Již v minulosti jsme byli svědky toho, jak se Evropská unie snažila zásadním způsobem zpřísnit pravidla, která se týkají zbraní. Můžete připomenout, o co šlo a jak tyto snahy skončily? 

 

Evropští úředníci se dlouhodobě netají tím, že by byli nejraději, aby běžný občan neměl přístup ke střelným zbraním, ale ani k běžným sebeobranným prostředkům. Vzhledem k tomu, že nemají přímou pravomoc nad národní zbraňovou legislativou, používají plíživou skrytou metodu. Nejvíce viditelným krokem bylo zneužití teroristického útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo v Paříži, ke kterému došlo 7. ledna 2015.  To byla středa a hned následující pondělí, tedy 12. ledna, předkládá evropská komise návrh směrnice, která výrazně omezuje držení zbraní v zemích Evropské unie včetně omezení velikosti zásobníků, délky zbraně či zavedení kategorie nejvíce nebezpečných zbraní. Co si mám myslet o tom, že třetí pracovní den po teroristickém útoku evropský úředník předložil návrh evropské směrnice? Že to bylo již dávno připraveno a čekalo se na vhodnou příležitost? Nebo, že to byl totální paskvil? Jsem přesvědčen, že to byla kombinace obojího. Přes kvalifikovanou argumentaci odborné veřejnosti, která se téměř jako jeden muž postavila proti této regulaci, byl nakonec tento neodborný návrh prosazen. Bohužel se i u nás našla řada rektálních alpinistů, kteří toto omezení prosazovali. O odborné úrovni vypovídá jeden z jejich výroků: „Když to má zásobník jako banán, je to Kalašnikov.“ Takže si evropský úředník svoje prosadil, aniž by to terorismus v Evropě snížilo.

 

 

Existují v současné době nějaké indicie o tom, že by Evropská unie chtěla v tažení proti zbraním nějak intenzivně pokračovat? Pokud ano, co by to podle vás znamenalo?

 

Nejen indicie, tažení proti zbraním je neustále. Bohužel toto tažení se vede proti legálním zbraním. S těmi nelegálními si evropští komisaři neumí poradit. Černým humorem je to, že v době, kdy se v Bruselu horovalo za omezení práv držitelů legálních zbraní, tak bylo toto město největším překupnickým centrem vojenských zbraní pašovaných z Balkánu. Pro teroristy bylo určitě snazší si koupit nelegální plně automatickou vojenskou zbraň, než plnit podmínky pro získání zbrojního průkazu a pořizování legální zbraně, která ani nemůže být automatická. Tažení proti zbraním vytváří ve společnosti odpor proti nim a jejich držitelům. V celkovém důsledku se pak zhoršuje rekrutační schopnost do ozbrojených a bezpečnostních sil v členských zemích Evropské unie. Mladý člověk, který v životě nedržel v ruce ani vzduchovku a kterému je ve školách vštěpováno, že zbraně jsou něco fuj, se určitě později nestane profesionálním vojákem. Tažení proti zbraním ve svých důsledcích zhoršuje obranyschopnost zemí Evropské unie. Jediný, kdo z toho může mít radost, je ruský prezident Putin.

 

Především po událostech, jako byla například střelba na pražské Filozofické fakultě, se ve veřejném prostoru skloňují úvahy o zpřísnění podmínek, za kterých se lidé mohou dostat ke zbraním. Jak se na tyto úvahy díváte vy? Jsou oprávněné?