Máte za sebou několik filmů o polistopadové kriminalitě. V čem je právě Vysoká hra mimořádná?

Kriminálním žánrem jsem začínal ve filmu Motiv pro vraždu. Tehdy bylo téma drog ještě tabuizované. V Řetězu jsem přivedl na plátno policistu, který se zásadně lišil od vzorně spolupracujícího týmu kriminalistů. Policistu, který je v konfliktu s nadřízeným, který před sebe nastrkuje vždy muže zásahové jednotky a bere slávu z vyřešeného případu. Jen o rodinných záležitostech je o zločinných metodách vyšetřování v 50. letech. Udělení milosti se zamítá je TV film o střetu okresního náčelníka policie se svobodomyslným klukem. Pro oba končí smrtí.

Sametoví vrazi téměř dokumentárně zobrazují příběh počátku 90. let, který uvolnil bezbřehou touhu po penězích a pojetí „svobody“ v duchu věty F. M. Dostojevského „… Bůh je mrtev, všechno je dovoleno…“. Příběh zároveň v konci zachycuje dvě zásadní dobové změny. Účetní gangu vysvětluje šéfovi, že cesta vražd s malým ziskem končí. Je čas založit eseróčko nebo akciovku a půjčit si od banky sto, dvě stě milionů, které nebude třeba nikdy vrátit. Přišel čas nových „podnikatelů“, kterým vláda a legislativa takové podnikání umožnily. Ta druhá změna spočívala v odchodu schopných kriminalistů do civilu, protože se nemínili smířit s tím, že jsou řízeni diletanty.

Vysoká hra je pokusem o anatomii další fáze – rozkladu morálky a pocitu profesionální cti ve sféře policie, politiky a justice. Vyšetřování ekonomických zločinů proti zájmům státu je permanentně narušováno politiky z nejvyšších pater, kteří jsou závislí na mužích „ve tmě“ či v „příšeří“. „Neposlušní policisté“ jsou šikanováni, důkazní materiály se ztrácejí, státní zástupkyně váhá, zda dát souhlas k zadržení vlivného politika přinášejícího černé peníze na volební fondy strany. Ministr vnitra se nechává korumpovat firmou, která staví nekvalitní části mostní konstrukce nad dálnicí…