„Tak vás hezky vítám, pane redaktore! Copak vás za mnou přivedlo? Hádám, že budete chtít rozhovor. Ale teď, o prázdninách? Vždyť se skoro nic neděje!“

Ale děje, děje. Vždyť vidím, že jste si koupil i noviny! Tak mi alespoň řekněte, co vás v nich zaujalo.

Tak především, noviny jsem si koupil proto, neboť je v nich program televize a také někdy i vtipné vtipy. I když už to není takové, jako to bývalo za Renčína či Kantorka. Ale snad se některý z kreslířů vypracuje. A co dál? Ani mě nepřekvapuje, že naší sociální demokracii docházejí sponzoři. Myslím, že má pravdu její člen, pan Jaroslav Foldyna, který soudí, že k tomu přispělo výrazně handrkování se o ministra kultury, ale i její politika zahraniční, kde pomalu nevíme, kdo byl jaký zločinec během II. světové války i krátce po ní – ano narážím na pobaltské jednotky SS a na ukrajinského Banderu, ale i na postoj k tehdejším osvoboditelům Československa, i na jejich postoje v roce 1968. A také myslím, že sociální politika není skutečně promyšlená, je to hurá politika, která zbytečně polyká moc peněz.

Zaujalo mne, jak rychle se uchytilo hnutí pana Václava Klause mladšího, je to přemýšlivý člověk. Zajímavé jsou i hrozby duševně nemocných, které nikdo neřeší, i propuštění vraha taxikáře, byť na kauci, která mu nyní propadla. To také nehovoří ve prospěch těch, kteří by se měli starat o naši bezpečnost.

Ze zahraničí? Jednak jsem zvědav, co vzejde z jednání sedmi vůdců tzv. nejsilnějších ekonomik světa, když mezi nimi chybí mnohé silné ekonomiky, ale i ty takzvaně  slabé, bez kterých by se ty silné neobešly. A taky mě zajímá, jak se vypořádají ti vůdcové s nerovnostmi, proti kterým chtějí tak usilovně bojovat. Dojde snad k jejich „socialistické“ revoluci shora? Tehdy se také bojovalo proti nerovnostem. Pokud však míní přerozdělování uprchlíků z chudých zemí Afriky, Jižní Ameriky a Asie, nechť se, prosím, napřed podívají na mapu kolonií, které ovládaly bývalé mocné státy a ty ať si ty migranty přerozdělí. Třeba mezi těmi bývalými mocnými státy objeví i sami sebe. Pak třeba ten boj s nerovnostmi a s tím, že jim vyrůstají mocní konkurenti ve světě, proti nimž nejsou sankce tak účinné, jak si myslí, nejsou nic platné. A ještě něco mě v těch novinách zaujalo. Vykreslování nového nepřítele, proti kterému musíme zkoušet nové zbraně a cvičit a cvičit a přibližovat se k jeho hranicím. Už jsem to zažil a jak vidno, lidé se dosud nepoučili. Snad je to v našem genetickém kódu.

Co říkáte novému ministru kultury?

Co bych říkal. „Hic Rhodus, hic salta!“, jak říkali staří Řekové. Myslím, že pan ministr bude umět „prodat“ naši kulturu v zahraničí, aby o nás byl zase trošku lepší obrázek. Předpoklady na to má. Co bylo nedůstojné, byly tahanice o předcházejícím návrhu na ministra. Kdosi říkal v Českém rozhlasu, že kdoví, co všechno za tím je. Po pravdě řečeno, ani mně se bývalý návrh příliš nelíbil. To už bych skoro mohl ten resort řídit já a upřímně, něco zkušeností s tím mám. Ale já bych to nevzal.

Politika je politika a už v české klasické literatuře se píše, že je to svinstvo. Jen, že se ta česká klasická literatura nečte a ani se pomalu o ní neučí. Místo české literatury se k maturitě z českého jazyka připravují studenti na literaturu cizí. Myslím, že i v tom by měl mít nový pan ministr velké pole působnosti. A myslím si, že je třeba i velká škoda, že už se už se v televizi netočí například nové díly seriálu Hledání ztraceného času. Ovšem, pan Čáslavský zemřel a asi už není žádná jiná osoba, která by dokázala tak objektivně ten ztracený čas hledat. Škoda! Třikrát škoda!!!

Možná nový pan ministr někoho najde. Myslím, že i on by měl mít na tom zájem. Muzea fungují, státní divadla snad také – já tedy na ty moderní inscenace nemám žaludek – je třeba nového, ale opravdu nového a objektivního památkového zákona, což to tvrdí všichni, čeká ho toho mnoho. Přeji mu úspěch a vše dobré!

