Vy jste, pane řediteli, již deset let ve funkci…

Ano, v létě 20. srpna to bude deset let. Je to jako včera. Strašně rychle to uteklo…

Když hodnotíte zpětně, jak se vše změnilo?

Velkým předělem byla covidová pandemie. Obrátila celý svět naruby a už to nikdy nebude, jak to bylo před ní. Svět se zrychlil, pacienti dostávají v České republice nejlepší péči, jakou kdy dostávali. Ale i ta nejlepší péče je finančně nákladná. Takže to hodně stojí. Když bych měl srovnat těch deset let zpět, tak rozpočet byl poloviční. O sto procent jsme jej navýšili – dnes jsme na 11 miliardách. Máme technologie, o kterých jsme tenkrát jen snili. Snili jsme o robotu, ten tady už je třetím rokem, funguje naprosto dokonale. Zobrazovací technika je ideální.

Pro mne je velmi důležité, že se podařilo zvládnout i generační obměnu, která nás před těmi deseti lety čekala na vedení jednotlivých klinik. Nechci to přechválit, ale výměna se nám na důležitých, klíčových klinikách podařila. Dnešní mladí docenti a profesoři, kteří kliniky vedou, tak jsou naprosto dokonalí. Mají zájem, chuť i sílu. To je velmi důležité, aby měli vlastnosti, které to posunou dál. Takže rozvíjejí svá pracoviště a staví na tom, co udělali jejich předchůdci, ale jedou raketově dál. Byť doba deseti let se zdá být krátká, tak je to o několik světelných let dál a fungování nemocnice je o to lepší, protože máme perspektivu mladých šéfů, kteří tady budou řadu let dále rozvíjet jednotlivé kliniky a oni mají zájem je rozvíjet.

Tady je výborné, že na Lochotíně je i nový areál lékařské fakulty.

To byla jedna ze zásadních změn. Když jsem nastoupil do funkce, tak jsem věděl, že tuto nemocnici musím více otevřít, že tady nemůžeme být jako jediný hegemon, který bude obezděn a s nikým nebude komunikovat, protože tohle vysiluje. Vždy je lepší spolupráce, rozdělit si práci na trhu a spolupracovat nejen s ostatními zdravotnickými zařízeními, ať již státními nebo nestátními, ale i s Lékařskou fakultou a Západočeskou univerzitou nebo střední zdravotní školou. Oni pro nás připravují budoucí zaměstnance. Říkám našim přednostům, že máme jedinečnou výhodu – po celou dobu, kdy studenti chodí do školy, chodí i do nemocnice. Máme jim možnost ukázat, že nemocnice je velmi dobrým zaměstnavatelem, má velmi dobré prostředí a dává perspektivu.

Když tedy někdo přijde s tím, že bude na Lékařské fakultě den otevřených dveří, tak říkám – vy ty dveře tam máte otevřeny každý den. K vám na kliniku chodí studenti, vy je učíte. Ukažte jim skvělý kolektiv, výbornou nemocnici, co se týče pracovního prostředí a perspektivu, tedy kam to vedete, co chcete rozvíjet. Kam v medicíně chcete jít dál. To dává základ studentovi, aby začal přemýšlet o tom, že my jsme jeho další, nejlepší destinace. Nám se podařilo ve spolupráci s Lékařskou fakultou – a tvrdím, že nejsme jako matka a dcera, ale jsme dvě sestry vedle sebe. Oni dělají výuku, my medicínu a musíme to skloubit. Od nového akademického ročníku budou studenti šestého ročníku, kteří mají zájem pracovat na nějaké klinice, už mít úvazek. V době studia úvazek 0,2 na pozici praktická sestra, budou v celém ročníku tady v Plzni. Nebudou tedy stážovat v Budějovicích, Ústí nebo jinde. Mají zajištěno, že po ukončení studia u nás dostanou pracovní smlouvu a budou u nás pokračovat. Musí si je vybrat šéf kliniky, ten musí mít zájem o daného člověka. To znamená, že jej zná, ten člověk tam chodí a dostane šanci. Takže si v šestém ročníku přivydělají i nějakou tu korunu. Oni ví, že dostanou pracovní smlouvu a už v tom šestém ročníku se mohou připravovat na kariéru kožního lékaře, radiologa, chirurga.