Jak jako advokátka vnímáte, co se děje kolem Petra Kramného, který byl odsouzen na 28 let vězení za vraždu své manželky a dcery v Egyptě, ale nyní se ukazuje, že příčina smrti byla jiná než původně uváděná – tedy elektrický proud?

Právě jako advokátka dobře vím, že si je nutno udržovat jistou zdrženlivost u otevřených případů, které navíc známe jen zvenčí. Znám a chápu pokusy odsouzených pachatelů o revizi procesu. Mimořádné opravné prostředky jsou v zákoně právě pro tyto případy. Někteří odsouzení cítí nespravedlnost, jiní se všemi způsoby snaží se z vězení dostat. I mí klienti se o to snažili, úspěšnost je však velmi malá.

Ukázalo se rovněž, že přepisy telefonních hovorů Kramného byly doplněny o věty, které v telefonátech nezazněly. Co vy na to? A jak zabránit tomu, aby se tohle v České republice dělo?

Ukazuje se, že stavět odsouzení na telefonních odposleších je pomýlené. Stará dobrá detektivní práce se už skoro vytratila a využít odposlechy je pro policii jednoduché a bez práce. Je-li však dnes možné natočit celý film s hercem dávno mrtvým, považuji elektronické důkazy za velmi málo věrohodné. A nejen to. Už jsme zaznamenali případy, kdy soudci jak na běžícím páse podepisovali povolení k odposlechu či sledování lidí, kteří přitom s danou kauzou vůbec neměli nic společného. Různé pochybné zájmové skupiny touto cestou přes podplacené policisty a nepozorné soudce získávají data, která mohou snadno zneužít.

Co to všechno vypovídá o české justici?

Možná máme nesplnitelná očekávání. Soudci jsou lidé jako my ostatní. Stejně jako učitelky, herci či taxikáři jsou skvělí i strašní, rychlí i pomalí. V každém případě nejsou neomylní, dělají chyby jako každý z nás a rozhodují ve stále se měnícím prostředí práva a judiaktury vyšších soudů. Soudce není Bůh, který vše ví a vidí. Rozhoduje jen na základě těch důkazů, které má k dispozici. A právě proto by soudcům měla být zajištěna nezávislost v rozhodování, ale zároveň by neměli být vyčleněni ze společenské kritiky, veřejné pozornosti a kontroly.

Řekl mi aktivista John Bok, že soudci dnes v podstatě musí vést výslechy a vyšetřovat místo toho, aby byli rozhodčími mezi obžalobou a obhajobou, jak je prý zvykem směrem na západ. Tvrdí, že dostávají od orgánů činných v trestním řízení polotovary. Souhlasíte?

Ráda vzpomínám na své začátky, kdy jsem působila jako obhájce na Plzeňsku. Vyšetřovatelé na konci osmdesátých let byli velmi profesionální a u výslechů i u soudů jsem bojovala s policisty a prokurátory naprosto běžně, protože oni hájili obžalobu a já stála na druhé straně. V tom se mnoho nezměnilo. A soudce tento boj píská a rozhoduje, na čí straně je právo. To platí stejně i v mé odbornosti - v rodinném právu, kde spolu často nesmiřitelně bojují rodiče o dítě.