A jak jste „oslavil“ letošní 21. srpen?

Tak především si myslím, že na tomto dni není co slavit. Jedině vzpomínat. A když slavit, tak snad jedině to, jak byli tehdy naši lidé relativně jednotni. I když také ne všude, znám a pamatuji příklady, že vojáky Varšavské smlouvy vítali. Já osobně nemám na ten den dobré vzpomínky, ale zdá se mi, že už jsem jednou o tom psal. A „oslavy“, které letos proběhly v Praze a možná i dalších městech, mi připadají nepatřičné, neboť to vůbec nebyly vzpomínky na roky 1968 a 1969 – a já je oboje zažil na vlastní kůži – ale bylo to opět vystoupení proti prezidentovi a proti předsedovi vlády.

A jakou demokracii chtějí? Asi tu ve Francii či jinde ve světě, neboť se jim stýská po obušcích a slzném plynu. Nebo se už viděli ve Strakově akademii, když pan prezident odmítl jmenovat za ministra kultury tehdejšího nominanta. A to teatrální roztrhání Ústavy České republiky! Uvědomují si ti, co demonstrují, pro koho byla tehdy psána?

Obraťme tedy list. Co říkáte suchu a hrabošům?

Tak za prvé, sucho poněkud polevilo, přece jenom v srpnu tu a tam zapršelo, hlavně tedy na Moravě, to jsem zažil na vlastní kůži a byl jsem ten den docela solidně promoklý. Ovšem spodní voda zůstává problém. A bude tak dlouho, dokud se u nás nezlepší hospodaření s půdou. Nechť si to všichni ti, co kvůli tomu brečí, uvědomí. Dokud nezmizí z naší krajiny rozsáhlé pozemky oseté řepkou a kukuřicí – nejsme ani v USA a ani v Rusku, abychom si mohli dovolit mrhat takto půdou – dokud se do polí nevrátí pořádná orba, a nejen šolíchání na povrchu, dokud se nepřestane intenzivně chemicky hnojit a nepřejde se na chlévskou mrvu, dokud se nezbavíme všech těch insekticidů, pesticidů a dalších cidů – kdo to čte „kidů“, ať si vzpomene na Limonádového Joea –, dokud se nezbavíme dalšího a dalšího zastavování zemědělské půdy všemi těmi liniovými stavbami, betonovými plochami a výstavbou všeho druhu včetně solárních elektráren  a dokud se v krajině neobjeví zase meze, remízky a lesy budou mít přirozenou skladbu bez ohledu na to, že nedají za pár let zisk a cesty mezi poli nebudou asfaltované, stejně jako takzvané cyklostezky a stezky pro takříkajíc turisty – tak tehdy se snad začne podzemní voda opět shromažďovat.

Ale to si musí uvědomit nejen zemědělci – rolníci a sedláci – ne farmáři!! – to bylo v televizi, kde plakali čeští farmáři ze západu Čech, že jim všechno seno skoupí bavorští sedláci; nu proč ne, vždyť to jsou sedláci a ne farmáři!!, ale taky politici, všichni ti plánovači, architekti a místní samosprávy, neboť zemědělství, zdravé zemědělství nás živí a podzemní voda, čistá voda, nás napájí!

A hraboši? Byli vždycky a byly roky, kdy se přemnožili. A spolu s nimi se přemnožili i draví ptáci, drobné šelmy i hadi, no prostě všichni ti, co se hraboši živili. A podívejte se dnes na pole. Vidíte tam lišku či domácí kočku, jak sedí u hraboší díry a trpělivě čeká na toho hraboše? To už je vidět tak zřídka! A třepetat se poštolku či kroužit káně. To také! Tak se nedivme, že hraboši se s námi dělí o naši úrodu. Stejně jako špačci, kosové, vrabci, datli a další. A trávit je? Už se otrávili čápi, zajíci, koroptve a další. A ty jedy přejdou i do člověka. Za rok, za dva. Řežeme si větev sami pod sebou ve jménu momentálního zisku. A zase to chce nemít tak velká pole, hlubokou orbu a ctít přirozenou skladbu krajiny života v ní!

Co říkáte tomu, že už nejsme soběstační ve výrobě vepřového masa?

