Jste autorem osmnácti billboardů výstavy Ukradená revoluce, která byla včera k vidění na dolním konci Václavského náměstí, ale měla by se celý příští rok objevovat na náměstích českých měst. Jak byla podle vás Sametová revoluce ukradena?

Snažil jsme se srovnat, co lidi v listopadu 1989 křičeli na ulicích, s dnešní realitou. U každého výročí bychom přeci měli bilancovat a říci si, jestli se stále k těm ideálům hlásíme. Oficiálně se k nim totiž hlásí všichni, dokonce i komunisti. Ve skutečnosti jsme v hnutí Svoboda a přímá demokracie jediní, kdo se tyto ideály snaží naplnit v praxi.

To je hodně odvážné tvrzení...

Doložím to na faktech. Objevil jsem krásnou historickou publikaci od amerického historika Jamese Krapfla – Revoluce s lidskou tváří –, který se několik let zabýval Sametovou revolucí. Zčásti mě inspiroval, protože v úvodu píše o tom, že všichni historici popisují historii převratu a následného dění skrz jednání jednotlivých postav, takže Havla, Klause, Komárka a tak dále. Ale nikdo se nevěnuje samotným lidem. Revolucionářům na ulici, kteří vynesli ty osobnosti na vrchol. Co ti lidé chtěli, proč byli v ulicích a za co demonstrovali a stávkovali.

Když si to člověk porovná, tak zjistí, že revoluce byla ukradená minimálně několikrát. Stal se pravý opak toho, co lidé chtěli a dokonce i pravý opak toho, co elity lidem slibovaly. To je ještě tristnější. Výjimkou je Václav Klaus, který se nikdy netajil tím, že bude razit tržní ekonomiku bez přívlastků. Od Havla přes Komárka až po nejrůznější ministry všichni hlásali sociální stát a tak dále. Pokud jde o ekonomiku, tak v programu Občanského fóra byly vyjmenované oblasti, které nesmí být privatizovány. Tedy energetika, přírodní bohatství včetně vody a dalších věcí, které jsme si přesto nechali ukrást. Havel v inauguračním projevu, a nebyl sám, prohlásil, že nechce kapitalismus a divokou privatizaci.

V počátcích byl Václav Havel dokonce zastáncem rozpuštění Severoatlantického paktu (NATO)...

Ano, tomu je věnován jeden panel. Váže se k tomu zajímavá historka. Před první návštěvou ve Washingtonu za ním přijel americký velvyslanec na Hrad a Havel tenkrát naznačil, že v projevu před Kongresem Spojených států amerických bude prosazovat rozpuštění NATO. Velvyslanec se zhrozil, pokoušel se mu to vymluvit a napsal oficiální nótu na Hrad, že to důrazně nedoporučuje, protože by to mohlo nenávratně poškodit vztahy mezi USA a Československem. Havel pak svůj názor otočil o sto osmdesát stupňů a v Kongresu naopak řekl gigantickou lež, že mýty o tom, že by chtěl rozpustit NATO, jsou absolutní nesmysl, který šíří pomýlení novináři. Nicméně před tím už napsalo několik deníků, protože to v nich prezentoval, že by chtěl rozpustit NATO. Všichni to brali za bernou minci.

Jak tedy dopadla vaše bilance ideálů listopadu 1989 v Československu?

Základní ideály revoluce byly spravedlnost, lidskost, humanita, demokracie. V jejich rámci lidé požadovali naprosto přímou demokracii všude, kde je to možné. Od prezidenta, vlády, parlamentu až po zástupce šéfů národních podniků. Ostatně v socialistické ústavě byla zakotvena odvolatelnost poslanců, ale v praxi se nerealizovala. A lidé v ulicích žádali, aby se realizovala. Opak se stal pravdou. Tento požadavek byl naopak z ústavy vyškrtnut. Chtěli přímou volbu prezidenta. To se nestalo. Havla při první volbě prezidenta volili i komunističtí poslanci. V té době přeci všichni skandovali: „Dubček na Hrad!“ Havel měl podporu pár desítek chartistů a kamarádů v Praze, ale třeba v Brně, natož na Slovensku, by ho nikdo nevolil. V přímé volbě by neměl šanci. Havla nikdo neznal. Vydíráním donutili Dubčeka, aby se stal předsedou Federálního shromáždění. Ten se při jednání rozplakal. Navíc Havel deklaroval, že se prezidentství vzdá a v roce 1990 proběhnou nové prezidenstké volby, které budou přímé. A víme, jak to s přímou volbou prezidenta pokračovalo. První proběhla až v roce 2013.

Je třeba si uvědomit, že ideální a spravedlivé společnosti, dokonalé demokracie, nikdy nedosáhneme. Ale cesta je cíl. Lidé v listopadu 1989 chtěli nastavit parametry k tomu, aby společnost byla lepší. Ostatně ani v Poslanecké sněmovně dnes neplatí rozdělení moci. V této zemi fakticky vládne vládní koalice. Opoziční strany jsou válcované, jejich návrhy zákonů se ani neprojednávají. Na rozdíl od minulých volebních období se koalice dohodla na tom, že nebude ani v případě, že je ten zákon potřebný, projednávat jakýkoliv opoziční návrh. Vláda si prostě dohodla, že nepustí k moci ani parlament. Sněmovnou tedy může projít jen to, co navrhne vláda. Jinými slovy tam čtyři roky všichni sedí a buď mají šanci pro něco zvednout ruku, anebo můžou hrát karty. Úplně to popírá jakoukoliv demokracii. Poslední slovo má pouze vládní většina. Málokdo si to uvědomuje. Takže je zcela jasné, že jde dnes o parafrázi jakékoliv demokracie.

Myslíte třeba prosazování uprchlických kvót oproti oficiálním vyjádřením vlády a tak dále?

No, jasně. Málokdo ví, proč máme kvóty. Ostatně poslanci z frakce sociální demokracie je v Evropském parlamentu navrhli a odhlasovali. Naše komisařka Věra Jourová pak ty kvóty vypracovala. A naše vláda se tváří, že jim to Brusel nadiktoval. To je nesmysl, tak to fakt není. To byli naši poslanci, co to tam prohlasovali. Mimochodem, jedním z požadavků revoluce byl dialog, kdy by všichni měli mít právo o čemkoliv diskutovat. Takže když dnes vláda připravuje zákon o referendu a říká, že nechce, aby se referendem řešily zahraniční smlouvy či otázka daní a nepřipouští diskusi, tak jsme u toho, co absolutně na hlavu obrací to, co lidé v roce 1989 chtěli. Chtěli svobodný dialog na jakékoliv téma. Ostatně, kdo jiný by měl mluvit o daních, než ten, kdo je platí.