Kubáček: Policie udělala Okamurovi opožděné Vánoce. Měl by jí poslat pugét

Policie zažádala sněmovnu o vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání ohledně plakátu s ozbrojeným imigrantem a podezření z rasismu. Jak moc je to nešťastné?

Vnímám to jako pozdní vánoční dárek české policie Tomio Okamurovi. Doslova ho polili živou vodou. Pro něj je to v době permanentní kampaně jedinečná příležitost stát se martyrem, tedy mučedníkem. Bude sám sebe vykreslovat jako bojovníka za svobodu slova, proti migraci a nepohodlného vládě. Posílí ho to.

Pro Okamuru není lepšího scénáře a má zajištěný růst preferencí. Jeho váhající voličstvo se zmobilizuje. Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) poslední dobou totiž preference nerostly. Kulminovaly okolo deseti procent a pak spíše klesaly. Objevili se konkurenti zleva i zprava. Koalice STAČILO! a na druhé straně Motoristé sobě, Přísaha, ale i hnutí ANO. Navíc volební prezentace byla sice zmatlaná, ale cíleně provokativní, aby vyvolala kritiku a posílila tvrdé voličské jádro.

Tohle mu poskytlo šanci být vidět a pojmout celý proces jako politický. Dokonce bych se nedivil, kdyby řekl, že je připraven a zažádal sněmovnu o své vydání. Je to pro něj výhodné. Hlasování na půdě sněmovny, prošetřování ze strany policie, vystoupení před soudem, a tak dále. Tak získá jedinečné příležitosti k sebezviditelnění a vyzdvihnutí tohoto svého úhelného tématu. Má velmi dobrou šanci si to ve jménu svobody slova a politické prezentace uhájit, protože je zatím argumentace proti němu postavená hodně na vodě. Může slavit, protože už teď mu to přináší politické body, ale měl by poslat pugét české policii.

Rozložení v krajích nahrává předpokladům, že by mohlo ANO s SPD jít do koalice i po volbách do sněmovny. Nemyslíte?

Jsou dva limity, proč si myslím, že taková spolupráce nenastane. Ostatně dlouhodobě na to příliš nesázím. Jde o soužití, animozitu a obrovskou nedůvěru mezi Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou. Myslím si, že někdejší druhé kolo prezidentské volby to dovršilo. Andrej Babiš si uvědomuje, že by byl permanentně Okamurou vydírán a kritizován z populistických pozic, což by pro něj bylo velmi nepříjemné.

Druhá věc, která by Babišovi s Okamurou v zádech komplikovala život, by bylo fungování mezi regionálními politiky, poslanci, europoslanci i zahraničními politiky, co se týče zahraniční politiky.

Proto podle mě k tomuto krajnímu řešení a nejzazší možnosti pro hnutí ANO spíše nedojde. Vsadím na to, že by šlo o poslední variantu a možná ještě variantu bez Andreje Babiše. Z jednoho prostého důvodu. Šlo by o velmi křehké soužití. To už je za mě reálnější, že se Babiš dohodne s částí ODS nebo částí Starostů a nezávislých a i to už vnímám jako krajní, protože má řadu preferovanějších variant.

Politolog Oskar Krejčí ve své stati 2025: Rok populismu? na webu !Argument napsal: „Z programového hlediska integrujícím principem populismu je snaha vyjadřovat zájmy obyčejného, nezkaženého lidu. To v opačném gardu znamená, že se staví proti privilegované, sobecké a zkorumpované elitě.“ Souhlasíte?

Ta definice hodně platí. Krásně se k tomu hodí i tradované přání z úst Abrhama Lincolna: „... vláda lidu, lidem a pro lid nezmizí ze světa“. To mnohým nevyhovuje a vadí, protože to řekl právě Lincoln. Dnes to platí dvojnásob. Populismus je na vzestupu vždy tehdy, když si lidé nejsou jisti, jestli se politici věnují skutečným problémům. A tady je taková spousta tikajících bomb, tedy kruciálních problémů v podobě dostupnosti zdravotnictví, kvality školství s přesahem do budoucna, tedy do pracovních příležitostí, fyzické a ekonomické dostupnosti energií a s tím spojené perspektivy pracovního trhu, až to není hezké. A to vůbec nemluvím o elementární úctě politiků k občanům. Tohle všechno je přehlížené a vysmívané.

