První Pivní Tramway na konečné tramvají na pražském Spořilově asi těžko minete. A její provozovatel a hospodský Jiří Bejček Stehlíček, dlouholetý kamarád Ladislava Jakla, který to letos zkoušel za Okamurovu SPD do Senátu, je pořádný svéráz. Kromě piv a toho, jak v devadesátých letech s hospodou začínal, se nezdráhá „pěkně ostře“ pobavit i o politice. Příliš optimisticky ale současnou situaci nevidí. „StBák Babiš a Zeman urvanej ze řetězu se dali dohromady a společně vládnou týhle zemi,“ komentuje „neuvěřitelnou žumpu“ české politik Stehlíček. Duo prezident Zeman a Andrej Babiš je podle něj „zcela neprůstřelnej tandem“. Více se dozvíte v našem rozhovoru:

Jak dlouho První  Pivní Tramway funguje? Kde se vlastně zrodil ten nápad? 

Kdysi dávno jsem 18 let dělal u Dopravního podniku na technickém dispečinku elektrických drah. Za bolševika i celé ty roky po revoluci si člověk uvědomoval, že hospoda je určitej fenomén, že je to místo, kde se lidi střetávaj, řeší různé věci a je vám tam prostě fajn. Akorát mě vždycky štvalo, jak to bylo za bolševika, že se ti bolševičtí pinglové snažili vás vždycky okrást za každou cenu. Tehdy mně to přišlo pod úroveň a řekl jsem si, že i hospoda by se dala dělat jinak a dělat nějak mile a vstřícně, aby se k vám lidi vraceli. Hlavně jsem ale věděl, že udělat někde nějakou knajpu s umakartovýma židlema a linem, to umí každej. Chtěl jsem udělat něco zajímavého. No a že jsme zde již dvadvacátým rokem a stali jsme se legengou mezi hospodami snad o něčem hovoří.

Máte to docela výběr piv. S čím jste začínal?

 

Začínali jsme 17. března 1997 na Sv. Patrika s Guinnessem, Gambrinusem a Plzní. Pak Guinness odpadl, protože místo dvanáctky začali vozit desítku, a to už je jen taková řídká černá voda. Takže jsem Guinnesse vyměnil za výbornou Primátorskou pšenici z Náchoda. Nechal jsem si tady udělat čtyřpípu a na té čtvrté pípě mě napadlo, že budu otáčet piva ze středních pivovarů. A můžu říct, že mě to napadlo jako prvního v Praze. Kamarádi a já jsme začali jezdit po republice a hledali pivovary, který by nám ty piva prodali. A to bylo z kraje roku 2004. V Praze jsem byl první, kdo po sudu měnil pivka. Tři pivka jsem měl na stálo a čtvrté jsem točil a měnil podle situace. Takže host dostal k ochutnání v jednou týdnu třeba i šest piv...

 

Foto: Jiří „Bejček“ Stehlíček před vchodem do svého království

 

Jak to tehdy šlo?

Bylo to takový docela dobrodružný. Pamatuji si, že jsem třeba seděl týden u telefonu a nesehnal jediný sud. Minipivovary prostě nebyly. Dneska je to už úplně jiné. Teď mi každou chvíli někdo volá a nabízí pivo. Jenže ten skládek, co mám tady vzadu, taky není nafukovací. Takže většinou nabídky odmítám. Dneska mám tady píp osm a už se sem vlastně ani fyzicky víc nevejde, takže to je tak akorát. 

 

Mají Češi pivní kulturu?

Nemají.

 

Ale vnímáte ve vztahu Čechů a piva v posledních letech nějaký posun? 

Ten vztah se v posledních letech mění, obrovsky se mění. Tady si vezměte, že si každý v Česku myslel, že pivům rozumí. Jenže ve skutečnosti rozuměl maximálně dvěma pivním stylům, a to bylo všechno. Rozuměl desítce, což znamená výčepní pivo, a rozuměl dvanáctce – ležáku, a to bylo tak všechno. Je pravda, že v tom ležáku jsme pořád světová velmoc, fakt špička. Český ležák je pořád pojem a fenomén. Jenže to, že máme dobrý ležák, nemá samo o sobě s pivní kulturou nic společného. 

 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

odemknout

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

 Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.

 Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

Článek obsahuje štítky

Spořilov , První Pivní Tramway , Jiří „Bejček“ Stehlíček , pivní kultura , hospodský

autor: Jonáš Kříž