Za „naprosto převratnou“ mediální událost označil Petr Žantovský spuštění projektu Nora. Jeho autorkou, jak je již z pojmenování mnohým zřejmé, je Nora Fridrichová, bývalá redaktorka České televize, známá především díky účinkování v již neexistujícím pořadu 168 hodin. „Osmnáct let produkovala takový zábavně nezábavný týdeník, kde si nabírala na vidle zejména politiky, kteří jí příliš nevoní, a dělala z nich veřejně hlupáky. Ostatně sama se s tím pochlubila i v tom novém projektu Nora,“ říká mediální analytik.

První díl jejího nového projektu Nora, který si můžete přibližně za 150 korun měsíčně předplatit i vy, se věnoval šéfovi hnutí SPD Tomiu Okamurovi. Pro něj má zřejmě Nora Fridrichová nějakou zvláštní slabost, uvádí Žantovský. 

„Bez ohlášení se na pana Okamuru vrhla v kuloárech Poslanecké sněmovny a kladla mu nějaké otázky týkající se převážně Ruska a Ukrajiny. Jak je zvykem u českotelevizních novinářů, a je to jejich poznávací znamení, dokonce mnohem víc než u komerčních televizí, kde bychom mohli říci, že jsou ‚bulvárnější‘ a jsou více zaměřeny na ten infotainment, zde vidíme sklon k manipulaci divákem skrze určitou střihovost dialogů,“ popisuje mediální analytik, k čemu ve Sněmovně mezi Fridrichovou a Okamurou došlo. 

Novinářka podle něj nenechala Okamuru ani jednou odpovědět na její otázku. „Okamura se k tomu vždycky nějak přichystal. Někdy zeširoka, jindy méně, každopádně jeho odpovědi měly svoji výstavbu, konstrukci a logiku. Ona ale ve své netrpělivosti nebyla ochotna poslouchat jeho argumentaci, ona potřebovala získat nějaké vyjádření, které by dokázala nastřihnout do svého kontextu tak, jak nám to ukázala v prvním pořadu projektu Nora,“ říká Žantovský.

Jím zmiňované zesměšňování politiků Fridrichová předvedla ukázkou staršího rozhovoru s Okamurou, kde se politik SPD vyjadřuje ke cvičení a k fyzické kultuře. „Dělá si z něj poměrně neuctivou legraci ve smyslu ‚kde není mozek, tam jsou svaly‘, což by neměl dělat nejen novinář, ale zejména ne novinář veřejnoprávní,“ upozorňuje mediální odborník. Nora Fridrichová si podle něj své hluboce zažité veřejnoprávní návyky z Kavčích hor odnesla i do nového projektu. „Opravdu mu nechci dělat propagaci, protože mi to přijde jako čistý odpad osobních animozit, záští a nepřátelství, a čas strávený sledováním takového pořadu považuji za absolutně ztracený. Fridrichová ukazuje, že se nikterak po odchodu z ČT nezměnila, takže od ní nemůžeme čekat žádné nové kousky, a tudíž není žádný nový důvod, proč jí věnovat svůj drahocenný čas,“ hodnotí nový pokus Nory Fridrichové o rozvíření mediálních vod Petr Žantovský.

„Takže paní Fridrichová, děkujeme, odejděte. Vy neodejdete, vy si budete dělat ve svém pořadu své názory, na to máte plné právo, ale ať se na to dívá ten, koho to zajímá, já to nejsem,“ uzavírá Žantovský zprávu o novém pořadu bývalé veřejnoprávní novinářky.

Mýtus o důvěřivých seniorech sdílejících dezinformace padl

„Vcelku zajímavou zprávu přinesl server iDnes pod titulkem Senioři, nebo vzdělaní? Studie překvapila. Kdo nejvíc věří dezinformacím,“ začíná Petr Žantovský druhé téma tohoto týdne. Článek informuje o skutečnosti, že Institut Maxe Plancka dělal velkou analýzu toho, jací lidé jsou náchylní věřit dezinformacím a z jakých sociálních, vzdělanostních a věkových skupin se rekrutují. Studie došla k závěru, který se neshoduje s tradičními mantrami, že vzdělanější lidé jsou vůči nepravdám šířeným po sociálních sítích imunnější nebo že nejnáchylnější k uvěření dezinformacím jsou senioři, kteří nejsou dostatečně počítačově či mediálně gramotní. „Nic takového ten průzkum nepřinesl a nepotvrdil. Naopak, potvrdil skutečnost, že právě u seniorů je poměrně vysoká imunita vůči víře v nepravdivé informace,“ upozorňuje Žantovský. Výzkumníci to zdůvodňují obecně skeptičtějším naladěním seniorů, kterým chybí důvěra ve čtení takzvaně na první dobrou. 

