Je přirozené, že lidé mají v životě různé priority. A politika není nic jiného, než hledání kompromisu mezi respektem k vůli většiny a ohledem na menšiny. Dělicích čar je ve společnosti vícero. Někdo inklinuje doprava, jiný doleva. Ve společnosti jsou lidé toužící po změně, i vyznavači tradic. Důležitá je pak barikáda mezi vlastenci a světoobčany, anebo mezi mírumilovnými občany a militanty.
Když se občané přou o směřování společnosti, lze hovořit o politice konstruktivní. Ta je ovšem u nás spíše vzácná. Nahradila ji nekonstruktivní redukce politické debaty na dilema, zda volit, či nevolit Babiše. S „antibabišem“, coby politickým programem, máme již desetiletou zkušenost. Strašení Babišem je levný trik, jak zakrýt absenci konkrétního politického programu. Kdo Babišovi kreslí čertovské rohy, předstírá současně, že sám disponuje andělskými křídly. Po volbách se pak zjistí, že místo vlídných andělů přišli k moci neschopní dementi.
Antibabiš existuje jako politický program „díky“ tomu, že je to současně dobře obchodovatelný mediální projekt. Bez politického aktivismu mainstreamových médií by se Andrej Babiš nestal ústředním tématem volebních kampaní. Podobně, jako politický antibabiš odvádí pozornost od reálné politiky, mediální antibabiš maskuje absenci profesionální novinařiny. A stejně jako politický antibabiš snižuje důvěryhodnost politiků, mediální antibabiš likviduje prestiž korporátní novinařiny.
Hon na Babiše je už dlouho kontraproduktivní a dnes už je i směšný. Antibabiš se okoukal. Stal se kampaní, která oslovuje pouze oslovené. Zabývat se antibabišem je třeba pouze proto, že antibabiše bere vážně Andrej Babiš, respektive hnutí ANO. Zdá se, že za vysokými preferencemi Babiše a jeho lidí stojí, vedle ubohého politického výkonu jeho rivalů, profesionální monitoring médií. Babiš ví nejen to, co chtějí občané slyšet, ale i to, co o něm novináři chtějí lidem říct, jak ho zkusí znemožnit a poškodit. Tvrdí-li o sobě ANO, že je catch all party, strana pro všechny, je to alibi, jak nemít vyhraněný názor, a tím pádem nebýt chycen novináři za slovo.
Mezi podnikateli má Babiš pověst konzervativního, opatrného hráče, který nevyhledává riziko. Stejně opatrný je v politice. Dokud je jeho volič ochoten koupit zajíce v pytli, nemá Babiš důvod odkrýt karty a nechat se zatáhnout do diskusí, co a s kým učiní po volbách. Ve volební kampani se soustředí na vyvracení chatrných nálepek a neopomene žádnou příležitost diskvalifikovat politiky a novináře poukazem na jejich okoukaný a obehraný antibabišismus.
Důsledkem desetiletého antibabišismu vyrostl z obyčejného multimiliardáře politický profesionál, který, jak konstatují už i antibabišisté, poráží své konkurenty „o parník“. Tajemstvím úspěchu našeho příštího premiéra je image štvance, kterého cyklicky posiluje, co ho nezabíjí. Čeho se od premiéra Babiše dočkáme? Bude to reálpolitika. Nic revolučního. Žádné vizionářství. Žádný ideologický fanatismus. Žádná pomstychtivost. Sociální ohledy pouze ty nejnezbytnější. S Babišem republika popluje s evropským proudem. Ten proud ale volbou dalších pragmatických Babišů změní směr. Ne možná. Určitě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Máme se obávat vlády Andreje Babiše?
autor: Ivan Hoffman
karelhrabě
