Řecko směřuje k vystoupení z eurozóny. Co to pro něj bude znamenat (pokud to tak dopadne)? Vymaže se tím z Evropy a posune se na východ, jak tvrdí ekonom David Marek?

V makroekonomii, ostatně ani v jiné ekonomii, se jistě nevyznám natolik jako pan Marek. Přesto bych si dovolil být velmi obezřetný v silných výrazech jako je vymazání z Evropy. Je Británie vymazaná z Evropy jen proto, že odmítá společnou měnu? V Rakousku i Německu také stále sílí hlasy o opuštění nejen eurozóny, ale i Evropské unie. Pojem Evropa v posledních letech získalo obsah jednolitého státu, kontrolovaného z Bruselu a kdo se této myšlence protiví, je velmi často označován, když ne rovnou za Putinova agenta,tak minimálně za zastánce rozpadu a chaosu. 

Co je třeba si uvědomit – že to, co nazýváme Evropou, je velký soubor smluv, z nichž ta Lisabonská pomalu opravdu směřuje k oné jednolitosti a potřebě jednohlasnosti. Tím, že kterákoliv země opustí, nebo vypoví jednu z těchto smluv, se rozhodně nestává ostrůvkem obehnaným ostnatým drátem vydaným napospas komukoliv, kdo tam dojede tankem.

Pokud Řecko opustí eurozónu, nestane se nic jiného, než že zavede svoji měnu a povede to k podobným problémům, jako když některé země v poslední době do stejné eurozóny vstupovaly. Pro běžného občana to bude znamenat na chvíli zmatek v obchodě, možná rozčarování, nebo naopak jásot při nákupu cizí měny, ale po čase se situace stabilizuje. Co to bude znamenat pro celkovou řeckou ekonomiku nevím o nic lépe, než ti renomovaní ekonomové, kteří před 5 lety obhajovali nutnost záchrany Řecka pomocí „balíčků“ MMF.

Od té doby možná i díky této „pomoci“ se řecká ekonomika po vyjádření v dolarech propadla o 30 % mezi lety 2010 a 2014. To je porovnatelné s „velkou“ krizí v Německu nebo ve Spojených státech ve 30. letech. Spojené státy od snah řídit ekonomiku státem zachránil nález Nejvyššího soudu, co se dělo v Německu a jak svoji krizi řešilo, netřeba připomínat.

Osobně si myslím, že pokud Řecko vystoupí z eurozóny, začne používat svoji měnu, čímž se stane mnohem levnější destinací pro turisty, což je hlavní odvětví Řecka spolu se zemědělstvím, a tím se posílí jeho konkurenceschopnost na poli mezinárodního obchodu.

Pokud se však nadále budeme snažit hospodářství (a to nejen Řecka) řídit od zeleného stolu, byť erudovanými ekonomy, zaděláváme si na opravdu závažný celoevropský problém. Možná to zní necitelně, ale co není schopno fungovat, nechť zhyne (míněno ekonomicky) a na uvolněném místě jistě vznikne něco nového. Co to bude, nikdo neví, a proto by ani nikdo neměl centrálně plánovat a rozhodovat o tom, co má a co nemá budoucnost. Kdo by třeba před 10 lety plánoval rozmach mobilních aplikací? V centrálně plánované ekonomice nikdo, a proto by nevznikaly studijní obory, nezakládaly se firmy a málokdo by ve vládě našel odvahu do podobného bláznovství investovat víc než do tradičních oborů. Proto je dobře nechávat ekonomice volný průběh, i když plně uznávám, že to někdy některé lidi zabolí.

Pokud by vždy v historii někdo „moudrý“ rozhodoval o tom, které odvětví zaslouží podporu, možná bychom dodnes jezdili dostavníky a svítili loučemi, protože jak železnice, tak elektřina spoustu lidi o práci připravila. Je třeba vidět i to, co není vidět – nové věci, které mohou vzniknout a o kterých zatím nikdo ani netuší, že je potřebuje.

Jaká je budoucnost eurozóny? Je nějak ohrožena případným odchodem Řecka? A jak je to s Evropskou unií?

Eurozóna je politický projekt, který nemá s ekonomií jako takovou mnoho společného. Jak jsem napsal již výše, nejsem ekonom, ale z podmínek teorie optimální měnové oblasti toho eurozóna mnoho nesplňuje. Hned první požadavek je, pokud si dobře vzpomínám, požadavkem na volný pohyb osob. Ten sice po Evropě máme, ale přiznejme si, že třeba oproti USA, kde je asi opravdu jedno, jestli pracujete v Oregonu nebo Alabamě, je v Evropě stále dost překážek (minimálně jazykových), aby bylo jedno, jestli dělník je v Portugalsku nebo v Nizozemí. Ani měnová unie ve Spojených státech nebyla tak snadnou a samozřejmou, jak to teď po tolika letech vypadá.

