Co děláte běžně o půlnoci ze soboty na neděli?

V tu dobu jsem už většinou doma. Ještě nespím, popíjím víno a dívám se na zajímavý film nebo si čtu ParlamentníListy.cz. (smích) A dívám se na to, jaký nadpis daly mému rozhovoru, protože ty nadpisy jsou vždy tak emočně vypjaté, že se vždy těším, co autor nadpisu vymyslel, aby čtenáře dostatečně nalákal. (smích)

Tak to nás těší. Říkáte, že v době, kdy se díváte na televizi či si čtete ParlamentníListy.cz, jste již doma, což implikuje, že před tím doma nejste. Chodíte tedy někam do společnosti, do restaurace?

Ano. Jsem člověk, který má rád společnost a nežije životem askety. Čili s přítelkyní, přáteli, rodinou čas od času do společnosti vyrazíme. Většinou na nějakou kulturní akci typu divadla, koncertu či kina, tedy není to žádné prvoplánové poflakování. Nejsem domácí typ, který by rád vysedával doma. Byt máme spíše na přespání.

• Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE

V knize Václava Klause a kolektivu Česká republika na rozcestí, jejímž jste spoluautorem, se píše, že Nečasova (a Kalouskova) vláda prý udělala dvě zásadní makroekonomické chyby: Zvyšovala daně a škrtila investiční výdaje, zatímco mandatorní výdaje bohužel nesnižovala. Tím radikálně snížila domácí poptávku a zavedla zemi do recese, kterou nelze svalovat na celosvětovou krizi. Vy jako spoluautor knihy a současně člen ODS se v knize poněkud podílíte na obžalobě vlastní vlády a strany...

Abychom byli korektní a objektivní, v té knize neviníme ze současných potíží pouze vládu Petra Nečase. Ty potíže jsou natolik vážné a hluboké, že je nelze svalovat jen na poslední vládu a nasazovat bývalému premiérovi psí hlavu. My v té knize píšeme, že stagnace naší ekonomiky je vážný, nenahodilý, strukturální problém. Zažíváme nejdelší recesi v ČR. Nemůžeme se ale vymlouvat pouze na finanční a následnou hospodářskou krizi, která odstartovala pádem Lehman Brothers a způsobila propad našeho vývozu do západních zemí. Okolní státy se totiž dokázaly z recese vymanit rychleji než my.

Domácích příčin stagnace naší ekonomiky je přitom celá řada. Tou hlavní je podle mého názoru skutečnost, že jsme na konci devadesátých let přerušili deregulační a liberalizační trend započatý v transformačním období a obrátili se zpět k větší regulaci a silnějším zásahům státu do volného trhu a svobodného rozhodování lidí. Stát začal více regulovat, více dotovat, bobtnal sociální systém a ekonomika se postupně stávala méně efektivní. O čisté tržní ekonomice dnes nemůže být řeč. To je hlavní důvod, proč je na tom naše ekonomika tak zle.

A Nečasova vláda nic?

Pokud jde o Nečasovou a Kalouskovu vládu, tak je třeba sebekriticky přiznat, že uskutečnila kroky, které není správné v době ekonomické recese dělat. Myslím tím především zvyšování daní. Snižování deficitu probíhalo navíc jednodušší cestou, to znamená osekáváním investičních výdajů, namísto poklesu výdajů mandatorních. Podíl mandatorních výdajů dlouhodobě narůstá a tento neblahý trend nedokázala zvrátit ani Nečasova vláda. Byť musím předchozí vládu hájit v tom, že pro radikální osekávání mandatorních výdajů, tedy pro bolestivé změny především v sociálním, zdravotním a penzijním systému, neexistovala ve složité koalici politická podpora a už vůbec pro to neexistovala podpora veřejnosti. Abychom Nečasově vládě nekřivdili příliš, její snížení výdajů bylo razantnější než kroky jakékoliv vlády předchozí. Kritika míří spíše na strukturu výdajových škrtů.

Pro mě je působení ODS ve vládě poučením v tom, že bude-li ODS znovu usilovat o vládní odpovědnost, v žádném případě se nesmí vzdát Ministerstva financí, aby ekonomická politika byla v souladu s pravicovým programem. A pravicovým programem určitě není zvyšování daní.

