Průměrná mzda v Česku v 1. čtvrtletí letošního roku sice meziročně vzrostla o 7,2 procenta, po započtení inflace však reálně klesla o 3,6 procenta. Jaké jsou podle vás hlavní příčiny nynější obrovské inflační vlny?

Obrovské inflační vlny? Víte, za nějakých posledních 130 let na našem území došlo k celé řadě inflačních vln, které v nějaké podstatné míře znehodnotily peníze. Když dobře počítám, tak jich bylo nejméně šest, tedy šest větších, než zatím ta současná. Průšvih v průměru každých zhruba 25 let… tedy nic převratného. Třeba začátkem devadesátých let 19. století to byl takový průšvih, že se dokonce musely peníze ve starém Rakousku-Uhersku přejmenovat, a místo zlatých se vydávaly nově koruny, aby se zvýšila kredibilita vydávaných bankovek… Ani to ale moc dlouho nevydrželo, rakouská vláda měnu v letech 1914–1918 znehodnotila financováním armády, a po první světové válce, když se monarchie rozpadla, tak ve všech nástupnických zemích se vymýšlel pro měnu název další: šilink, forint, zlotý, dinár... Tedy kromě Československa, kde ministr financí Alois Rašín začátkem roku 1919 rychle provedl ostrou měnovou odluku a vybudoval tvrdou korunu, čímž ten název vlastně zachránil. V roce 1953 zase komunisti stáhli přebytečné oběživo z trhu, takže všechny úspory nad běžnou spotřebu zcela znehodnotili. V roce 1991, po nezbytné liberalizaci cen, a to už leckdo přímo pamatuje, poskočila inflace o 52 procent za rok. Bylo to sice nezbytné, aby se na trhu srovnala nabídka s poptávkou, a skončila nedostatková ekonomika, ale kdo měl našetřeno třeba sto tisíc, tak během pár měsíců o třetinu přišel. Ale koruně věřím, že i současné poryvy její image přetrvá. Jestli však bude třeba za pět či osm let existovat euro, to je ve hvězdách. A na jinou – větší – debatu.

S tou obrovskou inflační vlnou jste mě chytil za slovo a vzal to pěkně z gruntu. Jaké jsou tedy hlavní příčiny té nynější inflace?

Obecně jde o nepoměr množství peněz a zboží na trhu. Vychýlení z rovnováhy ve prospěch peněz. Začnu trochu ze široka: Ekonomie je věda o optimálním využití vzácných zdrojů. Míru vzácnosti vyjadřuje cena zboží na trhu. Když je něčeho nedostatek, cena jde vzhůru. Co dělá Evropská unie? Na jedné straně valí na trh nekryté peníze, na straně druhé vytváří různé politické restrikce, které omezují nabídku toho či onoho. Její „Green Deal“ – schválený Bruselem loni v létě – takovou vzácnost různých komodit systematicky stupňuje, aby jejich spotřebu politicky potlačil. Není to zdaleka jen tzv. uhlíková daň. Všemožné potlačování levných fosilních paliv, třeba prostřednictvím bankovnictví. Co přitom je oxid uhličitý? Bezbarvý, čistý plyn, který smyslově ani nevnímáme, a pro rostliny je nezbytný a životadárný. V atmosféře je ho sotva 0,04 %, slovy čtyři setiny procenta, a snad nikdy v historii planety Země, kromě posledních sto let, ho ve vzduchu nebylo méně. Kdyby se rostliny uměly nahlas dusit nedostatkem CO2, jako my nedostatkem kyslíku ve velehorách, byla by to úplná zabijačka. Klimatičtí alarmisté a propagátoři globálního oteplování ale tvrdí, že nás, kteří většinu roku žijeme v chladu, mrazu a ve tmě, CO2 ohrožuje. Dokud budou tito rychlokvašení fanatici – kterých jsou mezinárodní nevolené organizace plné – mít moc, tak budeme těžce krvácet.

Green Deal je významným faktorem rostoucí inflace, ale co covid, s nímž se celý svět předchozí dva roky tolik potýkal?

Covid určitě k inflační vlně přispěl, protože různé uzávěry snižovaly produkci, přičemž ekonomiky byly živeny penězi zrychleným tempem. Ale přispěl víceméně jednorázově a méně než permanentní bruselský Green Deal. To si troufám tvrdit proto, že největší deficity veřejných financí z bohatých zemí měly v letech 2020 a 2021 USA a Velká Británie, v obou případech kolem 15 procent vůči hrubému domácímu produktu (HDP). U nás to byla sotva polovina. Tedy polovina z podstatně menšího HDP na hlavu. Kdybych měl ty covidové „helikoptérové“ peníze přepočíst běžným kurzem, tak u nás v těchto letech stát udělal sekyru 800 miliard korun a ve výše zmíněných dvou zemích by to bylo v přepočtu na stejné obyvatelstvo přes 3 000 miliard korun. Takže zrovna tohle asi teď hlavní problém nebude, zvláště když míra inflace v USA i Británii je nyní kolem 9 procent oproti našim šestnácti. A i míra kumulovaného českého zadlužení je rovněž mnohem nižší, než v těchto dvou státech. Třeba vláda USA dluží 110 procent svého ročního HDP, Česko sotva 40 procent. A v přepočtu na hlavu je to v Česku 250 tisíc korun a v USA v korunách skoro dva miliony!