Logicky na tom staví populismus. Ostatně jde o zcela zásadní témata. Je velký mýtus si myslet, že když na to nebude moci odpovědět liberalismus, socialismus, konzervatismus a další proudy, tak se toho nechopí nějaký jiný. Lidé začnou být nervóznější, naštvanější, frustrovanější a začnou se poohlížet po něčem jiném.

Řekněme si otevřeně, že neutrální a korektní populismus, který hledá odpovědi na zmíněné otázky, má u nás obrovský potenciál. Jsem spíše překvapen, jak naše stávající vládnoucí sestava tato témata šmahem odmítá a ignoruje. To je naprosto neuvěřitelné až infantilní.

Co vy na přílepek k „Lex Ukrajina“ zavádějící nový trestný čin „neoprávněná činnost pro cizí moc“?

Je to velmi nebezpečné. Čím je to vágnější, obecnější, gumovější a přilepené na aktuální situaci, která některým mocným vadí, tak je to více krajně zneužitelné. Čtenářům ParlamentníchListů.cz doporučuji podívat se na film od George Cloonyho Dobrou noc a hodně štěstí (Jde o černobílou rekonstrukci sporu komentátora zpravodajství stanice CBS Edwarda Murrowa se senátorem Josephem McCarthym. Pozn. red.) o stinných stránkách mccarthismu, kde je to skvěle ukázané.

Nejhorší je, když vymýšlíte něco naprosto vědomě obecné, a tím zneužitelné a zastrašující. Těm, co to nyní vymýšlí, se může stát, že se to později obrátí proti nim samotným. Tedy je to velké nebezpečí, velký průšvih. Držel bych se klasiky. Využívejme stávající legislativu, ctěme pluralitu názorů a v tomto ohledu sledujme opatrnost a zároveň kritiku ze strany soudů. Ty si uvědomují, že jde o manipulativní a nebezpečné opatření.

Navíc to může přikrýt činnost skutečných a nebezpečných radikálů. Těch, co rozeštvávají společnost a stavějí lidi proti sobě. Těm to autorizuje značku bojovníků za svobodu, byť je falešná. Legalizuje to jejich destruktivitu. To je velké nebezpečí pro společnost.

A co Rakušanův návrh zákona o volebních kampaních?

Ani toto nepovede k ničemu dobrému. Není to konkrétní, není to univerzální a půjde to zneužít jen vůči některým. Doporučoval bych spíše dořešit spoustu restů z minulosti. Vztahují se k negativitě kampaní, kontrole jejich hospodaření, kdy opět zjišťujeme, že se kontrolují jen někteří, anebo verdikty přicházejí pozdě. To politickou soutěž opravdu nekultivuje.

Je to výsměch, protože se vyplácí vést zlovolnou, negativní a špinavou kampaň. Soudní rozhodnutí přijdou opravdu pozdě, jsou dělána selektivně a jde o směšně nízké pokuty. Princip černého pasažéra se prostě vyplácí. Proto si myslím, že by se tyto věci měly dokončit. Vedlo by to k větší zodpovědnosti za volební vzkazy. Chtělo by to také akceschopný a neutrální úřad pro kontrolu hospodaření politických stran.

Když se ohlédneme, jak hodnotíte novoroční projev prezidenta Petra Pavla?

