Ve svém textu "Uprchlíci a kvóty. Chce to víc rozumu a méně emocí", zveřejněném na ParlamentnichListech.cz píšete: "Nejprve je třeba se oprostit od sebemrskačského názoru, že krizi v severní Africe a na Středním východě jsme vpodstatě způsobili my (rozuměj EU, NATO, Západ), ať historickou kolonizací nebo nedávnými konflikty." Jaká je tedy příčina současné masivní imigrační vlny?

Především je chybou vnímat uprchlíky jako homogenní skupinu s jednou stejnou motivací. Těch důvodů a příčin je velké množství, právě proto se nedá určit za viníka pouze expanzivní politika západních států. Někde řádí Boko Haram, někde Islámský stát, probíhají náboženské genocidy, válčí se v Sýrii, v Afghánistánu, v Libyi. Uprchlíci mohou utíkat před diktaturami nebo zaostalým právním prostředím. Nelze opomenout ani ty, kteří zkrátka utíkají před bídou a chudobou. Dá se tak s nadsázkou říct, že největší "zavinění" Západu je v tom, že tu máme mír a vysokou životní úroveň.

Jste proti kvótám. Jaké je jiné řešení, které by ulehčilo Itálii či Řecku, kam imigranti připlouvají přes Středozemní moře?

Jsem proti kvótám, protože jdou proti právům jednotlivých států a jdou i proti právům samotných imigrantů. Povinná solidarita není skutečná solidarita. Ostatně i sami uprchlíci tvrdí, že v Itálii ani v Řecku zůstat nechtějí. A nechtějí ani k nám. Pokud mají nějaké známé v Británii či Švédsku, kteří jim pomohou začlenit se do společnosti, naučit se jazyk, najít si práci a bydlení, je to jistě lepší, než je nutit žít v zemi, kde žít nechtějí. Itálii a Řecku se nejsnáz uleví tak, že těm, kteří dostanou azyl, umožní volně odcestovat dál. Naopak ti, kteří azyl nedostanou, se musí vrátit, odkud přišli. Finanční náklady přitom nemusí nést jen Řecko a Itálie. V tomhle by měly být ostatní země solidární, protože to je opravdu záležitost celé Evropy, nebo minimálně zemí Schengenského prostoru.

Objevují se názory ekonomické migranty vracet a přijímat pouze politické uprchlíky. Váš názor?

Osobně s tím souhlasím, ale záleží na konkrétních podmínkách. I když bych všemu lidstvu přál vyšší životní úroveň, nejde to udělat tak, že se všichni přestěhují do Evropy. Za ideální bych považoval stav, kdy se imigranti, kteří v Evropě již nějakou dobu strávili, začali po čase opět vracet do svých původních zemí a usilovali o změnu poměrů přímo tam. Klíčem je vzdělání, přístup k informacím, komunikace. Věřím, že globalizovaný svět v tomto přináší více příležitostí než rizik. Dá se ale také pochopit, že se lidé, kteří ve své zemi vidí situaci jako absolutně bezvýchodnou, raději odhodlají k nebezpečné plavbě přes moře. Zjednodušeně si můžeme uprchlíky rozdělit na tři skupiny - političtí, váleční a ekonomičtí. Ti první prchají z politických důvodů, podobně jako emigrovali Čechoslováci za socialismu, opouštějí diktátorské a totalitní režimy, protože touží po vyšším levelu lidských práv a svobod. Dalo by se předpokládat, že po změně režimu v domovské zemi, se jich určitá část vrátí. Tady ale narážíme na fakt, že svrhnutí diktátorských režimů (v Libyi, Egyptě, Sýrii, atd.) mnoho stability a změny k lepšímu nepřineslo. Z obyvatel takto postižených zemí se pak rekrutuje ta druhá skupina - uprchlíci před válkou. Pak je tu ta třetí skupina, která migruje vytrvale už mnoho let, a to jsou ekonomičtí imigranti, kteří se z bývalých kolonií snaží dostat do Evropy, nejčastěji právě do bývalé kolonizátorské země, většinou za lépe placenou nebo alespoň nějakou prací. V tomhle případě bych uplatňoval stejný metr, jako uplatňuje třeba i na Čechy například Austrálie nebo Nový Zéland - můžeš přijet pracovat, můžeš přijet studovat, ale pak se musíš zase vrátit domů. Pokud chceš přijet znovu, musíš požádat znovu. A posledním argumentem, proč zkrátka nemůžeme přijímat všechny bez rozdílu, je ten fakt, že na masové nelegální imigraci se přiživují různé gangy a mafie. Pokud by Evropa přijímala bez rozmyslu všechny, kdo se ukáží na evropském pobřeží, podporuje tím nepřímo právě tento nelegální byznys s lidským utrpením.