Pane senátore, již předem jste avizoval, že v horní komoře nepodpoříte novelu pandemického zákona. Co vám na této normě vadí nejvíce? Jde o to, že je projednávána ve stavu legislativní nouze, nebo její obsahová stránka?

Vadí mi věci jak obsahové, tak procesní. Vadí mi, jak ten zákon je tlačen silou k nabytí platnosti. Nejsme stranickou ani koaliční demokracií, ale jsme parlamentní demokracií. Jsem proto rád, že Senát prostřednictvím svých senátorů jakožto zástupců zpětné vazby z regionu zafungoval správně a chová se jako platný prvek celého funkčního demokratického soukolí. Pokud každé kolečko bude plnit svou roli, pak nám celý mechanismus bude dobře sloužit.

Když zůstanu u obsahu novely pandemického zákona, co je podle vás největší „přešlap“, kterého se kabinet Petra Fialy v tomto případě dopustil?

Za největší přešlap považuji nedostatečnou reflexi na zpětnou vazbu nejen samotných občanů, širší odborné komunity, ale i právě například senátorů. Novela zákona byla ještě rychle opracována poslanci ODS, takže se znatelně vylepšila, ale to samotné vysvětlování nemělo směřovat do řad zákonodárců, nýbrž právě do řad veřejnosti. Zákon může být sebelepší, ale pokud není pochopen a akceptován veřejností, pak je to špatně. Dostane se to do roviny „my vám to dobro vnutíme, i kdybyste ho nechtěli“.

Pak jsou z toho plná náměstí, tisíce e-mailů odporu a další rozdělování společnosti. Úplně nejlépe by bylo, kdyby zákony reagovaly na potřeby většiny ve společnosti, kdyby řešily většinový problém identifikovaný občany. Aby nevznikaly kvůli pohodlnějšímu vládnutí. Také marně čekám, kdy začneme některé zákony rušit. Tohle byl první dobrý adept.

Proč byl podle vás tak velký tlak na to, aby se podařilo novelu pandemického zákona schválit ve stavu legislativní nouze? Nejde jen o poměřování politických sil a ukazování svalů nové vlády?

Zcela upřímně řeknu, že nevím. Nerozumím tomu. Podle mého názoru za ten výsledný efekt to nestálo. Přineslo to další klíny, další rozdělování, zlou krev a poškozování do té doby některých dobrých vztahů.

Vláda tvrdí, že potřebuje mít aktivní nástroj, který by jí umožnil rychle reagovat na případný negativní vývoj pandemie covidu-19. Není přece jen lepší mít pandemický zákon než „riskovat“ další nouzový stav?

Máme zdravotnické zákony, máme krizovou legislativu, konec světa určitě nenastane a stačí doladit standardní nástroje, je-li třeba. Nevytvářet další legislativní deriváty, individuální záplaty na kdejaký problém. Pandemický zákon řeší covid-19. Co když bude covid-22 nebo příští rok covid-23? Nebo přijde vichřice, shodí elektrické vedení a budeme týden bez elektřiny, budeme rychle vymýšlet „elektrický zákon“? Na každou pohromu zvlášť? Předstupněm nouzového stavu je ještě stav nebezpečí, který může vyhlásit konkrétní hejtman. Těm já věřím více, že si umějí s problémem efektivně poradit, protože ten problém na místě lépe znají a lépe analyzují. Řeší věc lokálně, nebereme na to hned celoplošné dělo.

Nouzový stav je největším zásahem do práv a svobod občanů. Vláda může omezit nedotknutelnost osob a obydlí, nařídit evakuaci, vlastnické a užívací právo, svobodu pohybu a pobytu, právo na shromažďování, právo na stávku, právo provozovat podnikatelskou činnost, nařídit zákaz vstupu, může uložit pracovní povinnost, zabavovat majetek, který by k boji s katastrofou potřebovala, může nakupovat v nouzi zcela legálně i za nesmyslné ceny atd. Jak asi člověk správně cítí, byl tento institut zaveden na skutečné plošné katastrofy, válečné stavy atp.

Zároveň to však neznamená, že vláda musí automaticky použít všechny nástroje a možnosti, že nás uvězní doma a vypne nám na nějakou dobu zcela život. Zruinuje rodině vše, co si do té doby vypracovala. Věřím, že nová vláda v čele s Petrem Fialou by postupovala velmi obezřetně a citlivě, ne diktátorsky. Není tedy potřeba z nouzového stavu jako nástroje dělat přílišného strašáka.