Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu 1989 dostali, o nás samých?

Opravdu to vypadá na velkou krizi. Mizí pocit svobody a bezpečí z počátku 90. let, nálada ve společnosti se v poslední době rapidně mění. Přibývá obav z budoucnosti a roste skepse. Nemusíme být spokojeni se současným stavem české demokracie, ale ta hlavní a zásadní hrozba je zvenku. Nebezpečí zvenku – myslím teď nejen z invaze nekompatibilní kultury, ale i z demoralizace části Západu a EU, násobící tyto hrozby –  ohrožuje celou Evropu a tedy i země Visegrádu a Česko. Ale na druhé straně může tato krize vyvolat také zdravou reakci. Říkáte tomu výzva. Zdá se, že tuto výzvu Češi – a je jich většina – správně chápou. Záleží teď na tom, zda a kdo se - u nás, ve střední i v celé Evropě -  dokáže s těmito hrozbami poprat.

• Seriál ParlamentníchListů.cz k výročí 17. listopadu 1989
   

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?

Otevřenou diskusi některá média určitě podporují a některá ne – na prvním místě Česká televize pod vedením exkomunisty Dvořáka. Svobodnou diskusi u nás podporují svobodná média, jako jsou některé rozhlasové stanice nebo např. Echo 24, Reflex nebo Parlamentní listy. Otevřené diskusi naopak brání ta média, která jsou pod vlivem ideologie nepřátel národních států, neprůhledných nadnárodních institucí, silných ekonomických hráčů nebo parazitujících nevládních organizací. Nesvobodná média propagují jejich názory, a to i násilnými způsoby, jako jsou cenzurní zásahy, potlačování svobody slova a umlčování nepohodlných novinářů. V denní praxi jde o tendenční zpravodajství, zamlčování či zveličování skutečností a týká se to citlivých oblastí, jako jsou válečné konflikty, terorismus, ale i přirozená lidská práva a bioetické problémy.

V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?

V legislativní branži evidentně o žádnou demokracii nejde. Vstupem do EU jsme se ocitli v roli nesvéprávných šašků, kývajících na každý nesmysl z Bruselu. Mohou za to i někteří eurohujerští politici a samozřejmě všichni, kdo členství v unii nekriticky podpořili nebo stále ještě podporují. Nicméně připomínám, že v referendu o vstupu do EU v roce 2003 to ani zdaleka nebyla ona podle Cyrila Svobody „drtivá většina“, která hlasovala pro vstup, ale naopak jen menšina - necelých 43 procent českých občanů. Skoro tři pětiny Čechů tedy vstup do unie nepodpořily a pokud by se dnes o tom znovu hlasovalo, byla by nadpoloviční většina opět proti.

Známe citát J. A. Komenského „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“, který se hodně citoval po listopadu. Je vláda věcí našich v rukou našich – českého lidu? Nebo je jinde? Kde?

Už jsem to naznačil, když jsem mluvil o potlačování svobody slova a o legislativním diktátu. Ale ještě jednou: v hodnotových záležitostech nebo v legislativním procesu jsme vazaly bruselských byrokratů a neomarxistických sociálních inženýrů. Vůbec nejhorší dopad na náš stát může mít řešení nynější migrační krize podle unijních takzvaných elit v režii paní Merkelové a pánů Junckera, Schulze či Hollandea.

Co dělat pro návrat vlády věcí našich do rukou našich?

Předně bych radil připojit se k britským požadavkům na změnu unijních pravidel. A to včetně návratu k principu jednomyslnosti v rozhodování Rady EU, revokace povinných uprchlických kvót a zakotvení křesťansko-židovských kořenů do preambule základního dokumentu EU. Nebude-li to přijato, pak bych kromě referenda o vystoupení z EU doporučil předčasné volby, a to nejpozději v polovině příštího roku. Obě tyto urgentní demokratické procedury se mohou konat současně a mohou přispět k záchraně kulturní, ekonomické a politické svrchovanosti České republiky.

Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Jak se vám to poslouchá? Jsme skutečně v takovém nebezpečí?

Nechci zvyšovat paniku, která už nyní je dostatečná. Oba zmínění pánové jistě nemluví v této věci zcela do větru. Klimatolog Cílek upozorňuje, že v souvislosti s klimatickými změnami se mohou dát do pohybu stamiliony. A to nejen ze severní Afriky a  Blízkého východu, ale i z klimaticky a vojensky zranitelného pásma mezi Íránem a Čínou. Dokonce mluví o strategicky řízené migraci jako o zbrani hromadného ničení. Migrační vlna ani nemusí být konspirativně organizovaná, může však být jako specifická zbraň v hybridní válce zneužitá.

Zásadní figurou je nyní již zmíněný prezident Miloš Zeman. Tomáš Klvaňa nedávno uvedl, že loni na 17. listopadu proti němu byly nasazeny červené karty a Zeman se od té doby ještě viditelně zhoršil. Letos prý se mělo přitvrdit. Zasloužil by si to Zeman? Jak hodnotit jeho výkony od loňského listopadu?

Nemusím mít Miloše Zemana vůbec rád a mohu si o něm myslet, že je nedovzdělanec a svým způsobem křupan. Jeho výkony ve funkci prezidenta jsou mírně řečeno velmi nevyrovnané. To nic nemění na tom, že i křupan může mít pravdu a dokonce i v některých zásadních věcech. Oproti jeho začátkům na Hradě bych řekl, že v poslední době vidí věci jasněji. Naopak se tragicky mýlí, pokud přehlíží nebezpečí imperiálních choutek Vladimira Putina.