Někteří označují rok 2015, který je za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Lidé mají často sklon k čemusi, co bych nazval „aktuálnědobocentrismem“. Je to pocit, že zrovna teď se děje něco, co tu nikdy nebylo. Pak uplynou léta a ta naše současná doba se z delší perspektivy zařadí do jedněch z mnoha podobných. Proto bych o přelomovosti úplně nemluvil.

Jak to?

Hlavně ze dvou důvodů. Jednak občanská válka na Ukrajině. Ta zamrzla, horký konflikt ustal, a ač zdaleka nejde mluvit o stabilizaci, evidentní uklidnění tam je. Vyhovuje to tak vlastně všem kromě kyjevské vlády. USA i eurovládci už si nechtějí pálit prsty kvůli tak pochybným „spojencům“, jako jsou ti, co jsou na Ukrajině nyní u moci. Rusko je rádo, že počet milionů ukrajinských uprchlíků už se u nich nerozšiřuje a mnozí se dokonce vracejí domů na Donbas. Navíc rozhodně netoužilo mít takové zmatky a angažovanost půlky světa u svých hranic. A separatisté klidu využívají k tomu, aby budovali nové struktury moci a správy a vlastně tím ustavili na svém území nezvratitelný zárodek státnosti. Jen Kyjevu klid vadí, jednak na válku už nemůžou tak nahlas svádět rozvrat ve své zemi, jednak se s každým dnem klidu zmenšuje možnost revanše a obnovy nadvlády Kyjeva nad Donbasem.

Druhým důvodem dnešní „nepřelomovosti“ je, že rozvrat Sýrie, příklon Turecka k velmocenským choutkám, řecká krize či teroristické útoky, to vše, co jste vyjmenoval, navzdory své vážnosti není ničím přelomově novým, je to jen pokračování dosavadních neblahých trendů. Ale abych vám dal v něčem za pravdu, v jednom smyslu tu možná počátek zlomu patrný je. A ten vidím přeci jen v nadějném posunu ve veřejném mínění v zemích EU, což bylo vidět i na některých volebních výsledcích. Dosud na sobě veřejnost nechávala štípat dříví, teď už se začíná ošívat a mručet na Brusel, že takhle teda už ne. Třeba to mručení v příštích dvou třech letech přejde v pěkný hukot. Ale pozor, ten nemusí hned přinést změny pouze k lepšímu, nejdřív se bude chvíli bourat, aby se pak mohlo stavět.  

Tématem číslo jedna se tedy stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Úspěch v jednání EU? Ten nevidím žádný ani v legraci. Naopak, euroelity jsou zcela zaslepené, pořád jim nic nedochází, každou krizi chtějí řešit další centralizací a utažením šroubů a každou ránu léčit solí. A v čem selhaly? Ve všem. Zcela rezignovaly na pravidla schengenského prostoru, bez politického mandátu pošlapaly dublinské dohody, úplně otevřely vnější hranici EU, házely klacky pod nohy zemím, které chtěly mezinárodní právo dodržovat, a nijak nepřizpůsobily své nesmyslné sociální a imigrační mechanismy nové situaci. A nejen to. Jsem přesvědčen, že dva miliony nelegálních přistěhovalců do zemí EU tyhle „evropské elity“ nejen bezmocně pouštějí, ale dokonce aktivně a rafinovaně jejich přesun organizují. To ony jsou těmi převaděči.   

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Já s prezidentem Zemanem v mnoha věcech nesouhlasím a ani nesdílím jeho siláckou rétoriku ohledně zahraničního vojenského angažmá EU a NATO. Co se ale týče obav z dopadů uměle organizované masové vlny ilegálních přistěhovalců, v tom má pravdu a také v tom vyjadřuje převládající postoj normálních lidí. Nenávist šíří spíš ti, co se nikdy nesmířili s jeho zvolením.

To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Nesnáším současnou módu sousloví „krajní pravice“. Na národně konzervativních silách toho moc pravicového není (zejména ohledně ekonomického programu) a odkazovat někam na okraj označením „krajní“ lze snad nějakou okrajovou skupinu, a ne podstatnou část veřejnosti. Dost jsem se nasmál, když jsem slyšel ve zprávách na Nově po volbách ve Francii dvakrát obrat „Francie je v šoku“. Která Francie byla v šoku? Ta její největší část, která zvolila v prvním kole vítěznou Národní frontu? Ne, v šoku bylo jen pár pisálků agentur, kteří dodávají televizím své angažované reportáže a kteří naprosto nechápou demokracii. Ale ještě k vaší otázce. Ne, probuzení alternativních sil ve veřejnosti zemí EU není žádným náhlým výkyvem, způsobeným nějakou krátkodobou krizí. Je to logický důsledek dlouhodobého ignorování zájmů, názorů, nálad a potřeb široké veřejnosti všemi těmi Merkelovými, Junckery či Hollandy. A to zdaleka nejen ve věcech migrace. Proto bude toto probouzení pokračovat. Ale tihle eurotýpci budou pořád v prvním patře rokovat nad směrnicí o správné velikosti dudlíků, když v přízemí se už bude ustavovat nově zrozená moc.