Pandemická omezení zformovala výraznou a aktivní opozici, která se dovolává tradic historického boje za svobodu, ať s odkazy před rok 1989, nebo dokonce do období protektorátu. Proti největším excesům (odznaky ve tvaru židovských hvězd) oficiálně protestovala židovská obec. Vidíte ale vy, který jste se podílel na protestech proti režimu před rokem 1989 a můžete srovnávat, nějaké paralely s tehdejším stavem?

Ta nezjevnější paralela spočívá v tom, že oponovat pravdě, kterou si pro sebe rezervuje establishment, opírající se o loajální experty a servilní mediální mainstream, opět vyžaduje odvahu, stále větší kuráž. Nejít s proudem znamená riskovat postavení občana druhé kategorie, koledovat si o šikanu na pracovišti, být ponižován, zesměšňován či pronásledován. Je zjevné, že většina občanů respektuje pandemická opatření ne proto, že by byla přesvědčena o jejich účinnosti a užitečnosti, ale proto, že nechce mít problémy.

A strach z represe je spolehlivým indikátorem nesvobody. Ptáte se mne na paralely, ale myslím, že musíme zmínit hlavně rozdíly. Na rozdíl od minulého režimu, kdy propaganda fungovala na úrovni lovců mamutů, představuje dnešní vymývání mozků úplně jiný civilizační level. Současný režim má k dispozici nevídané prostředky ke sledování občanů, monitorování jejich postojů.

Dnešní mocní disponují algoritmy, které umožňují cílenou adresnou manipulaci. Občan dnes také čelí nesrovnatelně silnějšímu ekonomickému tlaku, je zpravidla lapen do dluhové pasti, ze které není úniku. A zcela zásadní rozdíl je mezi někdejším zdravotnictvím, kterému šlo o vyléčení nemocného, a zdravotnictvím dnešním, byznysovým, ve kterém jde o vydělávání peněz léčením, a někdy dokonce pouhým předstíráním léčení, kdy uzdravený pacient, anebo nezaočkovaný člověk představuje ušlý zisk. Pokud se v minulosti bojovalo o svobodu proti netolerantním ideologiím, dnes to je boj proti nadvládě neosobně chamtivých bank a korporací. Co je za všech režimů stejné, je zkušenost, že svoboda je nesamozřejmá. Kdo o ni neusiluje, ten ji ztratí.