Martin Kuba chyby přiznal s tím, že zvyšování daní bylo špatně. ODS ale v programu žádnou změnu daní neplánuje. Neměla by ODS napravit chybu a v rámci omluvy voličům snížit daně, které jim zvýšila?

Snižování deficitu musí v budoucnu probíhat pouze na výdajové, ne příjmové straně rozpočtu. Na rozdíl od levicových stran říkáme, že daně zvyšovat nechceme. Podnikatelé nás kritizovali i za to, že nevěděli, jaké daně budou za pár měsíců platit. Proto tolik v programu zdůrazňujeme stabilitu daňového systému. Jako ekonom vidím některé daně, které nemá smysl vybírat, neboť se to vzhledem k nákladům na jejich výběr příliš nevyplatí. V první fázi bych tedy udělal inventuru daní, které pro státní rozpočet nejsou přínosem. ODS se dlouhodobě musí snažit, aby klesla složená daňová kvóta. Nízké daně a nízká regulace jsou nejlepší pobídkou pro jakoukoli ekonomickou aktivitu a ekonomický růst. Ale nechci populisticky před volbami slibovat radikální snížení daní. Jakékoliv snížení daní musí probíhat ruku v ruce s ještě větším snížením vládních výdajů. A to je úkol více než složitý.

Vy jste kromě kandidáta ODS do sněmovny i spolupracovníkem Václava Klause v jeho institutu. On řekl, že by nikomu nedoporučoval volit ODS, s čímž vy logicky nesouhlasíte. Nemračíte se kvůli tomu na sebe?

Doufám, že nikoliv. Pana prezidenta Klause si velmi vážím a jsem mu vděčný za šanci, kterou mi tehdy jako mladíčkovi, který právě absolvoval VŠE, dal. Spolupráce s ním pro mě byla a je neocenitelnou zkušeností. Budu mu vždy vděčný i za to, že do této země přivedl kapitalismus a založil standardní ideově ukotvenou pravicovou stranu.

Jako kandidát ODS s jeho doporučením tuto stranu nevolit ale souhlasit samozřejmě nemohu a tento jeho soud mě mrzí. Já v tuto stranu přes řadu jejích problémů věřím. ODS má velký potenciál ve své kvalitní členské základně. ODS je zavedená značka a věřím, že to je jediný subjekt, který může být hegemonem pravice. Vždy budu v ODS hájit principy a myšlenky, na kterých ji založil Václav Klaus. Za ODS se nebojím kandidovat i v nelehkých časech, budu bojovat za její úspěch proti konkurenci a vše tak činím po zralé úvaze. Věřím, že ODS stále stojí za to, aby ji lidé volili.

ODS tady s panem Kalouskem a Schwarzenbergem vládla v posledních zhruba šesti letech. V té knize je zajímavý údaj, že z hlediska podmínek pro podnikání je Česká republika až na 65. místě, založení firmy zde trvá dvacet dní a je k tomu nutných devět procedur. To není moc dobrá vizitka pro pravicovou stranu, která měla po tuto dobu svého ministra průmyslu. To se tedy pánové Říman, Kocourek a Kuba moc nepředvedli. Neflákali tito ministři ODS svou práci?

Znovu se vracím na začátek, je to o konci devadesátých let, kdy se obrátil trend a začalo přibývat regulací a administrativních bariér jak ze strany naší politické elity, tak kvůli tlaku EU. Na nic se nechci vymlouvat, ale na druhou stranu vím, že ministr průmyslu Martin Kuba se velmi snažil o deregulační balíčky a že ta dennodenní byrokratická zátěž podnikatelů se díky němu poměrně rychle začala snižovat. I elektronizace veřejné správy prosazovaná ODS v minulosti pozitivním změnám napomohla. ODS uhájila i paušály živnostníků proti TOP 09. Samozřejmě to mohlo být lepší, samozřejmě se musíme snažit tu situaci zlepšovat dál, ale myslím si, že po osmi letech vlád ČSSD, pro kterou jsou podnikatelé parazity, se ministři za ODS snažili.