Poslanec SPD Lubomír Volný poslední den loňského roku uveřejnil na sociální síti novoroční přání. Příliš optimisticky neznělo. K němu uveřejnil později kreslený vtip s názvem „Vlhké sny Cempera s Jandou a dalších novobolševiků“. V něm paroduje výzkumná data. Do rodiny, která neodpověděla podle představ, má být umístěn mediální poradce a analytik. Nejdříve obecně, co tomu říkáte?
Víte, nemám nic proti vtipům. Poslanec Volný jde ovšem poslední dobou těžce za hranu. Mluvím především o útocích na Václava Havla. Václav Havel byl člověk a i on byl chybující. Kopat ovšem do mrtvého člověka se nedělá. Obzvláště pokud o něm šíří lži a nesmysly. Já jsem se před rokem 2012 pohyboval v antifašistických kruzích, řekněme extremistických. Zpětně to považuji za velkou chybu a vidím věci jinak. S organizacemi jako Antifa nechci mít nic společného. Ale když v roce 2007 jistý antifašista – jméno znám, ale nebudu zveřejňovat – přelezl zeď a poškodil hrob generála Gajdy, i tehdy jsem byl ten, kdo se ozval. I už tehdy jsem to od takzvané Antify těžce schytal, dokonce mi bylo od nich vyhrožováno. Zkrátka, do mrtvých se nekope. Je to neúcta, hyenismus. Tedy, poslanec Volný je lidská hyena.
Druhá věc je, že panu Volnému evidentně vadí, že náš web upozorňuje na jeho lži. Třeba o údajných kreditních kartách pro migranty. Jindy zase manipuloval s fakty ohledně karet na pomoc pro uprchlíky. Zásadně lhal i o Václavu Havlovi. Přisuzuje mu vymyšlený citát o údajném strašení nezaměstnaností, který nikdy neřekl.
Datová politika je samozřejmě důležitá. Důležité je přinášet i fakta proti lžím. V Evropské unii je právě povoleno kritizovat a nikomu se nic nestane. Demokracie je o diskusi. Tam, kde je zakázané kritizovat a psát opozičně, je ve Volným milovaném Rusku. V demokracii je možnost volit svobodně a anonymně. Za totality řízené z východu se volit muselo, kdo nevolil, měl problémy.
A to, že by někdo chtěl někomu cpát jeden správný názor, nebo že bychom chtěli jiné názory cenzurovat, je nesmysl. Web Manipulátoři.cz přináší fakta. Fakta, která jsou vyzdrojovaná, prokazatelná. Kdo chce, tak si je najde. Jasně, že máme nějaké dohody třeba s Googlem, že když se šíří velký hoax, tak se naše ověření objevuje ve vyhledávačích jako první nebo se objevuje v souhrnu zpráv pro telefony Android. Kdo chce si fakta najít, ten si je najde. Kdo nechce, nemusí. Nikoho cenzurovat nemáme v úmyslu. Je tu svoboda slova. To je ta výhoda i nevýhoda demokracie, po které Lubomír Volný šlape.
Co k takovému kroku poslance Volného vede? Máte spolu, lidsky řečeno, „něco společného“?
S Lubomírem Volným jsem se jednou pokusil diskutovat na Facebooku. Poté, co jsem mu předložil fakta, začal být on nebo jeho asistent jeho jménem sprostý. Nicméně jsem byl vyzván, ať s panem poslancem jdu do veřejné diskuse. Nabídku jsem přijal. Nemám problém se bavit s kýmkoliv, pokud diskuse bude věcná. Ostatně, paní redaktorko, nezlobte se, ale o webu ParlamentníListy.cz si také myslím své. Následující den se mi ozval asistent poslance Václav Kubín. Domluvili jsme se, že nemám problém ani s neutrální půdou, třeba v Debatním klubu. A výsledek? Od té doby se neozval.
Takže pan poslanec nejenže je hyena, ale je i srab. No a celý výsledek je jen, že se teď do mé osoby pouští na Facebooku, uráží, vysmívá se mi kvůli tomu, jak mluvím, protože mám vadu řeči kvůli rozštěpu patra, který se našemu v uvozovkách pokrokovému komunistickému zdravotnictví nepovedlo kvalitně odoperovat. Mimochodem, doteď mi za zkaženou operaci pojišťovna platí drobné odškodné. Takže si o povaze a inteligenci poslance Volného myslím své.
Zmíněné novoroční přání začíná slovy: „Když jsem v roce 1989 naivisticky cinkal klíči, opravdu mě ani na vteřinku nenapadlo, že o 29 let později budeme muset aktivně bránit i tak základní svobodu, jako je právo na vlastní názor a právo na jeho veřejnou prezentaci, před útoky novodobých fašistů, velmi špatně maskovaných jako ‚liberální demokraté‘, a mnohde v Evropě i před šikanující a právo na vlastní názor pošlapávající státní mocí.“ Obrázek s narážkou na vaše jméno je u tohoto textu. Domníváte se, že jde o osobní útok?
Ať si píše Lubomír Volný, co chce. Jak jsem již psal. Rozdíl mezi civilizovanou Evropou a Ruskem je, že tady právě ta svoboda slova je. A je to dobře. Ale svoboda slova není o tom, že mohu lhát. Paní redaktorko, představte si, že by třeba vás poslanec Volný nařknul, že do Evropy například vodíte imigranty. Samozřejmě, že by to nebyla pravda. Líbilo by se vám to? Asi moc ne. Svoboda slova, nebo bezostyšně o někom lhát, to jsou dvě odlišné věci.
Když odhlédneme od vašeho jména, má Volný v něčem v tomto vyjádření pravdu? Jsme méně tolerantní k vyslechnutí a respektování opačného názoru?
Ano. Společnost je rozdělená, jak asi nikdy. Víte, ale já jsem ve vánočním poselství nikoho slovy jako „lepšočlověk“ nenálepkoval. Každý konflikt má dvě strany. A takovéhle příspěvky rozhodně k dobrým vztahům nepovedou. Když Lubomír Volný nazývá člověka, který je ikonou tak čtyřiceti procent lidí v této republice, vlastizrádcem, nebudou se s ním dotčení chtít příliš bavit.
Jak vy sám důvěřujete politickým průzkumům v Čechách? A jak moc jsou ovlivňovány?
Je nutné je brát s rezervou. Jsou dělány většinou na malém vzorku obyvatel.
Poslanec SPD dále napsal, že nám byla ukradena minimálně jedna generace mladých lidí, kteří se „místo svobody a kritického myšlení dobrovolně vzdají práva přemýšlet vlastní hlavou a možnosti nedůvěřovat slepě autoritám“. Existuje podle vás generace mladých lidí, kteří nemyslí vlastní hlavou?
Vždy je to o lidech. Jsou mladí lidé, kteří opravdu přemýšlet moc nechtějí. To je fakt. Znám také ovšem strašně moc angažovaných mladých lidí, kteří se o věci zajímají. A naopak nevěří každé kravině na internetu jako někteří senioři. Zdůrazňuji někteří. Také nám píší senioři, kteří nám děkují za práci, kterou děláme. Je to o lidech. Každopádně si myslím, že součástí výuky by měla být mediální a finanční gramotnost.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová