Poslanci čtyř vládních stran schválili ve čtvrtek hodinu po půlnoci v prvním čtení státní rozpočet na příští rok, ačkoli mu Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku vyčetla, že nadhodnocuje příjmy (z povolenek a odvodů státních firem) a podhodnocuje výdaje (na penze a dotace solárů). Co byste k plánu veřejných financí na rok 2025 uvedla vy?

 Nejen, že Národní rozpočtová rada vlády má pravdu v tom, že rozpočet podhodnocuje výdaje na důchody a na solárníky a nadhodnocuje příjmy z emisních povolenek. Tohle všechno by samo o sobě vystačilo na „zapomenutí“ zhruba 50 miliard korun a přiblížení se s deficitem státního rozpočtu zhruba na 290 miliard korun. Ale ještě navíc vláda nejspíš nadhodnocuje růst ekonomiky, což znamená, že daňový výběr bude menší. Takže další řádově možná desítky miliard na nižším daňovém výběru. Myslím, že příští rok se dostaneme s deficitem rozpočtu nad 300 miliard korun.

Zbyněk Stanjura vystudoval obor elektronické počítače na Elektrotechnické fakultě VUT v Brně, tak asi netuší, že na VŠE v Praze se o státním rozpočtu přednášelo jako o nejdůležitějším zákonu roku. I proto mohl pronést, že se chybějící desítky miliard v rozpočtu „ztratí“. Výhrady rozpočtové rady popsal pomocí přepočtu na příkladu rodiny, která plánuje příjmy 20 tisíc korun a hrozí jí, že jí bude chybět 100 korun. Co tomuto připodobnění říkáte a je „zanedbatelných 50 miliard“, jak tvrdí, řešitelná částka? A je stejná bagatelizace – „Upřímně řečeno, mluvíme o pár desítkách miliard z dvou bilionů“ – ze strany premiéra Petra Fialy namístě?

Schodek rozpočtu není jen nějaké fiktivní hausnumero, které se v rozpočtu ztratí. Schodek rozpočtu jsou naše budoucí vyšší daně. Jsou to naše peníze vytažené v budoucnu z našich peněženek. Pokud by skutečně chybělo „jen“ 50 miliard (ale ono bude chybět víc), pak to znamená při deseti milionech obyvatel České republiky zhruba 5 tisíc korun na každého jednotlivého občana, které se panu Stanjurovi zdají zanedbatelné, že je budeme muset zaplatit. A pojďme dál. Ekonomicky aktivních je u nás lidí mnohem méně, jen kolem 5 milionů, protože část populace jsou děti nebo důchodci. Takže to už najednou máme 10 tisíc korun, které se panu Stanjurovi zdají nepodstatné, že je budeme muset z našich daní uhradit navíc. A ještě pojďme dál. Toto je jenom současná hodnota peněz. My budeme ale muset platit i úroky z obsluhy tohoto dluhu.

To je, jako když si vezmete úvěr na 100 tisíc – taky nezaplatíte „jenom“ 100 tisíc, ale 100 tisíc plus všechny úroky a poplatky, takže klidně zaplatíte třeba 130 tisíc korun. Tady je to stejné. I u státního rozpočtu musíme platit obsluhu dluhu. K tomu jsem říkala, že sekyra rozpočtu bude zřejmě mnohem vyšší, než se nyní počítá. Takže celkem mi to hrubým odhadem vychází, že pan Stanjura možná každému aktivnímu člověku přihodil náklad až cca 20 tisíc korun, který z nás stát vydoluje, a Stanjura bagatelizuje mávnutím ruky. Kolik lidí z nás mávnutím ruky odepíše 20 tisíc korun s tím, že jsou to nepodstatné drobné, o kterých se nepřemýšlí? A my je opravdu zaplatíme. Navíc ještě nad rámec toho dluhu, se kterým se už počítá.