Rok 2015 byl velice dramatický, mnozí soudí, že nejvíce od roku 1989. Doznívající ukrajinská krize, následně řecká dluhová a hlavně migrační. K tomu teroristické útoky v Paříži a konflikt v Sýrii. Byl něčím tento rok podle vás přelomový?

Výrazně přelomový nebyl minulý rok ničím, i když krizí jsme zažili celou řadu. Ale vlastně bezprostředně se naší země netýkala žádná krize. I ta uprchlická, kterou lidé tak intenzivně kvůli přispění politiků prožívali, se vlastně českých občanů netýkala. Připomenu, že přijatých azylantů za rok 2014 bylo zhruba padesát. Očekávám, že v roce 2015 to bude dvakrát tolik, to znamená kolem stovky. Což nejsou žádná dramatická čísla.

Do Evropy nicméně přišel s největší pravděpodobností letos milion migrantů. Jak jste viděl chování evropských elit při řešení této krize? Jsou hodně kritizované za liknavý, pomalý přístup k řešení těchto problémů. Myslíte si to také?

Šlo o podcenění celé této věci, potenciálu, který se ukazoval. Protože prozíraví státníci museli vědět, že třeba pokud jde o Sýrii, jsou v uprchlických táborech v okolních zemích zhruba čtyři miliony lidí – v Turecku, Jordánsku a Libanonu. Dalším odhadem sedm až devět milionů jsou vnitřní uprchlíci, kteří stále ještě jsou v Sýrii pod ochranou armády Bašára Asada. Tyhle masy lidí se mohou dát za určitých okolností do pohybu. Evropští státníci nedělali v této věci nic, byli ve vleku americké politiky ve vztahu k Sýrii. Přispěli k rozbití mocenských struktur té země nebo k jejímu významnému oslabení. V důsledku toho se daly desetitisíce lidí ze Sýrie do pohybu. Otevřela se také libyjská cesta kvůli chybám Západu. Jde o řešení situace v Libyi, kde to byl především Západ, který způsobil pád diktátorského režimu Muammara Kaddáfího. Ten diktátorský režim přece jenom držel dveře pro uprchlíky do Evropy zavřené a teď se najednou otevřely dveře dvoje – přes Turecko a přes Libyi. To bylo velké pochybení ze strany evropských elit a také to, že přece musely vědět, že Řecko je silně oslabené. Takže schengenský prostor hájen nebyl. Toto evropské elity nebyly schopné konstatovat vůbec ne s předstihem, ale ani v době, kdy už k tomu docházelo.   

V Evropské unii byly vidět ve zjednodušené zkratce dva přístupy k migrantům. Vstřícný německý kancléřky Merkelové a odmítavý, který nejvíce reprezentoval maďarský premiér Orbán. Jaká jsou podle vás pozitiva a negativa těchto postojů?