Senioři podle Žantovského také využívají zažitých zkušeností, a to napříč sociálními skupinami. „Tento mýtus, šířený našimi takzvanými bojovníky proti dezinformacím, neplatí. Stejně jako neplatí mýtus, že imunní jsou právě ti vzdělanější, a že neimunní jsou ti méně vzdělaní. Je to dokázáno třeba na množství informací a dezinformací v období covidu, kdy ty dvě množiny typů stanovisek, vět o daném tématu, byly na sociálních sítích zhruba padesát na padesát. Vyvrací to tedy dogma, že je tady nějaká ústřední centrála výrobny dezinformací, která sleduje nějaké svoje triviální politické cíle a zneužívá k tomu lidi staršího věku s nižším vzděláním nebo intelektuálním potenciálem,“ říká Žantovský na adresu boje s dezinformacemi. Tyto obecně zažité teze označuje Žantovský za druhotně rasistické. „Mají ukázat takovým tím zlatým prstem na určitý typ lepšolidí a ošklivým prstem na ty druhé, kteří nejsou ochotni skočit na každou lepšolidskou takzvanou pravdu,“ popisuje. 

Článek iDnes Žantovský hodnotí jako objektivní a v českém kontextu málo vídaný. Připisuje to tomu, že vyšel v technické redakci serveru iDnes a pracuje s odbornými informacemi z Institutu Maxe Plancka, nikoli s dojmologií. „Píše se zde, že zjednodušený přístup takzvaného boje s takzvanými dezinformacemi je zcela neúčinný a nesmyslný, protože jediné, co dává smysl, je diskuse, výměna názorů, vzdělávání a podobně. V tu chvíli jsou ale většinou ti naši rozmanití bojovníci proti dezinformacím a factcheckeři na huntě, protože tam, kde se má argumentovat, oni nemají čím, čili polemika s nimi vlastně ztrácí smysl,“ říká mediální odborník. Článek hodnotí jako nejzajímavější mediální výkon týdne, do tématu podle něj vnáší nový pohled.

Fialovo stavění koně za vůz

Dnešní Týden v médiích se Petr Žantovský rozhodl uzavřít glosou k mediálnímu útvaru, který by podle něj za normálních okolností mohl působit velmi komicky. „Avšak my za normálních okolností nežijeme. A díky tomu, co jsme zažili za poslední tři roky s naší vládou, to lze vidět už jenom jako tragikomedii, nebo spíše tragédii, na které se opět obnažuje princip nadřazeného vládnutí, které se neptá na nic ani občanů, natož opozičních stran,“ říká mediální analytik. Řeč je o rozhovoru s premiérem Petrem Fialou, který uveřejnily Seznam Zprávy. Premiér v něm reaguje na skutečnost, že hnutí ANO a SPD odmítly jeho pozvánku na společné jednání ve věci bezpečnostní situace České republiky. Tomio Okamura pozvánku odmítl s tím, že jeho strana je zásadně proti zvyšování nákladů na zbrojení; následně schůzku odmítl i šéf ANO Andrej Babiš, který ji označil za vládní marketingovou akci. Premiér Petr Fiala takovou interpretaci schůzky odmítá.

„Přitom nás už dávno před touto plánovanou schůzkou informoval on a jeho lidé o tom, že zvyšování zbrojních procent je jasná věc a nebude se z ní uhýbat. Tak o čem se teď chce bavit s opozicí? To nedává smysl,“ říká mediální odborník. Ještě více ho zaráží premiérovo tvrzení, že odmítnutí společné schůzky je jejich předvolební boj, kterým dávají najevo, že jim nezáleží na bezpečnosti země. Domnívá se, že jde o urážku, protože obě hnutí vyjádřila svůj zájem na ukončení války na Ukrajině a na míru bez dalšího zbrojení. „Dokonce si to přejí i mnozí ukrajinští politikové, naposledy třeba Julia Tymošenková před pár dny prohlásila, že je pro mír bez jakýchkoli dalších obstrukcí, a hlavně jí jde o to, zakončit nesmyslné ničení té země a zabíjení lidí. To je racionální postup, který nějakým způsobem zřejmě dodržují i naše zmíněné opoziční strany, avšak nikoli ty vládní,“ poznamenává Žantovský. Za bizarní považuje i to, že se Petr Fiala odvolává na svůj pokus najít s opozicí shodu na důchodové reformě.

„To je přece také lež. Nejprve vystoupili členové vlády, mimo jiné pan ministr práce a sociálních věcí Jurečka, a oznámili na velmi nabubřelé, skoro dvouhodinové tiskovce, jak si představují ekonomickou a důchodovou reformu. Čímž dali jasně najevo v tehdejší stoosmičkové koalici, dnes stočtyřkové, že mají jasno a že z toho prostě neuhnou. O čem se chtějí potom tedy bavit? Přijde mi to stejně bizarní, jako kdyby nějaká země, dejme tomu Česká republika, přijala Lisabonskou smlouvu, jako že ji tedy přijala, a teprve potom by o ní vyhlásila referendum,“ komentuje Fialova slova Žantovský. „To je stavění koně za vůz. Myslím, že nám vláda pouze předvádí svoji hlavní taktiku, a tou je demagogie a šíření nepravd. Myslím si, že bychom si tuto věc mohli zapamatovat alespoň do toho září či počátku října, do voleb. Protože volit znovu někoho, kdo se takhle radikálně neosvědčil, už by byla známka velmi chabé mysli našeho národa. Ale tomu se mi snad nechce ani věřit,“ loučí se se čtenáři pro tento týden Petr Žantovský.