Již v minulosti jsme byli svědky toho, jak se Evropská unie snažila zásadním způsobem zpřísnit pravidla, která se týkají zbraní. Můžete připomenout, o co šlo a jak tyto snahy skončily? 

 

Evropští úředníci se dlouhodobě netají tím, že by byli nejraději, aby běžný občan neměl přístup ke střelným zbraním, ale ani k běžným sebeobranným prostředkům. Vzhledem k tomu, že nemají přímou pravomoc nad národní zbraňovou legislativou, používají plíživou skrytou metodu. Nejvíce viditelným krokem bylo zneužití teroristického útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo v Paříži, ke kterému došlo 7. ledna 2015.  To byla středa a hned následující pondělí, tedy 12. ledna, předkládá evropská komise návrh směrnice, která výrazně omezuje držení zbraní v zemích Evropské unie včetně omezení velikosti zásobníků, délky zbraně či zavedení kategorie nejvíce nebezpečných zbraní. Co si mám myslet o tom, že třetí pracovní den po teroristickém útoku evropský úředník předložil návrh evropské směrnice? Že to bylo již dávno připraveno a čekalo se na vhodnou příležitost? Nebo, že to byl totální paskvil? Jsem přesvědčen, že to byla kombinace obojího. Přes kvalifikovanou argumentaci odborné veřejnosti, která se téměř jako jeden muž postavila proti této regulaci, byl nakonec tento neodborný návrh prosazen. Bohužel se i u nás našla řada rektálních alpinistů, kteří toto omezení prosazovali. O odborné úrovni vypovídá jeden z jejich výroků: „Když to má zásobník jako banán, je to Kalašnikov.“ Takže si evropský úředník svoje prosadil, aniž by to terorismus v Evropě snížilo.