Paní poslankyně, tento týden jste se zúčastnila plenárního zasedání ve Štrasburku. O čem konkrétně se jednalo?

Mediálně nejzajímavější je samozřejmě asi výzva Evropského parlamentu členským státům, aby okamžitě ukončily odběr ropy, uhlí, plynu i jaderného paliva z Ruské federace. Už se ke mně dostala tapeta „hanby“, kde jsem ostřelována za to, že jsem hlasovala proti. A já si za tím stojím. Já totiž na rozdíl od těch, co bezmyšlenkovitě hlasovali pro, mluvím s těmi lidmi, na něž to dopadne, a vnímám jejich potřeby. A věřte, že ti měli problémy s placením energií už před ukrajinským konfliktem. Bylo by fajn, kdyby občas i na ně všichni ti europoslanci z ČR, co hlasovali pro, mysleli. Sama Evropská komise uznává, že v následujících letech alternativa vůči plynu z Ruska není.

I v reakci na masakr ve městě Buča se začalo volat po ještě větších sankcích vůči Rusku. Co by tedy pro nás znamenalo, kdyby se skutečně ukončil odběr ropy, uhlí, plynu… z Ruska?

Všechny zločiny spojené s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině je nutné vyšetřit a viníky potrestat. Ovšem malovat si vzdušné zámky, že to zvládneme bez ruského plynu či jaderného paliva, zvláště my ve střední Evropě, je stejné, jako si myslet, že dojdu na severní pól v tričku a pantoflích.

Mimochodem, co říci na naše zásoby plynu a nafty?

Kdybych chtěla být škodolibá, tak odpovím – KSČM to říkala. Bezbřehá privatizace, která se dotkla i strategicky důležité infrastruktury zemního plynu, zásobníků a přenosových soustav, byla jednoznačně chybným krokem a bylo by namístě, aby se za ně strany v čele s ODS a ČSSD za maňáskování KDU-ČSL a různých stran na jedno nebo dvě použití nyní občanům omluvily!

Vy sama jste na jednání Evropského parlamentu vystoupila a následně jste na Facebooku uvedla, že, cituji: „Jsem jednoznačně pro pomoc dětem prchajícím před ozbrojeným konfliktem. Má to ale jeden háček – děti, které k nám přicházejí, nemají povinné očkování, které považujeme v EU za standard. Zdravotní systém je na pokraji svých možností, a tak jsem vyzvala představitele EU, aby o solidaritě jen nemluvili, ale předvedli ji v praxi.“ O jaké nemoci se konkrétně jedná a jak velký problém to podle vás může být?

Vystoupila jsem s tím, že dětem je třeba pomoci, ale je namístě si uvědomit několik věcí. Na Ukrajině před ozbrojeným konfliktem žily dva miliony lidí se vzácným onemocněním, na počet obyvatel třináctkrát více lidí s HIV, než je průměr Evropské unie, a 2,7 milionu lidí s postižením. Řada těchto lidí buď již přišla, nebo v následujících měsících přijde do zemí, jako je ta naše, a my se o ně budeme muset postarat.

Při počtu čtyři miliony uprchlíků to dělá třináct až šestnáct tisíc nových pacientů s rakovinou za měsíc. Vzhledem k „optimalizacím“ zdravotnictví a počtu lůžek za pravicových vlád a podfinancovanému zdravotnictví tohle všechno může znamenat vážné problémy pro náš zdravotní systém. A je nezbytně nutné, abychom v tom nezůstali sami.

V souvislosti s posledním zasedáním Europarlamentu se také objevilo, že jste hlasovala pro doporučení budovat pomníky a památníky EU v našich městech a obcích. Můžete říct, jak to bylo?

Bez mučení se přiznám, že v tom obrovském množství hlasování jsem si nevšimla, že tento absolutní nesmysl je mezi nimi zakomponován. Ihned, jak jsem se to dozvěděla, jsem samozřejmě hlasování upravila. Jsem rozhodně proti tomuto nesmyslu.

Viktor Orbán opět vyhrál v Maďarsku volby. Čím si tolik voličů podle vás získal?

V první řadě chci říct, že mě netěší neúspěch radikální levice, který je způsoben mnoha faktory – jedním z nich je mimochodem umožnění jejího fungování, což je důsledek i Orbánovy vlády a pravidel, které byly v Maďarsku nastaveny. Na druhou stranu, já výsledek respektuji a jednu věc – byť jako radikálně levicová politička – nemůžu maďarskému premiérovi upřít, a to v prosazování maďarského národního zájmu.