické krizi, způsobu komunikace a slovníku, se stále drží. Proto je pravděpodobnost jeho zvolení vysoká. Poslední dobou dost přemýšlím, kdo by se mu mohl postavit. Napadla mě dvě jména. Nejsem originální. Šimon Pánek, ale ten řekl opakovaně, že je ještě mladej, že se mu do toho jít nechce. Ten by byl skvělý. U něj bych cítil šanci. Není spjatý jen s pravicovým způsobem myšlení, ale je akceptovatelný pro některé lidi ze sociální demokracie, lidovce a další. Napadl mě také Michal Horáček. Bohužel nedokážu odhadnout, jak by působil na lidi žijící mimo velká města. O každých volbách se volá po změně. Tihle dva by byli opravdovou změnou.

Nicméně terčem kritiky se s uprchlickou krizí stává i neziskový sektor, jehož je Pánek ikonou. Nemůže mu tohle škodit?

Máte zčásti pravdu. On je ale šéfem Člověka v tísni. To přeci není nic zlého. Není to špatná nálepka, nebydlí na špatné adrese. Myslím si, že si to uvědomuje, že je v době uprchlické krize, která bude nejspíš pokračovat, neprůchodný. Lidé ale zapomínají. Třeba se to za určitou dobu změní. Nikdo mě jinak pro současnost nenapadá.