I Češi měli kolaborantskou armádu za protektorátu. Historik Lang vytahuje příklady falšování dějin

06.05.2015 21:00 | Zprávy

CIVILIZACE A MY Pesimistické zprávy o konci západní civilizace i vždy vítězících barbarech komentuje v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz regionální autor a historik, pracovník muzea ve Strašicích na Rokycansku, Martin Lang. Uvádí také informace o tom, že v odstraňování pomníků i překrucování historie nejsme jako národ zase tak výjimeční.

I Češi měli kolaborantskou armádu za protektorátu. Historik Lang vytahuje příklady falšování dějin
Foto: muzeumstrasice.eu
Popisek: Martin Lang při křtu výstavy Kámen svému městu na zámku Ctěnice

Co říkáte současné diskusi kolem osvobození, kdy snad každá strana hovoří o překrucování dějin? Dočkáme se toho, že se bude říkat, že nás osvobodila americká armáda převlečená za Rudou armádu?

Už staří Římané říkali Victores historiam scribent. Dějiny, které jsme si neprožili, se dají vykládat různě a z různých úhlů pohledu. Někdy se musím smát, když slyším generaci svých dětí, popřípadě i vnuků, zasvěceně hovořit o době komunistické totality. V jejich projevech jasně čtu výchovu v rodině, zkrátka vštípené názory předků. A ještě k té diskusi kolem osvobození. Mně se kupříkladu nelíbí, že se v oficiální historii, zcela jistě záměrně, zapomíná na naše vládní vojsko z období tzv. protektorátu. Kdepak se dočtete, že Češi měli také „svou“ kolaborantskou armádu? A zase v tom nejsme sami. Francouzi se k vichistickému režimu dnes také jaksi moc veřejně nehlásí, Rusové sice pokládají Vlasovce stále za zrádce, ale my je bereme na milost kvůli jejich roli v pražských ulicích během květnového povstání.

Vzpomeňte si, jak se falšovaly dějiny už krátce po válce, před nějakými 55 lety. Krásným příkladem je až goebbelsovsky perfektně zpracovaná knížka „Američané v Plzni“. Pár let po válce! Historie se dá zkrátka docela dobře ohýbat, protože ti, co ji zažili, už navěky mlčí. Jejich písemné projevy lze zničit anebo strčit za mříže mezi libri prohibiti. Nebo pamětníci žijí, leč musejí „držet hubu a krok“. V té či oné straně, ve společnosti, z existenčních, dneska spíše z kariérních důvodů.

K té druhé otázce: Já to neočekávám, ani nevnímám, že by se k něčemu podobnému schylovalo. Ale klidně můžete narazit na jedince, který si z toho udělá berličku ve volební kampani. Tomu se zabránit nedá. Už jsem někde řekl, že žijeme v dobách postmodernismu, který se dá přeložit hezkým českým novotvarem „cochcárna“.  

... a propos, co jsme to za národ, který odstraňuje sochy snad každé čtvrtstoletí... Nebo je to v evropském prostoru tak nějak normální?

Hmmm. Nejsme jediní, kdo to dělá, ale dalo by se říci, že historicky jsme zdatní obrazoborci. Kácení symbolů si v Evropě oblíbili už křesťané likvidující v raném středověku pohanské sochy, chrámy a posvátné háje. Dělali to Němci, dělali to na Kyjevské Rusi, dělali jsme to i my. Vzpomeňme svatého Vojtěcha. Jenomže ten za spokojené schrupnutí po narušení svatého okrsku přišel o život. Nějak ten příklad asi nestačil… Nu a co kraj od nás opravdu hodně vzdálený, Velikonoční ostrovy, kde si dvě znesvářené party kácely slavné sochy moai? Pak naši husité, protestantský disent za třicetileté války, který očesal obličeje českých králů a jiných osobností ve svatém Vítu na Hradčanech. Potom i moderní historie. Třešničkou na dortu byli komunisté, kteří v Praze nad Vltavou postavili gigantický stalinský monument a za pár let si ho sami velmi pracně rozstříleli. Ale podíváte-li se, jak už jsem řekl, jinam, opravdu nejsme výjimeční. Francii také nelemují aleje Napoleonových soch, v Itálii stěží narazíte na nějakého toho Duceho. Na naši obranu musím dodat, že po listopadovém převratu řada bolševických kamenných, bronzových i gypsových panáků skončila naštěstí v muzejních depozitářích nebo alespoň v soukromých sbírkách. Ne rozbitá na kusy na skládce odpadů nebo v žáru tavných pecí. Tentokrát rozum zvítězil. Ne vždy, ale mnohdy  totiž opravdu šlo o zajímavé umělecké artefakty.