Chcete říci v chovu prasat, tak je to lepší a hlavně přesnější. Že bych byl z toho šokován, nejsem. Bohům žel, už jsem si zvykl. Kde jsou ty doby, kdy byla k dostání všetatská cibule, znojemské okurky, zimní brambory z Vysočiny a letní z polabských pískových polí, české pivo a i to české vepřové, pěkně prorostlé a ne z takových prasečích atletů, kteří se bojí mít na sobě gram tuku – tedy přesně sádla, aby jim to nebránilo ve sprintu.

Jeden politik řekl v roce 1990, že je zbytečné se hrabat se vším na vlastním písečku, že co nebudeme mít vlastní, tak klidně dovezeme. Ale už neřekl za kolik, a co to bude stát konečného spotřebitele. Tak se trápíme s prošlým masem a masem se salmonelou, cibulí, která je snad z Austrálie a česnek z Číny, jablka dovážíme z Polska a Itálie, obé bez chuti, natož aby oplývala vonnou fruktózou.

Kdysi bylo prase symbolem české vesnice i menšího města, kde na pokraji žili čeští sedláci. Ne farmáři, ale sedláci, jak žijí ještě i dnes v Bavorsku. Každý to prase měl, a i když z něj musel odvádět tučné dodávky – zejména za německého nacismu, a trestalo se tehdy smrtí, kdo neodevzdal!, stejně zbylo pro něj a minimálně pro blízké, pokud dotyčný nebyl krkoun. Dnes na vsi o prase skoro nezavadíte. Jen já si u známých jedno takové stopadesátikilové podrbal mezi ušima. Moc se mu to líbilo, chrochtalo blahem. Má ještě čtyři měsíce před sebou. A tak absence prasat na českých a moravských vsích je jedna z příčin konce našeho vepřového. A za druhé, takzvané hygienické předpisy, které svazují lidem ruce. Řekl bych, že v tomto ohledu jsme papežštější než papež sám. A netýká se to jen vepřového!

Vidíte, a já se vás chtěl zeptat, co říkáte na snahu ministryně financí o šetření na ministerstvech, a to jak v penězích, tak i v lidech!

Zapotřebí by bylo, alespoň by úředníci neměli čas vymýšlet takové pitominy! A těch zdravých rukou, které jsou dnes zapotřebí v průmyslu i zemědělství, co by bylo. Jen by se museli přeškolit z těch samých politologů, personalistů, sociologů a kdoví, jak se ty všechny úřednické profese jmenují. Jen aby ti tam nezůstali a nevyhodili se právníci, věcní odborníci či ekonomové. Z toho mám strach.

Nechme už politiky, podívejme se do přírody a třeba i na památky…

Ano, letos jsem si udělal výlet na Olomoucko, do Beskyd i Hrubého Jeseníku. A cestou tam jsme se stavili na Nových Hradech ve východních Čechách. Tak krásně udržovaný zámek jsem už dlouho neviděl! A tak zapálené průvodce taky ne! Dávám jim nejvyšší absolutorium. Jak rád bych si s nimi zase jednou popovídal! Tím však nechci říci, že mě nenadchly Buchlov, kde jsem absolvoval 150 schodů nahoru a 150 schodů dolů, a Buchlovice, Bouzov, zoo v Lešné u Olomouce, Olomouc sama i Kroměříž a i ta krajina kolem nich. Jen hospod málo a v některých i nevlídný personál, třeba na Svatém Kopečku u Olomouce. Rychle jsem však jejich jména zapomněl. Na to špatné člověk nerad vzpomíná. A příroda Jeseníků i Beskyd, no nádhera.

A ještě, když se k vám hlásí vaši bývalí studenti! Hned tři byli. To má jeden radost, že jeho práce nebyla marná! A třeba setkání s tesaříkem pižmovým v Jeseníku. A Praděd. Už jsem dlouho na něm nebyl. Jak mi bylo dobře, když jsem se opět setkal s pradávnými horninami keprnické a desenské klenby! Ba, houby nerostly, ale teď jsem nedávno viděl košíky hřibů dubových z bývalého vojenského prostoru Ralsko. Nádhera. A u nás na návsi rostou vzácné hřiby červené. A špačků, co se letos urodilo! Všechno oklovou, jablka, švestky, hrušky, rybíz, jen dřínky ne, alespoň budu mít z čeho dělat marmeládu.

Odpusťte, zasnil jsem se, ale snad mohu. A raduji se z raně podzimní přírody, i když je neskutečné dusno.

Nadchl jste mne, pane docente, hned vyrazím do přírody!

A já zalévat. Celer si to žádá a já ze své nachytané dešťovky, kterou jsem si pořídil i bez ministerských dotací, mohu!