Jak se podle vás změnil život za posledních třicet let?
Život v zemi je samozřejmě zásadně ovlivněn událostmi, zakotvením země do NATO a EU, expanzí nadnárodního kapitálu do České republiky. K nim přibyla ekonomická krize na konci první dekády tohoto století a chaotická migrace obyvatel započatá kancléřkou Merkelovou. Uplynulé období bylo ve znamení lokálních válečných konfliktů, kdy USA pod hlavičkou NATO a jeho poslušných satelitů, často i za přispění ČR, pod rouškou dodržování lidských práv a demokracie, vtrhly všude, kde měly své ekonomické zájmy – namátkou Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie. Hrozí vyprovokování světového válečného konfliktu s Ruskou federací, jejíž obrovské přírodní a surovinové zdroje jsou pro zrůdný americký kapitalistický systém stále větším lákadlem.
Podle tvrzení mnohých politiků se nyní máme nejlépe v celé historii samostatné republiky, jsme prý šestou nejbezpečnější zemí světa a jsou nám předkládána další „pozlátka“. Došlo k nespornému zvýšení životní úrovně seniorů a státních zaměstnanců díky finančním injekcím současné vlády. To samozřejmě znatelný pokrok je. Je však paralyzován nárůstem cen potravin a zboží, elektrické energie, plynu, cenami služeb. Starobní důchody jsou stále mnohem menší oproti průměrné mzdě, než tomu bylo koncem 80. let. A tak i nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že nemalá část společnosti považuje socialismus za lepší než dnešní poměry, přestože od jeho dočasné porážky uteklo už dlouhých třicet let. Drtivá většina lidí si kapitalismus nepřála ani na prahu 90. let.
Alarmující je současná rozpolcenost společnosti, kdy agresivní menšina nechce respektovat a tolerovat výsledky demokratických voleb. Takzvaným lepším lidem není po „chuti“ současný prezident Zeman, stejně jako premiér Babiš. Máme zde náznaky projevů fašismu, které mohou gradovat v období nadcházejících „oslav výročí sametu“. Je třeba si klást otázku, zda některé síly netouží po prolomení Benešových dekretů a dále oslabovat a destabilizovat český stát. Zda nás nečeká další, poslední dějství spočívající v likvidaci nejen českého státu, ale i našeho národa.
Nejsem si jist, zda občanská společnost, po které tolik snil a volal Západem živený dramatik Havel, jde úplně správným směrem. Během uplynulých let se totiž podařilo vyhloubit hluboký příkop mezi našimi spoluobčany. K jeho odstranění může přispět nikoliv kosmetická změna, ale pouze systémová změna.
Máme onu proklamovanou svobodu? Svobodu myšlení, konání... nebo ji má jen někdo?
Článek 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mimo jiné každému zaručuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Z minulosti víme, jakým útokům byli vystaveni za své výroky například poslanci KSČM nebo SPD v porovnání s výroky představitelů pravicových stran…
Jakým mediálním útokům čelí ta část umělců, která si dovolí převzít vyznamenání od prezidenta Zemana. Je podivné, že k vůli mediálně kontroverzní skupině Ortel je raději ukončena soutěž Zlatého slavíka.
Zda je ona proklamovaná svoboda pro každého jednotlivce skutečně zaručena, nechám na zvážení čtenářů.
Prezident Zeman ocenil vysokým státním vyznamenáním Václava Klause staršího za privatizaci. Je to podle vás v pořádku? Nebo se jedná o „status quo“ bývalých kolegů z Prognostického ústavu?
Miloš Zeman i Václav Klaus jsou pragmatici, mající v mnohém podobný politický vývoj. Oba se svým způsobem snaží kompenzovat i to, na čem se podíleli v uplynulých desetiletích a k jejich autoritě to rozhodně nepřispělo. Zasazují se o vyváženější zahraniční politiku ČR. Nikoliv jen směrem na Západ, ale také směrem k Ruské federaci a Číně. Oba přitom ke konci minulého století dostali na vrchol „své“ politické strany – ODS a ČSSD, které po jejich odchodu již svého původního lesku nedosáhly, a především ČSSD, která se později zpronevěřila levicové politice, bude v příštím období bojovat o svoji existenci. Nejen volby do Evropského parlamentu v letošním roce, které pro ni dopadly katastroficky, jsou toho dokladem.
Oproti tomu mnohý občan jim nedokáže odpustit vytvoření opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD po „patových“ volbách v roce 1998.
Stejně jako skutečnost, že se aktivně podíleli na mocenském převratu v roce 1989 a v následujícím období byly rozhodujícími aktéry hlavních politických událostí.
Profesor Klaus podílející se na kupónové privatizaci, výprodeji majetku státu, jeho rozkradení. Za jeho premiérování jsme vstoupili do EU. Za vlády premiéra Zemana jsme bez referenda vstoupili do zločinecké organizace NATO.
Za doby jejich premiérování se tak Česká republika stala členem uskupení, která předurčila další vývoj ČR, mající za následek současný stav způsobený za 30 let kapitalismu. Tedy i spousty bezdomovců, miliony exekucí, zadlužení státu, nedostupné bydlení pro mladé, u mnohých lidí vykonávání dvou prací, nárůst vyloučených lokalit, rozpad tradiční rodiny.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala