Důvodem trestního stíhání mají být vaše výroky na Facebooku. Co si o obvinění myslíte a jak situaci vnímáte?

Z trestního stíhání jsem trochu zahořklý. Vnímám je jednak jako zneužití pravomoci státní zástupkyně, která se sice chová jako aktivistka, ale trestní oznámení neopominula podat na hlavičkovém papíru státního zastupitelství, kde pracuje; jednak je vnímám jako přímo účelově cílené na mě. Jediné, co považuji v tomto stíhání za pozitivní, je, že se prokázalo, že naši členové ctí presumpci neviny a stejně se chová i vedení školy, kde pracuji. Nápadné ale je, že mě obvinili 18. listopadu.

Takže vnímáte i politický podtext? Souvislost s děním 17. listopadu na Albertově?

Samozřejmě, i když nelze přehlédnout, že moje trestní stíhání bylo dlouhodobě připravováno. Svědčí o tom fakt, že ve spisu jsou založeny dva znalecké posudky. Pikantní je, že jeden z nich – vypracovaný katolickým teologem – prokazuje, že islám je náboženství míru. Že migrační vlna nemá ani s islámem, ani s násilnými trestnými činy nic společného; a že v podstatě s islámem v Evropě nejsou vůbec žádné problémy.

V jaké fázi je teď trestní stíhání? A zasahuje vám do soukromí?

Advokáti se seznamují se spisem, více se k tomu nechci vyjadřovat. Samozřejmě je taková věc vždycky nepříjemná, ale já vím velmi dobře, že naprosto stejným, takzvaně právním způsobem se postupovalo v času komunistů proti disidentům. Ty podobnosti jsou tak do očí bijící, že se až musím smát. Čekám, kdy budu ještě obviněn z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a urážky ústavního činitele, případně ze zpochybňování vedoucí úlohy strany. Pak už budu jen doufat, že v kriminále najdu stejně dobrou společnost jako svého času disidenti. Škoda že nemohu sedět s Jiřím Gruntorádem, Jiřím Rumlem, kardinálem Dukou – pokecali bychom... U pana kardinála Duky bych se mohl taky přiučit, jak se páchá ten trestný čin, za který byl odsouzen on, totiž „maření státního dozoru nad církvemi“. Jelikož premiér Bohuslav Sobotka veřejně prohlásil, že Blok proti islámu je „xenofobní sekta“, myslím, že bych rady od profíka zužitkoval.
Do soukromí mi vyšetřování samozřejmě zasahuje, když ničím jiným, je to stres navíc. Ale přece kvůli tomu to dělají – vyvolat stres, rozložit rodinu protivníka systému, tedy mne, oslabit a odloučit od podpory rodiny a přátel. Naštěstí si moje žena toto velmi dobře uvědomuje a je mi oporou.
 
Poslanec Marek Černoch ocenil novou preambuli, kterou jste na sněmu Bloku proti islámu schválili. Cílem má být zastavit progresi radikálních forem islámu především pomocí zákonů. „Poslanci učiní vše, aby návrhy prosadili,“ uvedl na úterní tiskové konferenci. S ohledem na spolupráci Bloku proti islámu a Úsvitu, jak chtějí poslanci postupovat?

Dá se vytipovat asi deset oblastí života společnosti, kudy islám do evropského společenského života proniká. Jsou to hygienické normy typu halal porážek, školské normy jako povolit či nepovolit šátky, občanskoprávní a zejména rodinné věci. Je například známo, že v našich islámských komunitách existuje ilegální polygamie. Obchází se zákon o rodině. To jsou ilegální věci a je třeba, aby byly stíhány a aby bylo vymáháno české právo. Islámské komunity využívají nezájem našeho právního systému k tomu, aby ho podlomily. Je nutné důsledněji dohlížet na dodržování zákona o církvích, mít dohled nad sociálními službami nebo dodržováním azylového zákona. Spolu s Úsvitem připravujeme novelu trestního zákona, azylového zákona a podobně.

