Premiér Andrej Babiš prohlásil, že se máme připravit na to, že se očkovat proti koronaviru asi budeme pravidelně. Krátce předtím se objevila informace, že Evropská unie se chystá podepsat smlouvu na 1,8 miliardy dávek vakcíny proti koronaviru na roky 2022 a 2023, protože předpokládá, že očkovat proti koronaviru se bude opakovaně. Co si jako imunolog o takových úvahách myslíte?

Předpokladem k tomu, aby se vakcinace proti koronaviru stala v budoucnu pravidelnou záležitostí, by musela být krátká doba přetrvávání specifické buněčné imunity proti novému koronaviru, což zatím nevíme. Nebo objevení se takových mutací viru, proti kterým by doposud užívané vakcíny nechránily. V této chvíli víme, že tzv. efektorové, výkonné, cytotoxické T lymfocyty, někdy označované jako CD3+ 8+ T lymfocyty, zatím reagují se všemi známými mutacemi! A buněčná imunita, samozřejmě ve spolupráci s buněčnou složkou tzv. „přirozené“, respektive „vrozené“ (innate) imunity, například fagocytující buňky, které jako měňavky cizorodou látku signalizující nebezpečí pohltí a chemicky rozloží ve své cytoplazmě a které jsou podřízeny T buněčné imunitě, zatím všechny známé mutace a varianty likviduje.

Účinnost vakcíny nelze posuzovat podle případně vzniklých IgG specifických protilátek, protože se tyto protilátky po překonaném covidu-19 ani po vakcíně vždy nevytvoří a celá řada z nich nemá neutralizační schopnosti, které by umožnily likvidaci nového koronaviru.

Cílem jakékoliv vakcinace je eliminace výskytu určitého infekčního onemocnění. O co jde v případě covidu-19?

Jde o RNA virus, proti němuž se organismus brání především tzv. „buněčnou imunitou“, která je zde rozhodující. Efekt té které vakcíny můžeme především hodnotit epidemiologicky, to znamená dle výrazného poklesu výskytu onemocnění, případně jeho vymizení. Ale také do značné míry – alespoň u určitých populačních vzorků – podle úrovně „T buněčné imunity“, reprezentované především tzv. „větví Th1“, tedy T lymfocyty.