Euro mělo být zavedeno, a pokud vůbec, jen ve velmi omezeném počtu zemí, které se pro to hodily. Můj osobní názor, který se však vůbec nemusí shodovat se studovanými ekonomy, je ten, že si dovedu představit euro v Německu, Británii, zemích Beneluxu a možná v Dánsku. Paradoxně si myslím, ač jsem velkým odpůrcem eura v současné podobě, že do eurozóny patří mnohem spíše ekonomika česká, než třeba španělská, řecká, nebo portugalská.

Po požadavku o mobilitě lidí je dalším kritériem pro měnovou oblast také velká rozmanitost a podobnost ekonomik majících používat společnou měnu. Jednooborová ekonomika, jakou je právě ta řecká, má velmi omezené možnosti, jak reagovat na změny ve světě. Tím, že jim vezmeme tu jednu silnou možnost – vlastní měnu – z nich děláme snadné oběti recese. To ostatně sledujeme dnes v přímém přenosu. Těch kritérií je mnoho a obávám se, že eurozóna nesplňuje téměř žádná z nich, a když tak pouze deklarativně na papíře.       

K tématu uprchlíků jste mimo jiné napsal: „Jak by dopadl Rus, dejme tomu z Osetie, nebo z Ukrajiny, který by si řekl, že střelby, Putina, nebo Porošenka má už dost a bojí se o svůj život. Vzal by bárku a přes Černé moře se vylodil v Bulharsku a došel až k nám? Bez dokladů a bez prostředků. Asi jediná správná cesta by byla vrátit ho, ať si o azyl zažádá běžnou cestou. Nebo jaký je správný pohled?“ Takže takto se má postupovat v současné uprchlické krizi?

Ano, toto jsem napsal poté, co se zajímavě prolnuly názory některých lidí, kteří na jedné straně vidí „hnusné“ Rusáky, které je nejlépe vyhnat a zničit, a na druhé straně volají po bezbřehém a nekritickém entuziasmu z uprchlíků. Nadále si myslím, že pokud válka v některé zemi „vygeneruje“ uprchlíky, tito mají zamířit do první bezpečné země a tam zažádat o azyl. Tato země by jim ho měla poskytnout a ostatní země jí pak s tím údělem mohou pomáhat. V tom facebookovém postu zmiňuji Rusy. Pojďme tedy porovnat hlavní uprchlické vlny v současné době. Na jedné straně válka na Ukrajině, na druhé straně Sýrie a Afrika. Ukrajinská válka podle zprávy OSN z února letošního roku vygenerovala asi 2 miliony uprchlíků. Přibližně milion zůstává na Ukrajině mimo oblast bojů, ostatní vyhledávají ony první bezpečné země, a tak se jich 800 tisíc vydalo do Ruska, 100 tisíc do Běloruska a dalších sousedních zemí. 

Humanitární organizace jak z Evropy, tak z Ruska do těchto zemí směřují svoji podporu, a pokud některý uprchlík zažádá o povolení vstupu k nám, jistě po zvážení jeho a našich požadavků bude tato žádost vyřízena; a je celkem jedno, zda kladně, nebo zamítavě. Takto si myslím, že by se mělo postupovat vždy. Není možné, aby se masa, ale i jen jeden, dejme tomu ten Rus, sebral a vnikl na naše území bez dokladů, přešel přes několik jiných, neválčících zemí a jen proto, že u nás, na rozdíl třeba od Moldávie, dostane lepší podmínky, se rozhodne zůstat zde. Je pak naší povinností ho přijmout? Podle mě ne.

A jelikož jsem zastáncem toho, že jedna pravidla mají platit pro všechny, nevidím rozdíl mezi Rusem, Syřanem, Keňanem nebo kýmkoliv jiným. Pomoci lidem postiženým válkou? Jistě! Ale podle pravidel, která již léta platí a platila, mimochodem, i na uprchlíky z ČSSR. Také nebylo možné si po překročení hranic s NSR koupit v Mnichově letenku do New Yorku a tam požádat o azyl. I když se člověk do té vysněné „Ameriky“ dostat mohl, musel se podrobit dané proceduře. Nic více, ale ani nic méně nechci ani po současných utečencích. A po našich lidech chci jen méně pokrytectví, to měl vyjádřit můj status na Facebooku