Myslíte si, že byste něco vzal zpět z výroků, které jste pronesl v uplynulém roce?

Má zásadní veřejná prohlášení jsou v podstatě tato: „Přál bych si nejvíc, aby muslimové sami opustili islám, který zotročuje především je.“ A tohle stanovisko bych rozhodně nepřehodnocoval.

Pojďme přece jen bilancovat. Někteří téměř uplynulý rok 2015 považují za přelomový. Jak vy vnímáte události, jež se staly?

Na konci loňského roku asi touto dobou byl problém islamizace naší společnosti marginální. Prakticky se o něm nemluvilo. Šlo o tabu, kterého se společnost bála, a v hlavním mediálním proudu bylo opomíjeno. Situace se krásně promítla ve volbách v roce 2013, kdy všichni slibovali hospodářský růst, čerpání dotací z EU a úplně zapomínali na obrovské problémy, se kterými se už tehdy spousta zemí potýkala.
Já jsem už na leden 2015 v Českých Budějovicích naplánoval přednášku exmuslimky Pavlíny Bitarové a dělal jsem vše pro to, aby dosáhla velkého společenského pokrytí. Věřil jsem, že to bude zásadní věc, která celou debatu rozhýbá. Ve stejný den nakonec došlo k masakru v redakci Charlie Hebdo. Naše iniciativa zapadla, najednou bylo jasné, že je třeba se rázně vyjádřit, a uspořádali jsme demonstraci na Hradčanském náměstí. Bylo to první velké veřejné vystoupení proti islamizaci Evropy, a tím i naší země. Aktivity, které se děly na sítích, internetu, v kavárenských místnostech, se přenesly do politiky. K situaci se začali vyjadřovat politici, novináři a propukla migrační krize. Není to ovšem nic, co by tady dříve nebylo. Když čtete materiály tři roky staré, obsahují informace o přeplněných táborech na Lampeduse, 60 tisíc migrantů z Afriky přicházelo do Itálie ročně, dnes je toto číslo záležitostí dvou týdnů. Všechno se velmi urychlilo zvlášť na balkánské cestě. Pak se objevila snaha přerozdělovat migranty a v reakci na kvóty jsme vyhlásili občanskou petici. Velice rychle jsme sesbírali 100 tisíc podpisů. Současně jsme si uvědomili, že je třeba celou iniciativu ukotvit, demokratizovat a zprůhlednit. V době, kdy se sbíraly podpisy pod petici, jsme založili spolek Blok proti islámu. Chtěli jsme organizační strukturu, která sice vyrostla z amorfní internetové iniciativy, ale byla by postavena na demokratických základech a hlavně by byla ve stabilizované a právně ukotvené formě. V souvislosti s peticí se uskutečnilo parlamentní slyšení. Zástupci petentů viděli na vlastní oči doslova arogantní výsměch parlamentních zástupců všech politických stran.
Byl to arogantní výsměch největšímu vzedmutí občanské společnosti po roce 1989. Sesbírali jsme bez jakékoliv mediální podpory během pěti týdnů čtvrt milionu podpisů – a oni se nám smáli do očí. Dostali jsme nálepku, že jsme fašisti. Byla to tak silná zkušenost, že jsme si uvědomili, že bez tvrdého politického angažmá ničeho nedosáhneme. Tímto arogantním jednáním poslanců pro nás skončila doba, kdy jsme za poslanci chodili s prosíkem. Na začátku prázdnin jsem pak ohlásil, že půjdeme do politiky.

Každopádně velmi zajímavá situace nastala právě 17. listopadu na Albertově, když jste se objevil na pódiu vedle prezidenta Miloše Zemana…

Zajímavá situace to byla. On je obrovský chlap. O dvě hlavy větší než já, přitom já mám celkem průměrnou výšku. Sám nevím, jak se u toho cítil pan prezident, ale jsem přesvědčený o tom, že se cítil lépe, než když se svým premiérem kladl věnce před francouzskou ambasádu.