Pořád žehráme, jak se nám jako společnosti daří špatně, jaká je „blbá nálada“, ale ve skutečnosti si žijeme nad poměry – nebo se mýlím? Co na ty názory říkáte?

On je to u nás už takový folklór. Podívejte se na Prahu, která se ocitla v první desítce nejnižší nezaměstnanosti – pouhá 2,5 procenta – v Evropské unii. Já vím, že Ostravák mě teď pošle k čertu. Hodně lidí nadává pořád. Místo aby měnili věci, jež jim nesedí, k obrazu svému. Jenže budou-li se bouřit, pak by ve víru dění mohli jaksi přijít o tu Čapkovic „hovniválskou kuličku, naše milé hovínko“. A do toho se jen tak někomu moc nechce. Raději proto svou pravomoc delegují někomu, kdo jim naslibuje, že teď, ale opravdu už teď, přijde ten pravý Ráj. Když nepřijde, zas tak moc to nevadí, mají zase komu nadávat.

Nejsme už jako evropská kultura poněkud „zdegenerováni“? Přírodní národy mají určitě lepší vyhlídky na přežití snad každé situace...

Ale no tak, fuj, tohle už je opravdu hodně „profláknuté“ klišé! Žijeme v demokracii bez přívlastků, kterážto sice není optimální, ale je nejlepším a funkčním systémem. Vždycky se nakonec dokázala ubránit primitivnějším, retrográdním systémům. I když to někdy trvalo pár desítek let, což je z hlediska dějin lidstva pouhý okamžik. A že by přírodní národy přežívaly snáz? Co takhle nějaká „pěkná“ epidemie jako pravé neštovice řádící mezi indiány? Nebo klimatický výkyv a následná neúroda? To se pak, panečku, kácely trůny, to padaly kameny a pařezy pod zadky náčelníků pokládaných „odjakživa“ za nedotknutelné.

Ptal jsem se na váš názor na osvobození. Přichází výročí upálení mistra Jana Husa. I tady se ozývají hlasy, že to zase takové nebylo, že historické souvislosti ukazují trochu jiná fakta, než jsme se učili ve škole. Co byste k tomu řekl? Jsme národ, kterému „není nic svaté“?

To se ale vůbec netýká jenom nás. To je znamení doby, kdy se každá informace šíří nesmírně rychle. Když vypustíte jakoukoliv myšlenku do kyberprostoru, už ji nikdy nemůžete vzít zpátky. A pak jde o to, komu bude sympatická a dál se jí chopí. Kromě toho, na tomhle světě, v tomhle vesmíru není nic v klidu. Všechno se hýbe, točí, poskakuje a hemží. Proč by proto měly být ustrnulé zrovna naše názory na minulost? V lidské povaze je nejen vymýšlet, ale i pochybovat. A když se nějaký ten „šťoura“ vypraví do archivu, vysedí si tam na zadku mozol a nadýchá se dostatečně alergenního prachu, přijde začasté na to, že ten či onen klasik si pořádně nepřečetl to či ono. Nebo fakta v zájmu zmíněných dějinných vítězů upravil tak, aby se jim to líbilo. Případně si je vycucal z prstu. Ale je to klasik, takže nikoho zprvu ani nenapadlo jej zpochybňovat.

Nevidíte paralelu mezi naší dobou a starověkým Římem, kde jsou „barbaři již před hradbami“?

Barbaři tu byli vždycky. A také se vždy, když měli alespoň malý úspěch, nakonec pomlátili mezi sebou. Což ovšem neznamená, že bychom je měli podceňovat a pečlivě si nehlídat, zda nám nechtějí potají proklouznout do domu. A pokud už tam jsou, měli bychom proti nim zasáhnout tvrdě. Tady totiž neobstojí žádný pseudohumanismus těch, co je nazývají ubohými chudinkami, protože nemají splachovací záchod. A pokud ano, pak je to zase na nějaké to desetiletí v totalitě, což? A nezapomínejme, že třeba i s tresty smrti jenom za jiný názor.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Václav Fiala



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„To už rovnou mohli chválit soudruha prezidenta.“ Vyoral a angažovaná otázka z AZ kvízu

16:32 „To už rovnou mohli chválit soudruha prezidenta.“ Vyoral a angažovaná otázka z AZ kvízu

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA - Komentátor se věnoval „moderní“ otázce v populární soutěži AZ kví…