Pane Hadamcziku, v minulém týdnu se značně zpřísnila nařízení související s pandemií koronaviru. Jste jedním z těch, kteří proti tomu protestují, nebo to akceptujete?

Tak samozřejmě, že se musím přizpůsobit tomu, co je vydáno a co je řečeno. Nejsem odborník na zdravotnictví, ale podle mě střílíme kamsi do tmy – jednou něco povolíme, podruhé nepovolíme a pak zakážeme. Ale jako občan jsem se pochopitelně podřídil tomu, co je nařízeno. Jako podnikatel se musím vyrovnat s tím, že máme 65 zaměstnanců a nemáme pro ně aktuálně práci. To znamená, že mzdy musíte zaplatit sám, což vám v dalších měsících v obratu firmy pochopitelně schází atd. Takže je to taková smutná záležitost, která zasahuje všechny sféry – to znamená lidskou, podnikatelskou i sportovní.

A není to – jak vy říkáte „střílení do tmy“ a ten občasný chaos v oněch vydaných regulativech dán tím, že jsme zkrátka v létě až příliš povolili a nyní se to jen snažíme nějak dohnat a zachránit?

Já si myslím, že když se něco příliš zakazuje a nařizuje, tak to má vždycky zcela opačný efekt. Kdyby se zkrátka řeklo jen – chraňte si svoje zdraví, protože to je vaše vlastní zodpovědnost – ale striktně bych pokutoval ty, kteří vědí, že jsou pozitivní – a vydají se přesto ven. Určitě bychom měli využívat ten systém trasování, dále se starat hlavně o domovy důchodců, aby tam nedošlo k nějakému rychlému šíření viru atd. Ale to, jestli z hospody vyjde 5 nebo 10 lidí, to máte jako kdybyste chodili od domu k domu – a říkali nepij těch 20 piv nebo se opiješ. A stejně víme, že jsou tu lidé, kteří takto pijí, že jsou tu třeba narkomani – ale to je přece jejich zdraví a ta zmiňovaná zodpovědnost za něj. Když například vím, že jsem kardiak, nebo že mám nějaká jiná zdravotní rizika, tak musím sám zvážit, jestli mi stojí za to někam chodit a riskovat. Takže já bych raději přenesl tu zodpovědnost trochu víc na ty lidi, protože to zdraví nepatří přece státu, to patří právě těm lidem.