Vzpomenete si na to, co jste dělal v pátek 17. listopadu 1989? Jak jste ten den trávil?

Věnoval jsem se rutinní práci dopisovatele americké tiskové agentury Associated Press. Takže nejdřív Albertov, pak Národní, pak to napsat, večer pár drinků v hotelu Alcron s kolegy, hodnocení situace a plánování práce na příští den...

Zapojoval jste se vy osobně do listopadového dění a setkával jste se s lidmi kolem Václava Havla? Chodil jste třeba na Václavské náměstí a později i na Letnou? Můžete popsat ten Váš Listopad 1989?

Pracoval jsem jako novinář. Nebyl jsem aktérem na jevišti dějin, ale seděl jsem v první řadě pod pódiem a měl jsem docela dobrý výhled. Byla to opojná a euforická doba. Podrobně jsem o tom všem napsal v autobiografické knize Fejsbuk, která nedávno vyšla.

Datum 17. listopad 1989 bývá někdy popisován jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační teorie popisující účast tajných služeb. K jakému vysvětlení se přikláníte vy?

O výstřiku občanů bych zrovna nemluvil, ale pravdou je, že ta touha po svobodě byla veliká, a to bylo důležité. Změny v Moskvě byly samozřejmě dominantní a dohoda velmocí nutná. Tajné služby, disent a ostatní revolucionáři pak posloužili jako produkční jednotka, která to celé zrealizovala. Na tom není nic špatného. Odvedli vcelku skvělou práci.

• Petr Pithart, Milan Uhde, Jan Urban, Martin Bursík, Miroslava Němcová, Roman Joch, Pavel Žáček, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.

Posuzováno z dnešního pohledu - listopadové události nabraly poměrně rychlý spád - již 29. listopadu 1989 totiž Federální shromáždění odhlasovalo změnu ústavy ve smyslu vypuštění článku 4 o vedoucí úloze KSČ a článku o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Komunistický režim tak tímto aktem definitivně ztratil právo kontrolovat veškerou politiku i fungování státu. Jenže ani po pětadvaceti letech nebylo fungování komunistické strany zakázáno. Je to podle vás chyba?

Revoluci nejde dělat bez lidí. Nezapomínejme, že v roce 1989 bylo přes deset procent obyvatelstva včetně starců a dětí aktivními členy KSČ, a když k tomu přičteme bývalé členy, milicionáře a svazáky, byl komunista prakticky v každé rodině. Strach z perzekuce a procesů by tehdy, v případě postavení komunistů mimo zákon, narušil revoluční jednotu, a důsledky mohly být nedozírné. Také se říkalo "nejsme jako oni". Na druhou stranu to, že se naši komunisté - na rozdíl od jiných zemí - nepřejmenovali, nám uprostřed toho smutku dává jistou výhodu, protože i budoucí generace budou vědět, s kým mají tu čest.

Jakou roli reálně sehrál při rozleptávání komunistického režimu ,,disent“? Komunisté dnes disent totiž bagatelizují jako málo početný, marginální a živený ze zahraničí.

Český disent byl na rozdíl od polské Solidarity velmi málo početný, tím pádem společensky marginální, a že byl podporovaný ze zahraničí, je asi taky pravda. Jeho význam byl ale značný, především v okamžiku revoluce a krátce před ní. Díky zvláštní kombinaci osobního sebeobětování a mezinárodní podpory, včetně té mediální, přicházeli tehdy disidenti v čele s Václavem Havlem jako noví hrdinové, s morálním mandátem ke změnám. Lidé potřebovali pozitivní příklady, aby vůbec mohli uvěřit tomu, že to, co se děje, je myšleno vážně.

Všeobecně bývá za největší osobnost české politiky posledních 25 let označován Václav Havel. Co o něm soudíte a co soudíte o místu, které nyní v české společnosti má? Kdo byl největší osobností pro Vás?

Neumím přesně poměřovat osobnosti, ale dá se říct, že Václav Havel byl tehdy v dobách revolučních národem bezmezně milován a jeho mezinárodní prestiž je dodnes značná, i když měla vždy kýčovitou podobu. V dějinách zůstane jako světec, což je sice paradox, ale nakonec - kdo s čím zachází, s tím také schází...Václava Klause vidím na druhou stranu jako reálnou a konzistentní postavu, kacíře, skutečného reformátora a bojovníka proti všem, pravého nositele odkazu Jana Husa. Miloš Zeman je logicky ten třetí do party. Jeho obraz vždycky poškozovalo přehnané provokatérství, výstřednost a sranda za každou cenu, ale pokud si to nepokazí, bude mít své místo v dějinách i on.