Pochopil bych takový projev od prezidenta, který je v úřadu měsíc, maximálně půl roku. Nechápu to u prezidenta, který je v úřadu už dva roky a může k řadě věcí přispět. Postrádal jsem tam, co pan prezident udělá pro to, aby zlepšil všeobecnou blbou náladu a kvalitu politického prostředí v Česku. Připomínám, že Ústava České republiky jasně říká vedle toho, že má prezident reprezentovat navenek a dovnitř, tak by měl hrát i roli moderátora a arbitra veřejné debaty. Toho, co ji zklidňuje, kultivuje a zvěcňuje. Nicméně jsem si nevšiml, že by o řadě zásadních věcí hovořil anebo o nich vedl debaty. Prostě hledal řešení.

Nevím, jak dopadl jeho plánovaný kulatý stůl ohledně zdravotnictví a dostupnosti lékařské péče napříč republikou, ale zdá se mi, že nijak. Přitom jde o obrovská témata a potřebovali bychom s nimi pohnout.

Mám dojem, že spíše odvádí pozornost například debatou o euru. Ostatně, to je to poslední, co teď potřebujeme. Navíc v ní neuvádí argumenty, které mohou být jak pozitivní, tak i negativní. Nic není černobílé. Pokud chce prezident téma otevřít a věnovat se mu, tak by bylo férové snést všechny argumenty. Jak přínosy, tak i zápory. Neměl by se uměle přivázat k tomu, že lhůta přijetí nad námi stále visí. Ve Švédsku to řešili referendem a Evropská unie nakonec ustoupila. Došlo jí, že je lepší netlačit na nějakou společnost, pokud aktuálně nechce k euroměně přistupovat. A řekněme si popravdě, že nyní euro není v dobré kondici. Ostatně moc se ani netlačí na to, aby podepsané smlouvy a pravidla ohledně něj platila. V řádu let bychom teď vstupovali do klubu zadlužených a ještě za to nesli zodpovědnost.

Mrzelo mě, že přestože stále projíždí republikou, tak nepochválil občany. Ti totiž zatím neskutečně heroicky snášejí věci neslibované. Tím myslím zvyšování poplatků a daní všeho druhu. Občané to všechno platí a pomáhají si navzájem. Ukázaly to různé živelní pohromy. Mám pocit, že zúžení na to, že se politika odehrává pouze ve sněmovně, v Úřadu vlády a na Hradě, je málo. U občanského kandidáta je to hodně zbytečné a nespravedlivé.

Vy po tuzemských regionech často jezdíte. Jaký je hlas lidu?

Regiony mám rád. A hlas lidu? Únava, skepse, mávnutí rukou, naprostá otrávenost. A nejhorší je, že se nám zde dlouhodobě usadilo přesvědčení, že dobře už bylo. A to je hodně nebezpečné. Vždy všichni říkali, že je složité období, ale je třeba myslet na budoucnost vlastní, přátel, svých dětí. Stromy se sázely, aby se sklízely. Teď se kácí. Fakticky i symbolicky. Mnozí si říkají, že je třeba jen udržet stávající úroveň, kterou máme. A to je špatně, protože je to pro společnost obrovsky demotivační. To je jeden průšvih.

Druhý průšvih je, že stát řeší jen své zájmy a neřeší zájmy daňového poplatníka, spotřebitele. Ty naprosto okázale ignoruje. Občan je zajímavý jen proto, že platí daně.

Vždyť premiér Petr Fiala, prezident Petr Pavel či třeba jaderná inženýrka Dana Drábová říkají, že skutečný stav naší země není ani zdaleka tak špatný...

Máme navíc a odmítám se ztotožnit s tím, že se budeme srovnávat se zeměmi, které bohužel prožívají válku, občanské nepokoje, neklid a chaos. Nebo se zeměmi typu Mauretánie. (Islámská prezidentská republika, která se nachází na západním pobřeží Afriky. Pozn. red.). Naší tradicí, historickým vývojem, geopolitickým vývojem máme prostě navíc. Je to smutná vizitka čelných představitelů tohoto státu, protože mají mít ambice porovnávat se se zeměmi typu Dánsko, Švýcarsko, a tak dále.